Bodyguard-|HS|

52. Photograph

,,Dobrý den Mario." Řekla jsem značně překvapeně znějicí osobě na druhém konci telefonu.

,,Slečno Laylo! Tak ráda Vás zase slyším!" Vyhrkla nadšeně a já jsem se pousmála. ,,Já vás taky Mario...chtěla jsem vám jen říct, že jsme s Harrym v New Yorku." Oznámila jsem jí.

,,To je skvělé! Zanedlouho dorazím k Vám do domu slečno, abych utřela prach a vyluxovala, jako každý den." Řekla plynulou angličtinou s troškou italského přízvuku.

,,Nemusíte každý den uklízet Mario, stačí jednou dvakrát do týdne přijít." Pousmála jsem se, i když to nemohla vidět.

,,Raději nic nezanedbávám slečno, za půl hodiny tam budu, zatím se mějte." Řekla silným hlasem a já jsem jí pozdrav oplatila a poté jsem hned zavěsila.

,,Přijde?" Ozval se za mnou chraplavý hlas a já jsem sebou vylekaně cukla. ,,Ehm, jo." Vykoktala jsem a otočila jsem se na něj.

Pousmál se a já jsem si nervózně skousla spodní ret.

,,Harry, já....chtěla jsem se tě na něco zeptat." Řekla jsem tichým hlasem. ,,Ptej se." Přistoupil blíž a já jsem polkla.

,,P-proč mi nechceš říct o tom, kde jsi byl před odletem?" Položila jsem základní otázku.

Povzdechl si. ,,Je to komplikované." Zamumlal a já jsem se zamračila. ,,Tak mi to vysvětli, pochopím to." Řekla jsem pevným hlasem, který mě však začínal zrazovat.

,,Lay...teď o tom nechci mluvit." Vydechl unaveným tónem a já jsem spojila rty v tenkou linku. ,,Já jen nechci, aby si udělal nějakou blbost." Povzdechla jsem si a otočila jsem se k odchodu do mého pokoje.

Zavřela jsem za sebou dveře a porozhlédla jsem se pro mně známém místě.
Vínově červené stěny, francouzská okna, která jsou v celém bytě, s krémovými závěsy a se stejně sladěným nábytkem.

Velká postel uprostřed toho všeho s povlečením barvy burgundy a s párem dekorativních polštářků.

Na stole stále stál můj stolní počítač od Applu, který mi dal kdysi táta k narozeninám. Samozřejmě mi nesměl chybět mobil stejné značky.

Přešla jsem k oknu a roztáhla jsem závěsy. New York se probouzel ke každodennímu životu a slunce pomalu vycházelo zpod mrakodrapů, což vytvářelo skvělý kontrast.

Najednou mě popadla touha tuhle scenérii vyfotit a moje mysl zabloudila k zrcadlovce ukryté v jedné z mých poliček.

Nejistě jsem ke zmiňované skřínce přišla a otevřela ji.

Vykoukla na mě moje špičková zrcadlovka, se kterou jsem vyfotila už snad každičký kousek New Yorku.

Po jezdící nebo v zácpě stojící auta a taxíky, přes lidi, kteří spěchali do práce nebo se jen tak poflakovali v parku, až po zvířata jako jsou psi a kočky a sem tam nějaký ten hmyz jako jsou motýli a berušky.

Občas jsem chodila i na pláž a pár fotek krabů a mušlí v písku mám uložené v mém notebooku.

Popadla jsem ji do rukou a oddělala jsem přední kryt. Zapla jsem ji jedním jediným čudlíkem a znovu jsem přešla k oknu.

Objektiv jsem zamířila na východ slunce, zaostřila jsem a zmáčkla jsem spoušť.

Podívala jsem se na výsledek a pousmála jsem se. Bylo to nádherné. Jako vždy.

Foťák jsem položila na stůl vedle sebe a znovu jsem se zahleděla z okna.
Vážně se mi tak změnil život?

Uslyšela jsem zaklepání na dveře a povzdechla jsem si. ,,Teď ne Harry." Řekla jsem vyrovnaným hlasem ale přesto jsem uslyšela jak se dveře otevírají.

,,Harry..." Otočila jsem se ale toho kdo předemnou stál, jsem tu vážně nečekala.

,,Co ty tady děláš?" Hlesla jsem a nakrčila jsem obočí.
,,Přišel jsem se podívat za svojí nejlepší kamarádkou." Ušklíbl se černovlásek.

,,Bývalou nejlepší kamarádkou." Odsekla jsem a zkřížila jsem ruce na hrudi.

,,To je jedno." Zamumlal a přešel k mému stolu, ze kterého vzal fotku s mojí mámou. ,,Okamžitě to polož!" Přešla jsem k němu a fotku mu vytrhla z rukou.

,,Mrzí mě to." Vydechl a sklopil hlavu.

,,Vážně? Kdy si to řekl naposledy?!"Sykla jsem a uchovála jsem si svůj kamenný výraz.

,,Přišel jsem se omluvit!" Vyhrkl a já jsem si povzdechla.

,,A za co?" Hlesla jsem a trochu jsem od něj poodešla.

,,Za všechno, za to, že jsem se s tebou jen tak přestal bavit, a taky za to, že jsem ti nebyl oporou, když jsi o všechno přišla." Řekl jemně a mě se zdálo, že je to opět na chvíli můj starý kamarád Zayn.

Podívala jsem se na něj. Ještě před dvěma lety, bych o něm řekla, že je můj nejlepší přítel ale od té doby co mu něco přeletělo přes nos, se se mnou přestal bavit a navážet se do mě společně s ostatními.

V jeho čokoládově hnědých očích jsem viděla lítost. Litoval toho všeho. Poznala jsem to, vždycky to poznám.

,,Jak ti můžu věřit?" Zeptala jsem se potichu. Sklopil hlavu a poté ji zase zvedl.
Pousmál se na mě a za chvíli už jsem byla uvězněna v jeho hřejivém objetí.

Vydechla jsem všechen vzduch a ruce jsem obmotala kolem jeho krku. Hlavu jsem zabořila do jamky vedle ramene a on mě pevně stiskl.

,,Mrzí mě to." zašeptal a já jsem se se slzami v očích usmála. Byl to můj starý kamarád Zayn.

Tohle nemohl čekat nikdo z Vás :D

Hlasím se s novým dílem, který jak jsem řekla, poslušně vydávám již dnes!

Doufám, že se Vám líbila:)

Miluju Vás❤

All the love

xxx