Bodyguard-|HS|

50. Confused

,,Miluju tě."

Překvapeně jsem pootevřela pusu, dech se mi zadrhl. ,,Miluju tě." Vydechla jsem já a spojila jsem naše rty.

V ten moment mi nezáleželo co všechno se stalo nebo stane. Věděla jsem, že on tu bude vždy pro mě, ať se děje cokoli.

Později...

H A R R Y

Zapípal mi mobil jakmile skončilo Star Wars. Lay mi spokojeně usnula na klíně a já ji jemně hladil ve vlasech. Nechtěl jsem ji budit a tak jsem si vypl zvuk na mobilu a otevřel jsem nově příchozí zprávu.

Pokud chceš aby byla v bezpečí, bude tě to něco stát.

Zamračil jsem se a otevřel jsem přílohu. Vyskočila na mě mapa s přesnými údaji a časem. Koukl jsem se na hodiny na zdi a zjistil jsem, že mám asi deset minut.

Opatrně jsem od sebe odsunul Lay a položil ji vedle sebe. Jen se neklidně zavrtěla ale spala dál.

Pohladil jsem ji po tváři a následně ji na ni políbil. Miloval jsem ji strašně moc a neodpustil bych si, kdyby se jí něco stalo.

Z křesla jsem popadl svoji bundu a oblékl si ji.
Přešel jsem do chodby, kde jsem si vzal klíče a pomalu jsem za sebou zavřel domovní dveře.

Vydal jsem se dolů po schodech a poté jsem vyběhl na chodník a vydal jsem se určeným směrem. Bylo zataženo a trochu mrholilo.

Vrazil jsem ruky do kapes a skrčil jsem se. Spěchal jsem. Mé kroky byly rychlé ale věděl jsem kam jdu. To místo totiž moc dobře znám.

Došel jsem na kraj uličky a zahnul jsem za její roh.
Nacházelo se tam knihkupectví a kousek dál byla policejní stanice.

Zbývalo mi pár minut a tak jsem se rozešel a zastavil jsem vedle knihkupectví.

Nepříjemný pocit toho, že mě někdo sleduje se právě dostavil. Stočil jsem svůj pohled na uličku naproti mě. Nacházely se tam popelnice a různé odpadky.

Ale mě zaujala jen jedna věc. Postava v černém stojící na samém kraji té uličky. Nasál jsem vzduch a vydal jsem se tím směrem.

Daná osoba se otočila a pomalým krokem smiřovala do útrob stinného místa. Došel jsem tam a zastavil se pár kroků od něj nebo kdo to vlastně byl.

Nebylo mu vidět do tváře. Přes obličej měl černý šátek a kapuci. ,,Co od nás chceš?" Zdůraznil jsem každé slovo v této větě. Osoba stála nehnutě s rukami v kapsách.

,,Chceš peníze nebo co? Odpověz!" Zasyčel jsem a o krok jsem se přiblížil. O krok ustoupil a vytáhl jednu ruku z kapsy, v níž držel papírek. Ruku ke mně natáhl se znamením abych si ho vzal. ,,Co je to?" Zamračil jsem se a papírek jsem vzal mezi prsty.

Rozdělal jsem ho a přečetl si jeho obsah.

Peníze nejsou třeba, chceme ji. A to co chceme si taky vezmeme.

Zvedl jsem obličej ale podíval jsem se do prázdna. Nestál tam. Nechápavě jsem se kolem sebe rozhlédl a poté jsem opět upřel pohled na kus papíru.
Co chceme si taky vezmeme.

Doprdele Lay je sama doma! Byla to past!

Rozběhl jsem se zpět k naší ulici, míjejíc lidi s nechápavými výrazy. Když jsem konečně dorazil před dům tak jsem neváhal, rozrazil jsem dveře a schody jsem bral po čtyřech.

Rychlým pohybem jsem otočil klikou a vrazil jsem do bytu. ,,Layle?!" Zavolal jsem ale nikdo se neobjevil. ,,Layle?!" Zopakoval jsem ale stále nic. Přešel jsem do obýváku ale na gauči nebyla. ,,Lay jsi tu?!" Zvolal jsem po třetí a když se ani poté neozvala, šel jsem prohledat všechny pokoje.

Nikde nebyla. Tohle je můj konec.

L A Y L E

Vzbudila jsem se jakmile jsem uslyšela bouchnutí dveří. Pomalu jsem se zvedla z gauče a protřela jsem si oči. ,,Harry?" Zavolala jsem a čekala jsem na odezvu.

Nikdo se neozýval a já jsem si všimla, že jeho mobil leží na stole. Vzala jsem ho do ruky a odemkla jsem ho. Vykoukla na mě zpráva, která mi rozbušila srdce.

Urychleně jsem se zvedla z pohovky a mobil jsem na ni hodila. Snad neudělá žádnou blbost.

Nervózně jsem přecházela po obýváku a rukama si vjížděla do vlasů. Nemohla jsem mu zavolat, nevěděla jsem, kde je. Jeho mobil jsem vzala opět do rukou a ještě jednou jsem si pořádně přečetla tu zprávu.

Najednou jsem si všimla, že je u toho příloha a nedočkavě jsem na to klikla. Ukázala se mi mapa s místem a časem určení.

Zkoukla jsem hodiny a zjistila jsem, že tam má být za několik minut. Neváhala jsem a vyrazila jsem ke dveřím. V rychlosti jsem je otevřela ale hned jsem toho litovala.

,,Co tu sakra chceš?!" Vyjela jsem na značně zmoklou Caru. ,,Proč si tady?! Proč jste tady vy dva?! Abyste mi zničili životy?! Nikdo Vás tu nechtěl!" Vyštěkla jsem v návalu vzteku jakmile jsem ji uviděla.

,,Potřebuju ti to vysvětlit, všechno, ale tady to nepůjde." Řekla klidným hlasem. ,,Vysvětlit co?! Že se tajně scházíš s mým teď už bývalým klukem?! Jak dlouho už?!" Vyjekla jsem a ignorovala jsem její větu.

,,To taky ale ještě spoustu dalších věcí." Odpověděl se stále vyrovnaným výrazem ve tváři.

,,Jestli se nepletu tak ti taky chodí anonymní zprávy. A potřebuju s tebou o tom mluvit." Řekla klidně a já jsem se zamračila. ,,Cože? Jak o tom víš?' Vydechla jsem udiveně. ,,Tady ne." Opáčila. ,,Dobře." Hlesla jsem a zabouchla jsem za sebou dveře.

Vydala jsem se za ní, připravena zjistit co nejvíc informací předtím, než odletíme do New Yorku.

Tohle je  poděkování za 50.3K přečtení! Jste zlatíčka❤Bez Vás bych nebyla tam kde jsem, miluju Vás❤. -H