Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 2- "He's kinda jealous."

Hi girls :) Posílám vám další díl :)

Jsem moc ráda, že čtete a že je tu už po prologu a prvním díle víc než 200 reads! It's gonna be huuuge! :D

Enjoy xx

Dneska jsem díkybohu nezaspala a tak jsem měla dost času na to, abych se oblékla, upravila a... uvědomila si, že nemám úkol. Včerejší večer s Jeremym se trochu protáhl, po kině jsme se šli totiž ještě projít, domů jsem se vrátila asi v jedenáct a domácí úkoly bylo poslední, na co jsem měla chuť. Řekla jsem si, že si dnes přivstanu a nějak si je napíšu, ale... Fajn, vypadá to, že zase nestíhám.

Sbalila jsem si tašku, hodila do ní klíče a zabouchla za sebou dveře. Pak jsem se vydala do školy. Úkoly budu muset od někoho opsat, jinak budu mít průšvih. No jo, jenom od koho?

Když jsem došla do třídy, všichni opisovali úkol z matiky. Nečekaně. Sedla jsem si do lavice, vytáhla sešit a rozhlížela se po třídě po nějakém volném sešitě s úkolem uvnitř. Něco mi říkalo, že v tuhle chvíli není žádný dostupný a že pokud nezačnu ihned psát, do zvonění to nestihnu.

Najednou odněkud přiletěl sešit a s žuchnutím přistál na zemi těsně vedle mě. Udiveně jsem se podívala směrem, odkud přiletěl, a setkala se s pohledem modrých očí. Kývla jsem na poděkování a sešit otevřela, urychleně opsala úkol a když už jsem jej chtěla zavřít a hodit zpátky, mou pozornost upoutal lepící papírek přilepený na sousední stránce.

"Nemáš zač. Doufám, že sis užila kino s Jeremym."

Nevěřícně jsem na to koukala. Jak Niall ví, že jsem byla s Jeremym v kině? Papírek jsem odlepila a hodila sešit zpátky. Tohle mi ale vrtalo hlavou. Rozhodla jsem se, že se ho na to zeptám, jenže zrovna tehdy zazvonilo a do třídy vešla matikářka. Fajn, zeptám se ho o přestávce.

Nevím jakým zázrakem, ale celý úkol byl správně. Možná tím, že jsem ho nepočítala já. Učitelka vyvolala zrovna mě a já v duchu poděkovala sama sobě, že jsem se obtěžovala úkol opsat. Nakonec jsem dostala jedničku a po cestě zpátky do lavice jsem Niallovi naznačila díky.

Sotva zazvonilo na přestávku, vykročila jsem si to k Niallově lavici.

"Ahoj Jess," zářivě se na mě usmál.

"Ahoj. Uhm... díky za úkol." vydusila jsem ze sebe. "Ale jak víš, že jsem byla včera v kině?"

Niall se znovu usmál. "Slyšel jsem vás včera, když jste se domlouvali."

"Odposlouchával jsi?"

"Ne, jenom jsem to prostě slyšel."

"Aha. Fajn. Tak čau." ukončila jsem a vyšla na chodbu.

"Počkej, Jess!" ozvalo se za mnou a za chvíli se vedle mě objevil, "Nechtěla bys někam odpoledne zajít?"

"Nejspíš budu s Jeremym." odpověděla jsem. Upřímně, neměla jsem chuť se s Niallem vybavovat. Všichni se na nás dívali a něco si šeptali. Na téhle škole a v mém případě to nebylo nic neobvyklého, ale teď mě to rozčilovalo. Jestli se nějaké drby dostanou k Jeremymu...

"A kdyby ne?" mrkl na mě šibalsky Niall.

"Nialle, jsem zadaná." zdůraznila jsem slovo 'zadaná'.

"A to je problém?"

Zastavila jsem se a odemkla svou skřínku. Niall popošel ještě dva kroky a pak zastavil taky. Odpověděl na pozdrav několika holek a pak svou pozornost zaměřil zpátky na mě. Nic neříkal, jenom mě prostě hypnotizoval pohledem.

Strčila jsem knížku do skřínky a pak ji zabouchla. Klíč jsem hodila do tašky a pak se podívala na Nialla. Ten se tvářil, jako že očekává odpověď na otázku.

"Nialle... Já jsem zadaná. Mám toho nejlepšího kluka na světě, miluju ho a on miluje mě. Proto nebudu dělat to, co se mu nelíbí. Konec debaty." řekla jsem a vydala se směrem do učebny angličtiny.

Niall se ale nevzdal. Za chvíli byl zase vedle mě. "Co je špatného na tom, že tě chci pozvat ven? Proč by se mu to nemělo líbit?"

Povzdechla jsem si. Proč musí být tak tvrdohlavý?

"Jeremy je... trochu žárlivý." řekla jsem a vešla do třídy.

V kapse mi zavibroval mobil.

"Kde jsi, babygirl?"

"Do prdele," ujelo mi. Kvůli blbému Niallovi jsem zapomněla na setkání u skřínek s Jeremym.

"Promiň, Jer, nemohla jsem. Na příští budu tam." odepsala jsem a doufala, že se nebude zlobit.

"OK." zněla odpověď a já si trochu oddechla. Minulý týden jsme se hádali kvůli tomu, že prý na něj ve škole kašlu, nechci se kvůli tomu hádat znova.

Ucítila jsem na sobě něčí pohled a tak jsem zvedla hlavu. Byl to Niall. A nebyl sám. Vedle něj stála Nicol. Oba se na mě dívali a ve chvíli, kdy jsem se na ně podívala, odvrátili pohled. Bože, o co jim zase jde? Protočila jsem očima a svou pozornost obrátila zpátky ke svému mobilu.

Když zazvonilo na přestávku, jako blesk jsem vystřelila ze třídy a běžela ke skřínkám, kde jsme se měli setkat s Jeremym. Dnes jsem tam byla první a vyhlížela kštici hnědých vlasů. Tehdy mě někdo zezadu objal a políbil na tvář. Ovanula mě známá vůně a já se usmála. Otočila jsem se, vzala Jeremyho tvář do dlaní a jemně ho políbila na špičku nosu.

"Co budeme dělat dneska odpoledne? Chtěla bych se jít koupat," zaškemrala jsem a pověsila se Jeremymu kolem krku.

Tehdy jsem koutkem oka zaregistrovala blonďatou hlavu a zkoumavý pohled modrých očí. Bože, ten kluk mi už vážně leze na nervy, a to se známe dva dny.

"Fajn, vyzvednu tě doma a pak pojedeme do aquaparku, co říkáš?"

"Perfektní," usmála jsem se.

"Skvěle, budu se těšit."