Bodyguard-|HS|

43. Únos 3/3

Dívka ležela na špinavé zemi a nechávala slzy máčet její tváře. Byla tu už nespočet dní a stále dokola ji týrali. Nemohla to snést. Byla vysílená, pošpiněná a zlomená.

Jizvy na zádech se hojily ale na některých místech byly stále nebezpečně otevřené. Od té doby co ji málem zastřelili byla zavřena do jakési kobky, uvnitř toho všeho. Vypadalo to tu jako ve středověkém vězení.

Džbán, ve kterém byla alespoň nějaká voda a vedle něho oschlý kousek chleba. Avšak osamělá postava schoulená v rohu, na tyhle dvě věci, neměla ani pomyšlení.

Už tu byla, jak to tak počítala, čtyři týdny. Zavřená ve tmě, vlhkosti a bůhví čeho ještě.
Končetiny se jí uvolňovaly postupně až když se odvážila k pohybu.

Zvedla se do sedu a objala se pažemi. Nepronikalo sem světlo ale její oči už si na tmu zvykaly.

Uslyšela šramot za těžkými kovovými dveřmi a po jejich následném otevření, dovnitř vnikl prudký paprsek světla.

Dlaní si zakryla oči, aby ji tolik nebolely z náhlého světla. ,,Vstávej!" Zahučel silný hlas a ona sebou trhla. Pomalu se postavila na nohy a ruku z obličeje sundala.

Stál tam Jack. Zlomyslně se usmíval a přešel k nebohé dívce.
,,Máš poslední šanci..nebo víš co tě čeká." Mrkl na ni a slizkým pohledem se ušklíbl. ,,Proč to děláte?" Sklopila pphled a doufala, že na ni nesáhne. Hnusil se jí každý jeho dotek.

,,Prachy holčičko, prachy." Zasyčel a přešel k ní. Chytl ji pod krkem a pna zalapala podechu. ,,Jestli to neřekneš dnes, už to neřekneš nikdy." Přecedil a nahl se k jejímu obličeji.

,,Tvůj papánek o tebe zřejmě nejeví starost, tak proč bys nám to nemohla říct, hm? Nezáleží mu na tobě, nehledá tě a nikdy hledat nebude." Uchechtl se a dívce se sevřelo hrdlo. Ne z toho jak ji muž držel ale z pomyšlení, že se na ni její vlastní otec definitivně vykašlal.

,,To není pravda." Zasýpala a muž se pobaveně zasmál. ,,Ale prosímtě, nebuď naivní zlato, tak bude to?!" Zavrčel a krk jí ještě více stiskl.
Dívka bezmocně těkala mezi jeho očima, zatímco její srdce tlouklo jako splašené. ,,Sama víš co tě čeká když to neřekneš."

Dívka zatnula čelist a zpříma se mu podívala do šedivých očí. ,,Nikdy." Vyslovila překvapivě klidným a silným hlasem. Překvapila sama sebe, že to vůbec vyslovila. Jack se zamračil a znechuceně si odplivl. ,,Řekla sis o to sama." Vyprskl a zanedlouho už stáli v dlouhé chodbě.

Šli rychlým krokem a dívka už začínala tušit, kam jdou. Do mučírny.

,,Liam tu teď není ale na zabití ti budu muset stačit já." Pronesl když otvíral těžké dveře. Dívka nic neříkala, nechtěla nic říkat. Věděla, že si sama pro sebe uvázala oprátku.

Sešli kamenné schody a muž hodil dívku doprostřed na podlahu. Zpoza opasku vyšmátral zbraň a vyzívavě se na ni podíval. ,,Do toho, udělejte to." Zašeptala zlomeně a těsně semkla víčka k sobě.

,,Jak chceš." Ušklíbl se a zbraň nabyl. Na tváři mu hrál pobavený výraz, když se jeho prst dotkl spouště.
,,Odhoďte zbraně, ruce nahoru!" Zakřičel silný mužský hlas zezhora a Jack sebou trhl a tím pádem mu zbraň vypadla.

Těžké kroky se nesly po kamenných schodech. Layle otevřela oči a viděla Jacka s vyděšeným výrazem ve tváři.

Už však neměla tolik sil, víčka se jí samy od sebe zavíraly.
Viděla už jen siluetu muže, který ji bral do náruče a odnášel ji pryč.

Dívka ležela na nemocničním lůžku a pomalu otevírala oči. Kéž by mohla říct, že si nic nepamatuje. Ale realita byla jiná.
Pamatovala si všechno až moc dobře. Každou ránu, každé znásilnění, včetně každé výhružky.

V pokoji byla sama a slyšela jen pípání přístrojů. Z okna viděla jen tmavou oblohu a kolem ní se stahovala temnota.

Proto nesnášela nemocnice. Byla tu sama a ve tmě.

Vyděšeně těkala očima mezi dveřmi a oknem. Čím víc se zatahovalo, tím víc si přála aby za ní někdo přišel. Kdokoliv, alespoň doktor nebo sestra.

Sestra! To je ono!
Natáhla se po bílém knoflíku na zdi a zmáčkla ho. Zanedlouho se dveře opravdu otevřeli a dovnitř vstoupila menší žena s hnědými vlasy.

,,Co potřebujete slečno?" Zeptala se milým tónem. ,,No, ehm, kde je můj táta?" Špitla nervózně a sklopila pohled. Nebyla zvyklá mluvit s lidmi.

,,Říkal, že přijede zítra ráno, mám mu zavolat?" Optala se a znovu se usmála. ,,Ne, to nemusíte, jen mohla byste ještě rožnout, prosím?" Zamumlala a hrála si s prsty v klíně.

,,Ano, jistě." Sestřička přiskočila k vypínači a místností se rozlilo světlo. Dívka si oddychla a s poděkováním poslala sestřičku zpátky.

Zadívala se ven z okna na hvězdy. Pár slz steklo po její pohmožděné tváři. Myslela si, že tam někde mezi těmi hvězdami je její máma. Nezasloužila si umřít, bylo to zbytečné.

Dívka vydala tichý vzlyk doprovázený mnoha slzami, tekoucími po jejich tvářích.

Cítila se pošpiněná, ublížená a zlomená. Uklidňoval ji jen ten fakt, že už je v bezpečí.

Ale každou noc od osvobození ji doprovázely noční můry, bez vyjímek.

DEFINITIVNĚ POSLEDNÍ DÍL ÚNOSŮ!

Pro ty kdo to nepochopili:D Byla to série dílů, kdy byla Lay uvězněna a bylo tam popisováno co se tam dělo.
Tímto dílem celá ta série skončila ale příběh nadále postupuje v přítomnosti:))

Doufám, že se Vám líbily:))

Ani nejde vyjádřit jak moc jsem šťastná z počtů přečtení, protože nedokážu uvěřit tomu, že jsem se dostala tak daleko!

Jste pro mě oporou a každým dnem mě těší víc a víc, když můj příběh ohvězdičkuje někdo nový!❤

❤Děkuju Vám moc!❤

All the love-H