Bodyguard-|HS|

14.

Jsem s tebou, tati.

&&&

Jakmile jsme zastavili před nemocnicí, vyskočila jsem z auta a běžela jsem ke vchodu nemocnice. Vrážela jsem do lidí ale bylo mi to jedno.

Vběhla jsem do haly nemocnice a mířila jsem k pokoji kde měl ležet můj táta.

Ale postel byla prázdná.

,,Slečna Archerová?" Ozval se za mnou milý hlas. Otočila jsem se za ním a pohled se mi naskytl na starého doktora.

,,Kde je můj táta?" Vyhrkla jsem. Podíval se na mě lítostivým pohledem. Srdce mi ztěžklo a dech se mi zadrhl.

,,Je na sále, ale má jen malou šanci, je mi to líto." Poklepal mi na rameno a pomalu odešel. To co řekl, mi plně dávalo smysl. Je konec.

Pohled mi zůstal na zdi přede mnou. Pak jsem se podívala naproti sobě a spatřila jsem udýchaného Harryho.

Díval se na mě pohledem plným očekávání. Stiskla jsem rty do pevné linky. Záporně jsem zakroutila hlavou a jeho pohled byl plný lítosti.

Rychle se rozešel ke mě a já jsem tam stále stála.

V mžiku jsem byla upevněná v jeho obětí.

Slzy mi volně stékali po tvářích. Tiskla jsem se na Harryho jak nejvíc to šlo.

Kdyby mě nedržel, sesypala bych se na zem jako hromada dětských kostek.

H A R R Y

Držel jsem ji tak jako by mi měla utéct, o čemž v téhle situaci pochybuji. Třásla se pod náporem vzlyků a já jsem ji nepřestával hladit po zádech.

Najednou se otevřeli sálové dveře přede mnou a vyšlo z nich několik doktorů a sestřiček.

Jeden doktor se podíval naším směrem a lítostivě zakroutil hlavou a bylo vidět jak si povzdechl.

Vydal se naším směrem. ,,Lay, je tu doktor." Zašeptal jsem a ona zvedla hlavu a utřela si slzy.

Když byl doktor skoro u nás stiskla mi ruku. ,,Já to nechci slyšet." Zašeptala a otočila se k odchodu. ,,Nikdy neodejdu, pamatuješ?" Řekl jsem a ona sklopila hlavu.

,,To si slíbil ty." ,,Budu rád když to bude platit i pro tebe."
Povzdechla si a to už u nás byl doktor. Ruku mi stiskla ještě víc a napnula se.

,,Slečno Archerová, váš otec měl zástavu, měl desetiprocentní šanci na přežití a bohužel už jsme mu nedokázali pomoci. Je mi to líto, upřímnou soustrast." Položil jí ruku na rameno. Pak se otočil k odchodu.

Layiliin stisk nepovoloval. Naopak ještě zesílil. Otočila se na mě. ,,Teď buď upřímný, zdá se mi to nebo je to jen nějaký hloupý fór?" Podívala se na mě nadějným pohledem.

Neměl jsem slov a proto jsem jen zakroutil hlavou. ,,Bohužel." Řekl jsem a její oči se zaleskli. Spojila rty do úzké linky a záporně zatřásla hlavou.

,,Proč?" Vzlykla a já jsem si ji přitáhl k sobě. ,,Život není fér." Vydechl jsem a dal jsem jí jemnou pusu do vlasů.

,,Půjdeme domů?" Zeptal jsem se a ona se odtáhla. Přikývla a já jsem jí utřel slzy. Otočili jsme se k východu.

&&&

Zastavil jsem před domem a odpoutal jsem se, chtěl jsem otevřít dveře ale všiml jsem si jakoby duchem nepřítomné Lay.