Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 54- "Dance with me."

Helou everybody, jak se máte? :)

Jsem zpátky z Polska doma, i když bych tam radši ještě zůstala :D je tam fakt nádherně... (kdyžtak můžete mrknout na můj instagram, už tam něco mám a přidám ještě další- najdete mě tam pod přezdívkou itsmikyhere).

Posílám vám další díl a oficiálně oznamuji, že už znám přesný počet dílů téhle povídky a také vím, že do konce školního roku budete mít co číst. A potom vlastně taky, připravuju už totiž novou povídku s názvem What A Feeling a taky korekturu starších povídek, dopsání Without Words, letní soutěž a další, ale o tom všem vám řeknu v pravý čas ;)

Mějte se moc krásně! :)

Enjoy xx

Bylo něco kolem páté, když se ozval zvonek u dveří.

"Jdu tam!" zavolala jsem a seběhla po schodech. Za dveřmi stála Eleanor s černou, cestovní taškou přes rameno.

"Pane bože, co je tohle?" ukázala jsem prstem na velkou černou věc na jejím rameni.

"Taky tě ráda vidím, Jess," ušklíbla se El a napochodovala dovnitř.

Já jenom protočila očima a zabouchla za ní dveře.

"To se k nám jako stěhuješ?" nadzvedla jsem obočí, když taška přistála na mé posteli.

"Máš to tu moc pěkné," rozhlédla se El po čerstvě vymalovaných stěnách a úplně tak zignorovala moje předešlou otázku.

"Díky," vzdala jsem jakoukoliv snahu o získání odpovědi, "ještě to nemám hotové."

"Fajn, tak se pustíme do práce," zazubila se El a začala rozepínat zip u tašky.

"Chceš předělávat můj pokoj?" vykulila jsem oči a El se rozesmála.

"Ale ne, jenom tě nachystat na párty!"

Můj pohled padl na tašku a tehdy mi bylo všechno jasné. El odtamtud začala vytahovat snad tisíc druhů různých lahviček, krabiček, štětců, žehličku na vlasy, kulmu, a jako by toho všeho bylo málo, nakonec ještě nějaké hipsterské oblečky.

"Zbláznila ses?!" vyhrkla jsem, "Myslíš, že žiju ve středověku a nemám doma lak na vlasy nebo řasenku?"

"Ne tak docela. Ale určitě nemáš řasenku s ultra prodlužovacím efektem," mrkla na mě.

"Fajn, to nemám," kapitulovala jsem a svalila se do křesla, "dělej, co uznáš za vhodné."

"Prima!" vypískla El a dala se do kouzlení. Upřímně, bylo mi celkem jedno, jak na té párty budu vypadat. Věděla jsem, že jediný, pro koho by mi stálo za to klidně navštívit kadeřnici na druhém konci světa, tam nebude. Zhluboka jsem si povzdechla a zavrtala se ještě hlouběji do křesla. El mi pravděpodobně četla myšlenky.

"Jess," povzdechla si a klekla si přede mě, "chápu, že ti chybí. A taky chápu, že je ti teď všechno jedno, ale musíš se posunout dál, ať už se ti to líbí nebo ne. A dnešek je k tomu skvělou příležitostí, tak mě, prosím, nenech mít pocit, že dělám něco, o co vůbec nestojíš. Záleží mi na tobě a chci ti pomoct."

"Já vím," sklopila jsem pohled a zadívala se na špičky svých ponožek, "a jsem ti za to moc vděčná. Jenom..."

"Pojď sem," sevřela mě El v náručí a já jí obětí s radostí opětovala. Někdy jsem vážně obdivovala její trpělivost.

"Děkuju. Děkuju ti za všechno," vyšeptala jsem a pak se od ní odtáhla.

"To je dobrý. A teď jdeme na to!"

Ano, nechala jsem si dobrovolně vyžehlit vlasy. Ano, nechala jsem si dobrovolně napatlat na obličej oční stíny, které u mě nebyly na denním pořádku ani co se večerních akcí týkalo. Ano, nechala jsem se obléknout do červených koktejlek a dokonce si vzala podpatky. To, co se na mě koukalo v zrcadle, jsem nebyla tak úplně já, ale přesně o tohle mi dneska šlo. Svou roli bez kostýmu přece hrát nemůžu, nebo snad ano? El si mě prohlédla od hlavy až k patě a spokojeně přikývla.

"To by šlo. Teď ještě já a jdeme na to!"

El měla na sobě něco podobného, a když jsme vcházely do domu Amy, kam se párty z neznámého důvodu přesunula, otočily se na nás všechny hlavy v místnosti. S potěšením jsem zjistila, že tu všechny holky byly oblečené podobně jako my s El a ani trochu nepřipomínaly kostýmy prostitutek holek z Dublinské školy.

"Čau holky," nahrnul se k nám Connor, "vypadáte fakt dobře! Můžu vám donést pití?"

"Jo, jasně," usmála se na něj El a rozhlédla se po domě.

"Tady to je, bavte se!" strčil nám Connor do rukou kelímky s pitím a zmizel v davu.

"Čau El, zatancuješ si?" objevil se před námi kluk, kterého jsem neznala.

"Jo, jasně," usmála se na něj a oba zmizeli někde v davu. Paráda.

Když jsem osaměla, rozhlédla jsem se po místnosti. Nesl se tu šum hovoru a dunění hudby ze sousední místnosti a ve vzduchu se vznášela vůně desítek parfémů. Všichni postávali v hloučcích, povídali si a smáli se a já znovu měla pocit, že sem nepatřím.

Tehdy se z jednoho hloučku vyhoupla postava v kostkované košili a já na chvíli strnula v pohybu. Jako bych se ocitla v Dublinu a sledovala Nialla, ale pak mi došlo, že to Niall není. Jak by taky mohl... Zhluboka jsem se nadechla a vykouzlila na tváři něco jako úsměv pro příchozího, jímž byl Dylan.

"Jess!"

"Dyle."

"Rád tě vidím," zazubil se a sevřel mě v náručí, "sluší ti to."

"Vážně?" zatvářila jsem se pochybovačně, "jsem dokonale tuctová a neoriginální."

Dylan pokrčil rameny. "Takhle to tu prostě chodí. Nevím, jak v Dublinu, ale tady je hodně škol a každá má svůj vlastní styl. Když pak přijdeš někam na párty, víš, odkud kdo je. Naše škola je jedna z těch lepších a tak pro nás platí pravidlo: holky koktejlky a kluci kostkované košile."

"Máte divná pravidla," ušklíbla jsem se a Dylan znovu pokrčil rameny.

"Co naděláš."

"Nic," ušklíbla jsem se.

"Něco přece můžeš," mrkl na mě.

"Vážně? A co?"

"Zatančit si se mnou."