Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 4 "Get out."

Hi girls. Omlouvám se, že díly přidávám tak... nepravidelně, ale snažím se to nějak nadepsat a taky domyslet song ke každému dílu, k tomu škola atd, však to znáte :)

Doufám, že se vám povídka líbí :)

Když tak mi zanechte zpětnou vazbu, budu moc ráda :)

Pusťte si k tomu Wolves- externí odkaz na Spotify dole, na YT to ještě není :/

Enjoy xx

Následující den se mi do školy vůbec nechtělo. Nejenom, že jsem byla rozhádaná s Jeremym, ale vidina toho, že se ve třídě setkám s tím debilem Horanem, mi na náladě taky moc nepřidala. Do tašky jsem hodila několik sešitů a vydala se do školy. Kéž bych se tak mohla propadnout do země...

První, koho jsem ve škole viděla, byl Jeremy. A jako vždy, když jsme se neshodli, dělal, že mě nevidí a flirtoval s holkami s naší třídy. Věděl, že je nesnáším. Měla jsem chuť skřípat zuby, ale odpustila jsem si to a vydala se opačným směrem.

"Ahoj Jessico," ozvalo se vedle mě a já protočila očima. Ten mi tu ještě scházel.

"Běž pryč." řekla jsem a pokračovala směrem učebna fyziky.

"Ale no tak... co máš za problém?" nenechal se odbýt.

Zastavila jsem se a upřela na něm oči.

"Co mám za problém? Vážně? Že se mě na to ptáš ty, kdo věčně za mnou leze jako ocas," ušklíbla jsem se a znovu se vydala do učebny.

"Hele, slibuju, že toho nechám, když se mnou půjdeš ven," nenechal se odbýt.

Resignovaně jsem si povzdychla. "O tomhle jsme už mluvili. Čemu jsi nerozuměl na tom, že s tebou ven nepůjdu?"

"Proč?" naklonil Niall hlavu a tázavě se na mě podíval.

Přesně tehdy jsem si všimla, jak se k nám blíží vzteky rudý Jeremy. Skvěle, scéna začíná.

"Ty!" zařval, když k nám došel, "Ty nech moji holku na pokoji!"

"Tvoji holku?" ušklíbl se Niall a vrazil ruce do kapes na znamení, jak moc mu je Jeremy ukradený, "nevšiml jsem si, že je to tvoje holka, když tady flirtuješ s těma," kývl hlavou směrem, kde před chvílí stál hlouček obdivovatelek Jeremyho, "barbínama."

Protočila jsem očima. Kolem nás se zvětšoval hlouček zvědavců, ale mě to bylo jedno. Jeremy po Niallových slovech zrudnul.

"Neser se do toho," sykl a chytil mě za ruku.

"Pusť," vytrhla jsem se mu.

Jeremymu se obličej zkřivil ve falešném úsměvu. "Radši bys blonďáka, viď?"

Teď jsem se vážně, ale vážně nasr... Co si o sobě myslí?! Tu jeho hnusnou ironii tak nesnáším!

"Běž do prdele," sykla jsem a zabloudila pohledem k Niallovi. Stál pořád s rukama v kapsách se spokojeným výrazem ve tváři. Počkat, on se usmívá?!

"Běžte do prdele oba dva." upřesnila jsem.

Otočila jsem se na patě a vydala se do třídy. Bylo mi úplně jedno, že mě sleduje celá škola a všichni si mezi sebou šuškají. Jen jsem protočila očima a zapadla do učebny. Bylo teprve ráno a já už měla úplně zkaženou náladu.

Posadila jsem se na své místo a vrazila sluchátka do uší. Chtěla jsem si pustit svou oblíbenou písničku, ale v tu chvíli mi zavibroval mobil. Neznámé číslo.

"Neodpověděla jsi mi na otázku."

"Co?!"

"Proč se mnou nepůjdeš ven?"

Do prdele. Střelila jsem pohledem po Horanovi, který se mezitím objevil ve třídě. Ten se v tu chvíli otočil a usmál se, jako by se nechumelilo. Protočila jsem očima a vyťukala smsku.

"Odkud máš moje číslo?"

"To není podstatné. Pořád jsi mi neodpověděla."

Bože, ten je tak otravný, že otravnější asi neexistuje. Rozhodla jsem se ho ignorovat a jednoduše smsku zavřela.

"Hej, neignoruj mě!" 

"Jessico!"

Neměla jsem v úmyslu se s ním bavit. A ani ne psát. Neskutečně mě štval. Pořád mě sledoval, nekonečně se vyptával a teď měl i moje telefonní číslo. Neměla jsem potuchy, kde ho vzal. Byl jako...

Stalker.

A to všechno proto, že jsem s ním nechtěla jít ven.

Bože, Jessico... Vždyť by se nic nestalo, kdybys na jeho podmínku přistoupila! Možná by tohle všechno skončilo. A nebo- to je taky možné- by si Horan vymyslel něco dalšího. A já nebudu ta, kdo pro trochu klidu udělá něco, co nechce, to se chlapeček přepočítal. Nebudu, ať už by udělal cokoliv.

Na druhou stranu... Co je špatného na tom, že bych s ním šla ven? Jenom jednou? Vždyť je celkem sympatický, milý a vtipný, a Jeremy by se to ani nemusel dozvědět...

Ne! Panebože, vážně mě teď napadlo Jeremyho takhle podvést?!

"Jessico! Vnímáš mě?!" ozval se nade mnou naštvaný hlas učitelky, "už na tebe chvíli volám a ty nereaguješ!"

"Uhm...omlouvám se." vymumlala jsem a zabořila pohled do lavice.

"Začni se konečně soustředit na učivo a ne na Jeremyho!" zaburácela učitelka a třídou se ozvalo pobavené zachechotání.

Já cítila, jak rudnu. To se vážně musí dneska všichni do mě navážet?!

Měla jsem na jazyku peprnou odpověď, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Ještě bych z toho měla nějaký problém.

Když se učitelka nedočkala žádné odpovědi, neodpustila si poznámku ve stylu, že se mám nad sebou zamyslet, a konečně odkráčela dál od mé lavice.

Díkybohu. Fyzika nikdy nebyla můj oblíbený předmět a fyzikářka oblíbená učitelka. Byla svobodná, ošklivá a nepříjemná. Neměla ráda nikoho, kdo byl v něčem lepší než ona (nebo ho tak alespoň vnímala), ať už se to týkalo krásy, lásky nebo čehokoliv jiného. Od doby, co nás s Jeremym potkala spolu ve městě, mě neskutečně nesnášela. Taky mi to dávala pořádně najevo. Rýpla si do mě, kde se dalo a prý byla dokonce v ředitelně s prosbou, aby se zakázaly vztahy mezi studenty. Díkybohu měla ředitelka dost rozumu na to, aby ji vyhodila z ředitelny. Škoda, že ne ze školy celkově...

Když konečně zazvonilo, rychlostí blesku jsem vystřelila ze třídy a utíkala na záchody. S úlevou jsem za sebou zabouchla dveře. Tady za mnou Horan nemůže.