Bodyguard-|HS|

11.

Upila jsem si svého kafe a v tom jsem usyšela bouchnutí dveří od kavárny. Podívala jsem se tím směrem a spatřila jsem ho........

,,Ahoj Liame!" Řekl Harry a chlapsky se s ním objal. Vstala jsem a Liam svůj pohled přesunul na mě. Chvíli na mě zmateně hleděl ale pak se usmál a natáhl ke mě svoji vypracovanou paži. ,,Jsem Liam Payne, ten co tě srazil dveřmi." Zasmála jsem se a taky mu podala ruku.

,,Layla Archer, ta co jsi srazil dveřmi." Teď jsme se zasmáli oba ale pak se Liam zaseknul. Podíval se na mě zamračeným pohledem a pak se koukl na Harryho. ,,Harry, můžeme si promluvit?" Zeptal se Harryho a Harry nechápavě přikývl.

Liam se podíval zpátky na mě a jemně se usmál. ,,Na chvilku si ho půjčím, omluvíš nás?" Přikývla jsem a usedla jsem ke stolu.

Kluci vyšli ven před kavárnu a já jsem se věnovala zbytku svého studeného kafe. Zajímalo by mě, co Liama tak zaskočilo.

H A R R Y

,,Tak co je?" Vyhrkl jsem na Liama, když jsme stáli před kavárnou. ,,Zbláznil ses?!" Vyštěkl na mě a zamračil se. ,,Co se děje?" Vůbec jsem neměl ponětí co se děje.

,,Co se děje?! Ona se děje!" Ukázal prstem na Layle, která byla zády otočená k nám. Když jsem na něj znovu zmateně koukl tak si povzdychl.

,,Harry, její otec je Christian Archer, nepletu se?" přikývl jsem a on pokračoval. ,,Nedávno mu zabili ženu a..." Zasekl se. ,,A?" Nadzvedl jsem obočí. ,,A unesli ji." Znovu ukázal na Lay.

,,Hele co se tady děje?" Vyštěkl jsem nedočkavě. ,,Nerad to říkám ale byl jsem tam, tam kde ona byla vězněná, v tu dobu kdy tam byla." Podíval se na mě a já jsem se nezmohl na slovo. Díval jsem se na něj se smíšenými pocity.

,,Děláš si srandu?!" Vyjel jsem po něm když mi došel význam jeho slov. ,,Bohužel ne, nic jsem jí nedělal ale věděl jsem že tam je a nikomu jsem to neřekl. Vyděla mě myslím jenom jednou"

,,Liame, víš co se stane až si vzpomene že tě vlastně zná?!" Řekl jsem naštvaným hlasem.

,,Kámo, slib mi že to nikomu neřekneš, já...vážně jsem jí nic nedělal ale můj fotr mě tam zatáhl a ty víš v jakých on byl sračkách, musel jsem tam být s ním a tak. " Vysvětlil mi a já jsem se zhluboka nadechl.

,,Fajn, nikomu nic neřeknu, ale mám u tebe dluh! Na celej život, je ti to jasný?!" Zasyčel jsem po kratším přemýšlení a přimhouřil jsem oči.

Jen bezmocně kývl a oba jsme se s neutrálními výrazy vrátili zpět k Layle.

,,Co vám trvalo tak dlouho?" Zeptala se když jsme si přisedli. ,,Nic důležitého." Zamumlal jsem a Liam přikývl na mou podporu. ,,Dobře." Povzdychla si Lay a opřela se lokty o stůl.

Úplně jsem viděl jak je Liam nervózní v její společnosti. Ale vím že jeho táta to neměl lehký. Byl na mizině a jeho žena umřela.

V tý době nemohl sehnat peníze a tak ho asi napadla ta největší blbost na světě.

Byl jsem tak zabraný do myšlenek že jsem asi ani nevšiml že se ti dva baví.

,,Harry, nepojedeme už domů? Mám ještě spoustu úkolů a tak." Povzdychla si, po delší době probírání školy s Liamem. ,,Jo." Vydechl jsem a všichni tři jsme se postavily.

Vyšli jsme z kavárny a Lay nastoupila na místo spolujezdce. Já jsem se ještě zastavil s Liamem před autem. ,,Co jsi dneska dělal ve škole?" Zeptal jsem se ho.

,,Na tom parkovišti bylo jediný volný místo, nešel jsem do školy, měl jsem domluvený něco poblíž."

Vysvětlil mi a já jsem nepatrně přikývl. ,,Tak čau, někdy se ještě ozvi!" Zavolal za mnou když jsem nastupoval do auta.