Bodyguard-|HS|

5.

Slibuju že už nikdy nebudu pít.

Ranní kocovina je nejhorší. Ráno vstanu, hned bežím k záchodu, vyzvracím se, umyju si obličej a zpátky do postele.

Tohle jsem udělala dneska už pětkrát. Teď ležím v posteli se skleničkou vody v ruce a práškem na bolest hlavy na nočním stolku.

Donesl mi to Harry když jsem už po třetí letěla na záchod. Nic neříkal a zdál se být odtažený.

Udělalo se mi ještě víc zle při pomyšlení že budu muset zavolat tátovi. Musím se ho zeptat kdy půjdu do školy, protože je druhé pololetí a já bych nerada zameškala. Už tak toho mám dost zameškaného.

Zvedla jsem prášek ze stolku a vložila si ho na podrážděný jazyk, dvakrát jsem si lokla vody a skleničku položila na stolek.

Odkryla jsem peřinu a koukla se na hodiny na zdi, bylo půl dvanácté a já už cítila vůni jídla ze zdola, při které se mi hned udělalo nevolno.

Vypadá to že Maria dneska dělá kuře. Vyběhla jsem z postele a mířila k záchodu, vlasy jsem už měla seplé v culíku takže mi nepadali do obličeje. Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, lekla jsem se tak že by se mě nikdo v tu chvíly krve nedořezal. Na posteli seděl Harry a díval se na mě! Na rozcuchanou, opuchlou, odporně vypadajicí Layle!

,,Co tady děláš?!" Vyjekla jsem vyděšeně. ,,No, slyšel jsem tě dneska už po několikáté běžet na záchod tak jsem se stavil jestli jsi v pohodě."Ušklíbl se.

Vysmíval se mi. Zamračila jsem se a založila si ruce na hrudi. ,,Haha, vtipný." Řekla jsem otráveně.

Najednou se zatvářil vážně a mně se, opět, sevřel žaludekk. Teď přijde na řadu, proč jsem utekla z domu bez jeho doprovodu.

,,Co sis myslela, že děláš?" Sykl a zvedl se z postele, čímž jsem se zmenšila o hodně centimetrů. Začala jsem se bát. O krok jsem ustoupila a sklopila hlavu.

,,Ty vůbec nevíš co si teď prožívám Harry." Řekla jsem a hlavu zase zvedla. Jeho výraz byl nečitelný, nebyla jsem schopná rozeznat jaké emoce mu probíhají hlavou.

,,To sice nevím, ale musíš utíkat z domu?! Dá se se mnou domluvit!" Řekl pevným a přísným hlasem až mi připoměl otce.

,,Ale ty nechápeš že kvůli tobě, přicházím o všechno soukromí! Musíš se mnou všude chodit, pořád na mě dohlížet a tak dále! Myslíš že mě baví mít pocit že mě někdo sleduje?! Ne Harry, nebaví!" Vyštěkla jsem na něj.

Jen na mě zíral s rukama svěšenýma podél těla. Na chvíli mě zaujalo jeho množství tetování. Pak mě ale vytrhl jeho hluboký hlas.

,,Dělám to pro tvoje dobro Lay, jestli se ti to nelíbí můžeš říct svému otci ať mě odvolá a oba si pak můžem jít po svých, co ty na to? Líbí se ti představa že tě zase někdo unese??" Odpověděl chladně a já zalapala po dechu. Jak může být tak krutý?!

,,A víš co? Furt lepší než trávit můj drahocený čas s tebou!" Zvýšila jsem hlas a už v tu chvíli jsem věděla, že nenávist, která mezi námi roste, začala jako tenká hranice a teď už je to silná hradba, kterou nic nedokáže probořit.

Zírali jsme na sebe nenávistnými pohledy a já nehodlala uhnout pohledem dokud to nevzdá. Jak jsem si přála, tak to bylo, otočil se a těžkými kroky oděšel z mého pokoje. Povzdechla jsem si a frustrovaně si prohrábla vlasy. Nenávidím ho.

Později odpoledne

,,Slečno Layle, musíte také něco sníst!" Přilítla ke mně do pokoje Maria s vařečkou v ruce. Už mi nebylo špatně takže jsem na ni jen zůstala zírat.