Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 17 "A crow sits with another."

Hi guyzz :)
Omlouvám se, že přidávám díl o den později, měla jsem včera běhání kolem autoškoly a tak různě, doufám, že mi to odpustíte ;)
Chci vám moc poděkovat za 43K reads u DWM a 3.3K u Stalkera, moc si toho vážím :)
Teď mi nezbývá nic jiného než...

Enjoy xx

"A taky chci, abys věděla, proč se někdy chovám jako kretén."

"Někdy?" uchechtla jsem se.

"Dík, fakt umíš potěšit," ušklíbl se.

"Já vím," usmála jsem se a přitiskla se blíž k Niallovi.

"Dva zpocení, uslzení a hladoví chudáci v jedné posteli, to je krása," podotkl Niall a já se rozesmála.

"Vrána k vráně sedá," podotkla jsem.

"Mám tě rád, ty vráno," zašeptal.

"Já tebe."

Když jsem se ráno probudila a mrkla na hodiny, zjistila jsem, že už dávno není ráno a že tohle nejsou moje hodiny. A ani pokoj, ani postel, ani ruce obmotané kolem mého pasu. Chtěla jsem vylézt z postele, ale ruce mě držely moc pevně.

"Ehm... Ni?"

"Ještě ne, mami," vymumlal a spal dál.

"Mami? Vážně?" uchechtla jsem se, "Tak to ti teda pěkně děkuju."

Niall pootevřel jedno oko a povolil stisk rukou. Já jsem vyklouzla z jeho sevření a otočila se na druhou stranu. Promnul si oči a hrozitánsky zívl.

"Nesežer mě," uchechtla jsem se.

"Moc bych si nepochutnal, špekáčky já nerad," ušklíbl se lišácky.

"Abys náhodou nepřibral," dloubla jsem ho do boku. Vtipálek jeden. Nebyla jsem žádná anorektička, ale špekáčky by se na mně hledaly špatně.

"Musíš mluvit o jídle? Dostal jsem hlad," zaskuhral a vyhrabal se z postele, "jdeme snídat."

"Jsem pro," vystřelila jsem z postele a následovala Nialla po schodech do kuchyně.

"Dobré ráno, Šípkové Růženky, jak jste se vyspali?" usmívala se na nás sympatická paní Horanová.

"Hrozně," hodil sebou Niall o židli a ihned se zakousl do toustu ležícího před ním na talíři.

"A jak se spalo tobě, Jessico?"

"Já... Uhm, dobře," vykoktala jsem a posadila se ke stolu.

Bylo prostřeno i pro mě? A odkud vlastně paní Horanová věděla, jak se jmenuju a proč ji ani trochu nepřekvapilo, že jsem u nich doma a v Niallově oblečení?

"Zůstaneš na oběd?" usmívala se na mě.

"Asi bych měla jít domů..." odpověděla jsem nejistě. Upřímně? Domů se mi vůbec nechtělo, ale...

"Rodiče budou mít starost? Můžeš jim zavolat."

"Nejsou doma," upila jsem džusu ze sklenice.

"Super, můžeš tu zůstat," uculil se na mě Niall.

"Nerada bych nějak obtěžovala..." namítla jsem.

"Ale vůbec ne! Budeme rádi, když zůstaneš. Od doby, co se nám odstěhoval Greg, si Niall nemá s kým povídat a..."

"Mami, já jsem tady," zamával jí Niall rukou před obličejem, "a umím mluvit."

"Jo, jasně, promiň," usmála se na něj láskyplně paní Horanová a obrátila se zpátky k plotně.