Bodyguard-|HS|

27.Návštěva 1/2

Mé myšlenky byly celý týden zamlžené a já jsem se sotva dokázala soustředit. Celé noci jsem nespala a to kvůli komu? Ano, kvůli Harrymu.

Myslím že on na tom byl podobně. Anne nám už totiž každé ráno automaticky vařila silné kafe.

Dneska tomu nebylo jinak. Hned co mi pomohla se obléct, jsme se vydali do kuchyně kde nikdo nebyl.
Zvedla jsem pohled ke dveřím jeho pokoje ale zůstali zavřené.

,,Dáš si müsli nebo tousty?" Otočila se na mě Anne s otázkou v očích. ,,Müsli, děkuju." Usmála jsem se a oči jsem zabodla do linky.

Za chvíly přede mnou přistála bílá keramická miska s mlékem a jahodovými müsli.

Vzala jsem lžičku a začala jsem pomalu jíst. Neměla jsem hlad ale aby Anne neřekla.

Asi po pěti minutách jsem uslyšela vrznutí dveří a následné kroky, mířící do kuchyně.

Snažila jsem se to ignorovat a do úst jsem si vložila poslední sousto.

,,Dobré ráno, ospalče." Zasmála se Anne. ,,Dobrý." Zamručel Harry a posadil se kousek vedle mě.

Z periferního pohledu jsem mohla vidět, že má na sobě šedivé tričko a černé džíny. ,,Tak ne no." Zamrmlala Anne a položila před něj talíř s tousty.

Poté si vzala moji misku a spolu s hrnkem od kafe, které už jsem měla v sobě, se otočila ke dřezu a začala umývat nádobí.

Zavládlo ticho přerušované jen cinkáním nádobí. Ucítila jsem na sobě Harryho pohled ale snažila jsem se mu ho neoplatit.

Ale nevydržela jsem to. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla a upřela jsem na něj svůj pohled.

Zkoumal každou část mého obličeje a zastavil se u mých očí. Navzájem jsme se propalovaly pohledy.

Neposedný pramínek mi vyklouzl zpoza ucha a Harrymu na něj padl pohled, jako by ho chtěl dát zpět ale nakonec jen zamrkal a tím přerušil naše oční spojení.

Zatřepala jsem hlavou a sklopila jsem pohled. Co se to sakra děje?!

Dopoledne jsme se vydali na moje rehabilitace. Docela jsem se zlepšila. Doktorka říkala, že brzy se budou pokoušet mě postavit na nohy. O té novince jsme s Anne Harrymu ani neřekli, protože v autě bylo zase dusno.

Jakmile jsme se vrátily domů tak jsem Anne řekla, že bych si šla lehnout. Padala na mě únava a já jsem rychle usnula. Sama jsem se divila.

,,Tak kde je ten safe?!" Zakřičel na mě a když jsem mu neodpověděla tak na mých zádech přistál bič. Bolestně jsem vykřikla a snažila jsem se zadržet slzy. Nechtěla jsem jim to říct a proto mě mučili. Byly to hodiny bolesti.

Zaznamenala jsem že tady ten chlápek není sám ale že je tam ještě někdo.

,,Já už na ni nemám nervy, dodělej to!" Zavrčel a třískl za sebou dveřmi. Místností se rozléhaly mé vzlyky. ,,Prosím, ne."Zasýpala jsem jakmile se ke mě ten někdo přiblížil s bičem v ruce.

Neviděla jsem mu do tváře ale jen jeho ruce svírající tu koženou věc.

,,Tak kde je?!" Zvýšil hlas ale cítila jsem z něj nervozitu. Dělal to z donucení. Záporně jsem zakroutila hlavou a on si můj obličej zvedl k tomu svému. Rozpoznávala jsem oříškově hnědé oči a zamračený výraz.

,,Poslouchej mě sakra, kde je ten trezor?!" Skoro zakřičel a drtil mou bradu.
Zkousla jsem si spodní ret a po pravé líci mi sklouzla slza. ,,Jestli mi to neřekneš tak tě čeká to nejhorší, takže být tebou to řeknu." Zasyčel.

,,Já to nevím." Zašeptala jsem z posledních sil a pak už jsem měla jen tmu.

Urychleně jsem se posadila a zhluboka jsem oddychovala. Zmateně jsem si prohrábla vlasy a všimla jsem si, že se celá klepu.

,,Byl to jen sen, jen sen." Uklidňovala jsem se šeptem ale moc mi to nepomáhalo. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř nakoukla Anne.

,,Lay nepotřebuješ...." Začala ale pak zalapala po dechu a přiběhla ke mě. ,,Co se ti stalo?" Vyjekla a objala mě. ,,Jen noční můra." Zašeptala jsem a vděčně ji stiskla. ,,Míváš je často?" Zeptala se a pohladila mě po zádech. ,,Teď se to vrátilo." Povzdechla jsem si a ona se odtáhla.

,,Zlepší se to, jen nesmíš myslet na to co se ti stalo a bude to v pohodě, uvidíš." Usmála se povzbudivě.

Úsměv jsem jí neochotně oplatila a obtočila jsem kolem sebe paže. ,,Je tu zima." Řekla jsem rozklepaným hlasem. ,,To je divné, venku sice prší ale topení je zapnuté." Zamračila se. ,,Nejsi nemocná?" Šáhla mi na čelo a zatvářila se starostlivě. Musela jsem se uchechtnout.,,Mm, nezdá se mi, že bys měla horečku, to je asi z toho snu." Pokrčila rameny a ruku odtáhla.

,,Co jsi vlastně potřebovala?"Zeptala jsem se jí. ,,No, jen jestli nechceš čaj nebo tak, jo a přijde Liam." Pousmála se a já taky.,,Nejdřív Niall a teď Liam." Uchechtla jsem se. ,,Prý přiletěli spolu ale Liam měl vyřizování a dneska má čas, tak zavolal, že se staví." Vysvětlila mi a v tu chvíly zazvonil zvonek.

,,To bude asi on." Vyhrkla a běžela otevřít. Já jsem se mezitím dostala na vozík a upravila jsem si vlasy.
Zanedlouho jsem na chodbě slyšela hlasy Anne, Harryho a Liama.

Anne pro mě přiběhla a dovezla mě do obýváku. Liam seděl zády ke mě na gauči a za chvíly jsem už jsem na něj viděla ale v ten moment ve mně hrklo.

Neslyšitelně jsem zalapala po dechu a srdce mi začalo divoce bušit. Tak strašně mi připomínal toho ze snu.

Hned jsem se uklidnila tím že to on není a v klidu jsem se s ním pozdravila.
Anne nám donesla nějaké občerstvení a kluci se dali do hovoru.

Já jsem se s Anne bavila tak bokem.
Popíjela jsem čaj a snažila jsem se zapomenout na můj sen.

,,Co se to s vámi děje?" Nadhodila najednou Anne a já jsem se zarazila. ,,Nechci o tom mluvit." Raději jsem uhnula jejímu pohledu.

,,Ale notak Lay." Zamručela nesouhlasně a já jsem si povzdechla. ,,Mám pocit, že mi něco tají." Upřela jsem na Harryho pohled. ,,A co něco?"

,,To právě nevím." Zachmuřila jsem se s pocitem, že to 'něco' brzo zjistím.

KONEČNĚ!

Díl jsem musela trochu upravit, protože se mi tam něco nehodilo ale pointa je stejná.

Díl je rozdělený na dvě části a část druhá vyjde asi.......to vám slíbit nemůžu.:D

Ale budu ráda za váš názor:)

Doufám že jste si díl užily a moc Vám děkuju za přečtení a votes!<3

Pokud někdo máte twitter tak mě klidně můžete sledovat----> @hannamn77 (ale píšu tam strašný shits takže to zvažte, BYLI JSTE VAROVÁNI)

Písnička nahoře od kluků-Once in a lifetime<3

Díky vám za všechno-H