Bodyguard-|HS|

16.Únos 1/?

Na začátek chci říct že tuhle sérii flashbacků budu přidávat mezi normálními díly. Proto je také za lomítkem napsaný otazník, protože zatím nevím, kolik jich bude.
Doufám že se vám budou líbit.

Již jsem neseděla na měkké matraci mé postele, seděla jsem opřená zády o chladnou kamennou zeď. Rozkoukávala jsem se po temné místnosti. Byla mi zima, přitáhla jsem si k sobě blíž můj béžový pletený svetr a schoulila se do klubíčka. Právě mě unesli, moje matka je mrtvá a já si to přeji taky.......

Prudce jsem otevřela oči za doprovodu rachocení klíčů. Vyděšeně jsem se koukala kolem sebe. Třásla jsem se kvůli mému tenkému svetříku. Sice jsem měla i tričko, džíny a botasky ale i tak tu byla velká zima.

Uslyšela jsem kroky a víc jsem se přitiskla na chladnou a prohnilou  zeď. Otevřeli se ztrouchnivělé dveře naproti mě a do očí mě zasáhl paprsek ostrého světla.

Dala jsem si ruce před obličej abych zabránila světlu. ,,Kde to jsem?" Zeptala jsem se rozklepaně. Silueta muže se ke mě přibližovala pomalými kroky.

,,Kdo jste?" Položila jsem další otázku. Zase žádná odpověď. Muž ke mě přešel a vytáhl mě na nohy. Zalapala jsem po dechu a snažila jsem se mu podívat do tváře ale měl na sobě černou  kuklu.

Vzal mě kolem zápěstí a utáhl kolem nich studená pouta. ,,C-co to děláte?!" Vyjekla jsem a snažila jsem se mu vykroutit. Měl pevný stisk a k tomu jsem měla pouta.

Táhl mě pryč z místnosti na osvětlenou chodbu. Oči mě pálili z přímého světla. Vedl mě úzkou chodbou k dalším dveřím, u kterých zastavil a dveře si odemkl.

Postrčil mě dovnitř a já jsem kvůli slabým nohám upadla na špinavou zem. Dveře se zabouchly a já jsem se ocitla sama, na zemi, ve tmě.

Měla jsem obrovský strach. Nevěděla jsem kde jsem a proč tu vůbec jsem. Dlouhou chvíli se nic neozývalo kromě kapajcího kohoutku někde v rohu místnosti.

Pokusila jsem se alespoň posadit a nakonec se mi to povedlo. Než si mé oči přivykli tmě zjistila jsem že sem proudí malý zdroj světla ze zamřížovaného okna, přebitého několika prkny.

Z úzké škvíry procházel jemný paprsek měsíčního světla. Rozhlédla jsem se po místnosti a viděla jsem jen holé stěny a poletující prach.

&&&

Jsem tu už tři hodiny. Mám vyprahlo v puse, chce se mi na záchod a motá se mi hlava z nedostatku tekutin. V břiše mi kručí ale není to tak hrozné jako ta žízeň.

Ležela jsem na zemi s rukama spoutanýma za zády a nemohla jsem se ani pohnout. Mé tělo bylo celé ztuhlé a promrzlé.

Z venku se nic neozývá. Jako bych byla uprostřed ničeho.
Byla jsem zoufalá. V hlavě se mi stále promítal obraz mé mámy ležící na zemi.

Už ani slzy mi nedokázali stékat po tvářích. Snažila jsem se křičet ale vzhledem k mému vyschlému hrdlu se mi nic nedařilo.

Stěží jsem se přetočila na bok a podívala jsem se ven. Paprsky měsíce už byly pryč a tak už zbývalo jen málo světla.

Najednou jsem zaslechla kroky. Nevím jestli to byly halucinace z tříhodinového ležení bez vody a záchodu, ale byly to kroky.

Blížili se k místnosti kde jsem se nacházela, zněly těžce a rychle. Zachrastily klíče a pak bylo slyšet odemykání zámku. Trhla jsem sebou když do místnosti začalo proudit ostré světlo z chodby. Přimhouřila jsem oči a snažila jsem se zaostřit na mužskou siluetu ve dveřích.

Zabouchl za sebou dveře a rozsvítil světlo zapínačem, o kterém jsem nevěděla. Oči mě začali pálit a štípat. Svíral se mi žaludek a já jsem nutila mé nohy do pohybu,  avšak ty se rozhodly že mě nehodlají poslouchat.

Nadechla jsem se a zasípala jsem. ,,Kdo jste?" Vyloudilo se ze mě a viděla jsem jak se muž v kukle ušklíbl. ,,Tvoje noční můra, na celý tvůj život. " Odpověděl slizkým hlasem.

Slzy mi najednou začali téct po tvářích a já jsem tiše zvlykla. Přešel ke mě a prudce mě vytáhl na nohy. Zasténala jsem nad bolestí mého ztuhlého těla.

Rozvázal mi ruce a já jsem si je vděčně promnula. Pak ale mé pětivteřinové osvobození zmizelo.

Přitlačil mě na zeď a přiblížil se k mému uchu. ,,Kde tvůj tatík schovává ty prachy?" Zašeptal nechutným hlasem. ,,Nevím." Zalhala jsem, moc dobře jsem věděla kde má táta svůj sejf.

Víc mě na stěnu namáčkl a já jsem sykla bolestí. ,,Jasně že to víš, tak kde je?!"

,,Já nevím!" Vykřikla jsem a on mě uhodila na pravou tvář. Spadla jsem podél země a držela jsem si pohmožděnou tvář. ,,Ty na mě křičet nebudeš ty malá děvko!" Zařval naštvaným hlasem a já jsem se skrčila.

,,Tak teď ještě jednou, kde je ten sejf?!" Sklonil se a chytl mě pod krkem. ,,Čím dřív mi to řekneš, tím víc budu oddalovat tvoji smrt takže si vyber." Mrkl na mě.

,,Říkám že to nevím." Přecedila jsem skrz zuby a dostala jsem další ránu, tentokrát na levou stranu. Svalila jsem se na zem a zaskuhrala jsem. Vší silou mě kopl do břicha. Zatnula jsem zuby abych nevykřikla ale bylo mi to málo platné. Bolestivě jsem sevřela oči a vyšel ze mě zoufalý křik.

,,Teď to ještě nic není, připrav se na víc." Řekl a odplivnul si vedle mě. Vyšel ze dveří a zabouchl je za sebou. Vyčerpaně jsem ležela na zemi a poslouchala jsem tlukot vlastního srdce.

Tohle je můj konec.

Malá ukázka, doufám že se líbí:) Děkuju vám moc za první tisícovku a za 67. místo v sekci romance! <3 

Bye, bye loves<3<3