Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 25 "This is John."

Hello there :)

Doufám, že máte krásný den a pokud ne, doufám, že vám ho tímhle trochu zlepším :)

V přílohách máte Johna ;)

Enjoy xx

Že je máma doma jsem poznala hned, když jsem odemkla dveře. A překvapilo mě to, abych byla upřímná. V tuhle hodinu obvykle bývalá pryč. Pokynula jsem Niallovi, aby mě následoval, sezula si boty a kabát pověsila na věšák.

"Mami?" vykulila jsem oči, když jsem vešla do kuchyně.

Nebyla tam sama.

U sporáku stál chlap, mohlo mu být asi kolem čtyřiceti. Něco míchal a to něco vonělo po celé kuchyni. Jako čína. Máma seděla u stolu prostřeného pro tři osoby, v ruce sklenku vína a culila se jako slunko na hnoji.

"Mami?"

"Ahoj zlatíčko, tohle je John. A..." tehdy její pohled zaputoval někam za mě a ona se usmála. "Johne? Prostřeš ještě pro jednu osobu, prosím?"

Já se otočila a setkala se s Niallovým mírně nervózním a mírně překvapeným pohledem. Povzbudivě jsem se na něj usmála a otočila se zpátky k mámě.

"Neřeklas mi, že máš přítele," pronesla jsem mírně vyčítavě.

"Ty mně taky ne, Jess," usmála se na mě.

"Jsme spolu teprve tři týdny! A navíc, nebyla jsi doma. Jak dlouho jste spolu vy?"

"Všechno ti řeknu, teď ale pojďte jíst, i ty, drahoušku. Jak se vlastně jmenuješ?" obrátila se na Nialla a já protočila očima. Drahoušek? Really?

"Jsem Niall a rád vás poznávám, paní Parkerová," vytáhl k mámě ruku.

"Já tebe, drahoušku, a říkej mi radši Kelly, připadám si pak stará," uchechtla se mamka.

"Mamíí," protáhla jsem otráveně. Chovala se jako puberťačka.

"Večeře je hotová," oznámil John a postavil na stůl pánev s kouřící směsí, misku s rýží a salát.

"Tak pojďme," pokynula mamka a my se posadili ke stolu.

Sedla jsem se mezi mamku a Nialla a pod stolem nahmatala jeho ruku. Když jsem z téhle situace byla nervózní já, co teprve on? Pak se v kuchyni rozhostilo ticho přerývané jenom zvukem příborů o talíře.

"Takže, Nialle, ty chodíš s Jessicou do školy?" začala mamka rozhovor.

"Uhm, jo, sedíme spolu na biologii." odpověděl Ni a pokračoval v jídle.

"A už víš, co pak?" pokračovala mamka. Bože, nemůže vymyslet něco víc originálního?

"Za pár týdnů chci zkusit štěstí v Xfactoru," přiznal se Niall a zrudl. Byl tak roztomilý.

"To je super," ozval se John a Niall překvapeně zvedl hlavu, "kdybych byl mladší, tak to zkusím taky."

"Vážně?" žasl Ni.

"Na to vem jed," přikývl John a dal si další sousto. Začínal mi být sympatický.

Když jsme dojedli, John uklidil nádobí do myčky a odněkud vykouzlil zákusek.

"Tak," začala mamka a podívala se na Johna. Ten přikývl. "Chtěli bychom vám teď něco oznámit. Původně jsme počítali jenom s Jess, ale když už jsi tady, Nialle, tak to budeš vědět taky. Pár měsíců zpět jsme se poznali na jedné z pracovních schůzí v New Yorku, odkud John pochází a kde pracuje. Zamilovali jsme se do sebe a začali spolu trávit čas. Jednou jsem letěla já do New Yorku, podruhé on sem, ale už nás to přestalo bavit. A tak mi John nabídl, že se k němu můžu nastěhovat." skončila mamka a čekala na mou reakci.

Já cítila, jak mě oblil studený pot. To snad nemyslí vážně... Celé měsíce se mi nevěnuje a skrývá svůj vztah za pracovní schůzky a teď mi jen tak oznámí, že se chce stěhovat? Zrovna teď, když mám Nialla?!

"Do New Yorku?!" vyjekla jsem, "Ani náhodou!"

"Myslela jsem si to," usmála se mamka a já nadzvedla obočí. "No, vlastně to napadlo Johna," opravila se a pokynula mu.

John si odkašlal a důležitě se na mě podíval. "A protože ti za měsíc bude osmnáct, nikam se stěhovat nemusíš. Zůstaneš tady a budeš mít dům jenom pro sebe, co vlastně bude jako mamčin narozeninový dárek pro tebe."

Tak tohle mě dostalo. "Já-budu-mít-dům-sama-pro-sebe?" vykulila jsem oči.

"Ano, zlato," usmála se máma šťastně. Možná nebyla nejlepší matkou na světě, ale snažila se a já ji měla ráda, a tak mi její radost vykouzlila úsměv na tváři.

"Děkuju, mami, tohle je ten nejlepší dárek na světě," objala jsem ji s nadšením.

"Mně neděkuj, byl to nápad Johna."

Otočila jsem se na muže sedícího vedle a objala ho taky. "Díky, Johne. Jsi ten nejlepší fejkovní táta a už teď tě mám ráda."

Niall si jemně odkašlal a když jsem se na něj otočila, nadzvedl obočí.

"Neboj, tebe mám radši," uchechtla jsem se, přešla na druhou stranu stolu, zezadu jej objala a vtiskla mu pusu na tvář.

"Aww, jste tak sladcí," rozplývala se nad námi mamka. Já protočila očima. Její vyjadřování bylo asi na úrovni pubertální barbíny a jestli takhle mluvila i s Johnem, tak se vážně divím, že ještě nevzal roha.

"Uhm, tak my půjdeme nahoru, jo?" spíš jsem oznámila než se zeptala, popadla Nialla za ruku a chystala se ho odvléct do svého pokoje.

"Nedělejte žádné blbosti, ano? Jsou věci, které se nedají vrátit," uchechtla se máma a já znovu protočila očima.

"Mami, jsme spolu dva týdny. A navíc, stejně bys tomu nezabránila, když tu teď budu sama." ukončila jsem a vyběhla po schodech nahoru dřív, než máma  stihla říct cokoliv dalšího.

"Omlouvám se za mámu, obvykle se takhle nechová," povzdechla jsem si, když jsem se svalila na svou postel, "a celkově za to všechno. Nečekala jsem takovou rodinnou sešlost."

"To nic, babe," pohladil mě po vlasech, "bylo to fajn a alespoň teď znám tvoji rodinu."

"Ono není moc o co stát," povzdechla jsem si, "protože jak vidíš, všichni budou za chvíli v tahu."

"Já ne," usmál se, "já zůstanu."