Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 21 "You look untouchable."

Hello there :) další díl is here!

OH MY GOD- HISTORY is out!!! Honem všichni povinně sledovat, tentokrát ten rekord prostě musí padnout! Minule to bylo jenom o půl milionu!

Huh. Teď jsem to vážně nečekala.

To nic. Jsem v pohodě.

Enjoy xx

"Zavři oči." rozkázala jsem a stáhla dolů džíny, které jsem hned nahradila Niallovými kraťasy, které taky byly součástí mého spacího úboru.

"Už můžeš," odhodila jsem džíny na židli a otočila se.

"Budeš se zlobit, když řeknu, že máš fakt hezký zadek?" smál se na mě lišácky polonahý Niall z postele.

"Ty bastarde," uchechtla jsem se a začala se pomalu přibližovat. Niall znejistěl, protože netušil, co chci udělat. Ve chvíli jsem na něj skočila a začala ho lechtat. Ten se začal smát jako šílený a svíjet se jako žížala.

"Dost, dost!" volal a téměř nemohl popadnout dech.

"Nene, zasloužíš se víc!" smála jsem se a pokračovala.

"Dost, dost! Prosím!" smál se Niall.

"Fajn," slezla jsem z něj a padla do peřin. "Nejsem lechtivá," vyplázla jsem jazyk, protože jsem si všimla, jak se Niall potutelně usmívá. Úsměv ihned zmizel.

"Fajn," odsekl Niall a zatvářil se uraženě.

"No tak," počechrala jsem mu vlasy.

"Ne, jsem naštvaný," vyplázl na mě jazyk."

"To vidím," uchechtla jsem se.

Niallovi začalo cukat koutky rtů. "Ty jsi hrozná," nevydržel to, "nic na tebe neplatí! Jak se ti mám pomstít?"

"To nejde," uchechtla jsem se, "protože jsem nedotknutelná a ty mě máš navíc rád."

"Jo, to mám," usmál se, "a navíc jsi teď můj osobní čechrač vlasů."

"Ty nedáš pokoj," rozesmála jsem se.

"Nedám."

Zhasla jsem tedy všechny svíčky a vlezla zpátky k Niallovi do postele. Lehla jsem si na břicho a podepřela si hlavu rukou, kdežto druhou jsem čechrala Niallovi vlasy. To, že se mi díval do očí a ležel vedle mě skoro nahý mi moc nepomáhalo. I když byla tma.

"Jess?" ozval se po chvíli.

"Hm?"

"Máš pravdu. Jsi nedotknutelná."

"Cože?"

Niall se pousmál. "Navenek působíš hrozně nedostupně a dokonce trochu namyšleně. Nemáš ve škole kamarády a nikomu se nesvěřuješ. Proč?"

Jeho otázka mě překvapila. Koukala jsem do modrých očí, ve kterých se zračila otázka a přemýšlela, jak mu odpovědět.

"Ty sis toho všiml?" dostala jsem nakonec ze sebe.

Niall se pousmál. "Když si něčím projdeš, dokážeš to pak identifikovat u ostatních. Neuzavřela ses bezdůvodně, tím jsem si jistý. A taky vím, že mi to teď nebudeš chtít říct, protože je to něco, co tě bolí do teď a ty bys to nejradši zakopala někde hluboko v podvědomí. Nedělej to. Tím si ještě víc ublížíš. Potřebuješ a chceš to někomu říct, ale bojíš se, že se pak zřítí hradby, které sis vybudovala jako ochranu proti zranění. A je to tak. Pokud mi to řekneš, odhalíš mi způsob, jak ti ublížit, ale taky pomoct, odhalíš mi totiž část sebe. Část, která pro mě bude moc důležitá, protože budu vědět, že teď na ni musím dávat pozor a chránit ji s pocitem, že jsem jediný rytíř, který má k ní přístup a je jenom na něm, jestli to bolestivé zmizí a nebo naroste. Vím, že mi možná ještě nevěříš..."

"Věřím," přerušila jsem ho, "a myslím, že máš pravdu. Asi bych se měla otevřít a svěřit, ale já... Neumím to."

"Zkus," přehodil mi pramen vlasů dozadu a povzbudivě se na mě usmál.

"Tak fajn," vydechla jsem, "mí rodiče byli vždycky workoholici. Byli v práci od rána do večera a o mě se starala babička. Jenže ta před třemi lety umřela a já najednou cítila, že o mě nikdo nemá zájem. Hledala jsem tedy někoho, kdo by zaplnil tu díru v mém srdci, které zoufale toužilo po lásce. Měla jsem kamarádku, která mě ale nechápala a našla si nové kamarádky. Mě pak pomlouvala a teď se navzájem nesnášíme. Proto jsem se tak neskutečně naštvala, když jsem ji našla v posteli s Jeremym..."

"Nikol?!" vykulil Niall oči a já přikývla. "Panebože... Promiň! Kdybys mi to řekla, tak..."

"Nechtěla jsem na ni kydat špínu, i když v tomhle případě by to byla pravda. Nechci být jako ona." zašeptala jsem a odmlčela se.

"Pokračuj," pobídl mě jemně Niall.

"Po tom, co všem ve škole vyzradila má tajemství, jsem propadla depresi. Naši si toho ani nevšimli. Rozváděli se a pořád se hádali. Jejich rádoby starostlivé otázky mi lezly na nervy a já se rozhodla, že už nikomu nikdy nic neřeknu. A to jsem taky dodržela. Až dodnes."

"A Jeremy?"

"Toho moje problémy nezajímaly. A i kdyby tomu tak bylo, měla jsem pocit, že by tomu nerozuměl."

"Páni..." vydechl, "takže jsem taky jediný, kdo o tobě ví...tohle?"

"Jo," přikývla jsem, "takže asi jediný pochopíš, proč se občas chovám jako kráva."

"Občas?" nadzvedl obočí.

"Nech toho," šťouchla jsem do něj.

"Fajn. Tak dobrou," obtočil svoje ruce kolem mého pasu.

"Dobrou." zašeptala jsem a usmála se do tmy.

Když jsem se ráno probudila, Niall ležel na druhé straně postele. Vypadal hrozně roztomile, jak mu vlasy trčely na všechny strany. Pousmála jsem se nad tím a vylezla z postele. Přešla jsem k zrcadlu. No to je krása. Můj ranní obličej vážně stál za to, ale vlasy ještě pořád držely v motanci, který mi večer vytvořil Niall a který vypadal vážně dobře, jak jsem po chvíli zjistila. Vyplížila jsem se z pokoje do koupelny a opláchla si obličej. Zuby už křičely po tom, abych si je umyla, a tak jsem vzala trochu pasty na prst a snažila se je v rámci možností vyčistit. Jo, neskutečně efektivní a elegantní způsob, ale vážně nejsem takové prasátko, abych použila Niallův kartáček nebo si zuby neumyla. Když jsem skončila, seběhla jsem dolů do kuchyně, kde u stolu seděl pan Horan.

"Dobré ráno." pozdravila jsem a nalila si trochu jablečného džusu.

"Dobré," odložil pan Horan noviny a prohlédl si mě. "To tričko ti sluší víc, než mému synovi," prohlásil po chvíli.

"Díky," uchechtla jsem se a dala se do přípravy toustů pro sebe i Nialla, protože mi bylo jasné, že za chvíli vstane z mrtvých.

"Kde je vaše žena?" nedalo mi to.

"Nevím." zněla stručná odpověď, jak byl Bobby znovu zahloubaný do článku.

Já se jenom pousmála a vytáhla tousty. Namazala jsem je máslem a dala na talíře, z ledničky vytáhla pomerančovou nutellu a posadila se ke stolu.

"Tady to voní," objevil se v kuchyni Niall. Jako bych to nečekala, že?

"Chytej," posunula jsem mu talíř a Niall se s chutí zakousl do toustu.

"Mmmmm," ozvalo se za chvíli kuchyní, "tebe si jednou vezmu za ženu."

"Jistě," ušklíbla jsem se.

Tehdy se ozval Bobby. "Doufám, že to po včerejšku nebude nutné hned."

"Tatiii," protočil Niall očima a já se uchechtla.

Tahle rodina byla vážně střelená.