Summer Love <3 (FF with 1D)

Kdo to může být?

Probudila jsem se do krásného letního dnu. Ed byl v koupelně, jelikož jsem slyšela zvuk kapek padajících na dlažbu, byl ve sprše. Mezitím jsem si chystala věci na hodinu se sborem. Edovi to moc dlouho netrvalo, a proto jsem se po čtvrt hodině mohla vydat do koupelny. Svlékla jsem se ze svých kraťasů a bílého tílka na spaní. Vešla jsem do sprchového koutu, ale ještě jsem nespustila sprchu, a proto jsem slyšela, jak se Ed s někým vybavuje po telefonu. Tipovala jsem to na jeho manažera, ale jakmile byla řeč o mně, změnila jsem názor. Kdo to může být?

Nechala jsem to být a pustila jsem na sebe studené kapky vody. Začala jsem přemýšlet nad blbostmi a dospěla jsem k tomu, že se dnešní párty asi nezúčastním, protože nepotřebuji poslouchat ty otázky Niallova strýce, vedoucí tábora, který přijel.

Vyšla jsem ze sprchy s umytými vlasy a zabalila jsem se do ručníku, doufám, že mě nezradí, vedle je totiž Ed a já si zapomněla oblečení.

"Nedívej se."Řekla jsem hlasitě směrem k Edovi.

"JOJO, nedívám se." Otočil se směrem k zrcadlu.

Rychle jsem začala hledat něco na sebe a já si až po nějaké chvíli uvědomila, že pomocí zrcadla se na mě vlastně dívá.

"Nevěděla jsem, že tohle máš zapotřebí." Mluvila jsem k němu zády.

"Co přesně?" Ptal se.

"Zrcadlo." Odpověď byla jednoduchá. On ale neodpověděl asi se styděl, taky jsem se trochu začervenala, protože jsem se trochu styděla, ale....

"Pak si musíme promluvit." Řekla jsem.

"O čem?" Zeptal se.

"Uvidíš, ale s tímhle to nemá nic společného." Bylo vidět jak si oddechl.

S oblečením jsem se odebrala do koupelny. Vysvlékla jsem se. Dnes jsem si vzala bílé spodní prádlo, starorůžovou sukni, bílý crop-top a přesto jsem si vzala kytičkovaný kardigan z průsvitné látky. Usušila jsem si vlasy a nechala jsem je volně ležet, ale až po rozčesání. Vešla jsem zpátky do ložnice. Ed tam stále seděl.

"Tak o čem si chceš promluvit." Bál se.

"No, kdo ti volal, že jste se o mně bavili." Znejistěl.

"no.."

"Promiň, že tě tak nutím, ale chci to slyšet." Naléhala jsem.

"S kým si tedy mluvil?" Položila jsem mu znovu otázku.

"S Niallem." Vymáčkl se.

"Co chtěl."

"Jak se máš? a tak. Zajímá se o tebe, má tě pořád rád."

"Ede, ty si zapomněl, co mi udělal, já ho taky milovala." Už jsem se zase hroutila.

"Milovala?" Ujišťoval se Ed.

"Milovala." Zvýraznila jsem tečku na konci věty.

"Tím chceš říct, že k němu nic necítíš." Ujišťoval se znovu.

"Já...Já...Já."Zasekla jsem se.

"Ty ho pořád miluješ, co? A ničí tě to co ti udělal." Dopověděl za mě.

"Jo" Rozběhla jsem se k Edovi se slzami v očích a pořádně ho objala.

"Nathali, tak mu to řekni."

"Ne."

"Ty chceš milovat někoho, kdo tě miluje, ale nechceš mu to říct."

"Nemá moji důvěru, já nevím jestli ho ještě chci. Já potřebuji oporu a ne házet klacky pod nohy." Vysvětlovala jsem.

Až jsem se uklidnila, namalovala jsem se, obula jsem si své bílé Conversky a šla na hodinu se sborem.

-NathalyDirection