Bodyguard-|HS|

23. Trust Me

Pomalu otevírám oči a protahuju se. Slunce mi svítí do očí a já slyším jak venku troubí auta a sem tam i nějakou tu sirénu.

Ale jakmile mi dojde co je dnes za den, sevře se mi žaludek. Nespokojeně zamručím a přetáhnu si deku přes hlavu.

,,Lay?" Do pokoje pronikl Harryho hlas. Byl to on, byl jediný kdo mi tak říkal. ,,Ano?" Zamumlala jsem z pod deky. ,,Vstávej, za hodinu odlétáme."

Zakňučela jsem a přetočila jsem se na druhý bok. ,,Lay notak, nic to nebude." Slyšela jsem ho za svými zády. ,,Já jsem si to rozmyslela, nemůžem jet třeba do L.A.?" ,,Ne to fakt nemůžem, musíš pryč z Ameriky."

,,Fajn." Zavrčela jsem. Uchechtl se a strhl ze mě deku. ,,Harryyyy." Vyjekla jsem když mé tělo zasáhla zima. Z hrdla mu vybublal hlasitý smích a já jsem se třásla zimou.

Posadila jsem se na postel a porovnala jsem si vlasy. ,,Zavoláš mi Anne?"

,,Ann nemůže, chystá se a poslala mě sem." Mrkl na mě a já jsem nadzvedla obočí. ,,Ann?" Nepřestávala jsem se divit, kdy se stihli tak zblížit? Jen zatřásl hlavou a natahoval se po mě.

Když se dotkl mé holé kůže na nohou, celým mým tělem projel jakýsi výboj a naskočila mi husina. ,,Harry." Hypnotizovala jsem svoje nohy. ,,Co?"

,,J-já cítím tvoje teplo, které ti jde z rukou." Vykoktala jsem. ,,Vážně?" Vyhrkl Harry. Přikývla jsem a pokla jsem. ,,Dokážeš s nimi pohnout, aspoň trošku?"

Musela jsem se pořádně soustředit ale nic se nestalo. Zklamaně jsem zakroutila hlavou a sklopila jsem pohled.

Harry si povzdechl a podebral mě celou. ,,Jednou to půjde, neboj." Podívala jsem se na něj a viděla jsem že se jemně usmívá. ,,Snad." Vydechla jsem.

Posadil mě na vozík a já jsem si jela do koupelny vykonat hygienu. Když jsem se vrátila zpět do pokoje, přivítala mě přítomnost Anne.

,,Dobrý ráno." Usmála se na mě a já jsem se jen uchechtla. ,,No, dobrý."

,,Copak copak, Harry tě vzbudil?" Ušklíbla se škodolibě a já jsem zalapala po dechu. ,,Ty jsi ho sem poslala schválně?!" Vyjekla jsem. Jen se tajemně uculila.

,,Anne." Zavrčela jsem a hodila jsem po ní polštář. Začala se smát a padla na postel. ,,No tak Layle, neříkej že se ti to nelíbilo." Poslala mi vzdušnou pusu. ,,Neříkám že ne." Zasmála jsem se. ,,No, nemáme moc času, vyberem ti oblečení a pak půjdem na rychlou snídani, Maria už nás čeká." Vyhrkla a škrábala se ven z postele. Přemístila se k mé poslední cestovní tašce, která nebyla v kufru auta a začala se v ní přehrabovat.

,,Ták tohle by mělo být to nejpohodlnější do letadla." Přišla ke mě s černými legíny a šedivým trikem a obyčejnou černou mikinou Nike.

Pomohla mi si to obléct a učesala mě. Zapletla mi francouzský cop a pak mě i lehce namalovala.

Nakonec jsme zabalili poslední oblečení, hygienu i kosmetiku a s cestovní taškou jsme vyjeli do kuchyně.

,,Áá dobré ráno slečny." Zaševelila Maria a už pokládala talíře plné jídla na stůl. ,,Vám taky Mario." Usmála se Anne a přivezla mě ke stolu, ke kterému si pak sama sedla. Harry tady ještě nebyl a já jsem počítala s tím že skládá poslední zavazadla do auta.

Nasnídali jsme se a čím víc se blížil čas odjezdu, tím víc se mi tam nechtělo. Od malička jsem měla panickou hrůzu z letadel a lítala jsem jimi jen tehdy když to bylo opravdu nutné.
A ještě po té tátově nehodě..

,,Lay? Anne? Už musíme jet." Do kuchyně vstoupil Harry. Sotva znatelně jsem přikývla.

Anne vstala od stolu a Maria ji objala. ,,I když vás znám jen chvíly tak musím říct že vaříte výborně." ,,Ale děkuju." Uculila se Maria a přistoupila ke mě. Sklonila se a pevně mě stiskla v obětí.