Summer Love <3 (FF with 1D)

Ty si myslíš...

Přede mnou stál v celé své kráse člověk se jménem Niall Horan. Neměla jsem na něj vůbec náladu, procházíme jakousi krizí po pár měsících a on se jen tak vplazí ke mně do pokoje a bude mi povídat jak všechno není pravda.

"Čau." Řekla jsem s nezájmem.

"Ahoj lásko, co se děje?" Odpověděl a pohladil mě po vlasech, uhnula jsem.

"Ty se ještě ptáš?" Začala jsem pomale zvyšovat na hlase, ale tak jak jsem začínala křičet, tak se mi do očí tlačily slzy.

"Ano ptám." Odpověděl s nechápavým výrazem.

"Ty si do teď někde lítáš, od tábora si nenapsal, nezavolal a ani si nepřišel s tím, že mě potřebuješ nebo miluješ, víš, co mi děláš? Víš jak mi ubližuješ? Jestli je milejší, tam ta, tak si za ní jdi a tím pádem jsem ráda, že jsem ještě nezačala řešit můj vztah s tebou s mou rodinou, protože by mi to vztah s nimi akorát pokazilo, vidíš, co jsem kvůli tobě chtěla podstoupit, já už na to nemám, chápeš? A teď když mě omluvíš, musím jet." Dokončila jsem svůj dlouhý monolog.

"Ty si myslíš, že tě nemiluji?" Zeptal se.

Neodpověděla jsem. "Ahoj." Vylítla jsem z dveří, když jsem si vzala věci a utíkala chodbami k mé limuzíně, po cestě jsem vrátila klíčky od hotelu. Nasedla jsem do bílé limuzíny, kde jsem nemohla dělat nic jiného než brečet.

"Kam to bude, slečno Williamsová?" Zeptal se řidič.

"Na letiště." Řekla jsem jednoduše.

Limuzína se rozjela, ještě jsem viděla, jak z hotelu odchází Niall s celkem skleslým obličejem.

*Pohled Nialla*

Nechápu, proč Nathali, tak vybuchla, neměla kvůli tomu sebemenší důvod, přiznávám s Demi jsem byl párkrát na večeři, bylo to fajn, ale vážný vztah by z toho nevznikl, nebo jo? Já sám vlastně nevím, Demi je krásná baba, ale Nathali je také krásná, ale má ještě něco navíc a to mě k ní přitahuje. Jen doufám, že si nic neudělá, že ji třeba nenapadne se začít řezat, to bych si v životě neodpustil.

Víte, proč jsem vlastně za Nathali dorazil do hotelu? Nebyla to moje iniciativa, byl to Liamův nápad, řekl mi, že Nathali se trápí a měl bych ji navštívit, udělal jsem tak a teď se vracím ke klukům domů se smutným výrazem, poněvadž mi to pěkně vybělila.

"Čau." Odpověděl jsem jednoduše, když jsem došel domů.

"Ahoj, tak co?" Běžel hned Liam.

"Nenávidí mě." Řekl jsem a složil se na zem.

"Cože?" Vykulil oči Liam.

"Takhle rozčílenou jsem ji ještě neviděl, bojím se, že ji ztratím, že si něco udělá, bojím se o ni, nechci se s ní teď vidět, nemám na to se jí podívat do očí a říct, že jsem si s Demi nic nezačal, je pravda, že jsem s ní flirtoval, ale udělal jsem velkou chybu, Nathali řekla, že kvůli mně se chtěla pohádat s rodiči a pak říkala, že je dobře, že to neudělala."

"Já ti můžu dělat oporu, ale přiznej si, že si za to můžeš sám, Nialle." Řekl Liam.

"Na tábor pojedu s tebou, ale připrav se na to, že tě bude ignorovat, bude tě nenávidět, bude dělt jakože tam nejsi, bude se bez tebe smát a veř tomu, že tě bude poškádlit, budeš si ji muset ulovit jak před měsíci, ale už se ti nebude muset podařit a budeš to muset respektovat." Narovinu mi pověděl Liam.

Brečel jsem a celý den jsem nic nejedl, seděl jsem jak mrtvý s otevřenýma očima a pořád jsem si představoval, jaké to bylo, když seděla vedle mě a mazlila se se mnou, líbala mě na rty a poté jsem si vždy vzpomněl na její monolog o mně a Demi.

*Pohled Nathali* 

Brečela jsem celou cestu i v letadle z Londýna do New Yorku, pořád jsem ho chtěla, ale on si teď už beztak lítá někde s jinou, a tak tuhle křivdu bude muset přežít. Až dorazí na tábor ani pohled mu nedaruji, nic, nechci ho vidět, slyšet, cítit, nechci ho nebo ho spíš nemůžu mít? Toť otázka.

Ahoj,

tak tady to máte, co na to říkate? Další díl bude celkem za dlouho, možná v úterý nebo ve středu a když ne, tak bude další díl až z Londýna. Děkuji za minulý díl a ukažte mi, jak umíte psát komentáře.

-NathalyDirection