Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 14 "It's not how it looks like."

Hi loves :)

Chtěla jsem vám moc poděkovat za tu úžasnou podporu, které se mi od vás za poslední rok dostalo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by si moje povídky mohly získat až tolik věrných čtenářů a fanoušků a za to vám patří obrovské DÍKY. Před námi je teď nový rok plný nepopsaných stránek a já už mám nové nápady a pracuji na nových povídkách. Budeme teď víceméně bez našich kluků a myslím, že nám všem budou moc chybět (já osobně už odpočítávám dny do jejich návratu), a tak možná o to víc budu psát, uvidíme, jestli mě navštíví múza. Už teď vám můžu prozradit, že až skončí Stalker (nebo možná trochu dřív), se nám tu objeví naprosto nová povídka What a feeling, v trochu jiném stylu než cokoliv do teď, ale já věřím, že se vám bude líbit. :)

Takže vám všem přeju krásný rok plný splněných přání, úspěchů, štěstí a lásky,

Vaše Miky xx

"A tehdy mi dali za úkol, ať řeknu tu nejtrapnější věc, která se mi kdy stala," smála jsem se.

"A řeklas jim to?"

"Samozřejmě, že ne! Musela jsem si svléknout jeden kus oblečení a Andrew s Adamem losovali o to, jestli to bude tričko nebo kraťasy..."

"Kdo vyhrál?"

"Andrew. Kalhoty šly dolů a já tam zůstala jenom v kalhotkách a tričku." vykládala jsem zážitek z jedné tajné letní party u mě doma a Niall se skoro svíjel smíchy na podlaze.

"A co bylo pak?"

"Co by? Oblékla jsem se zpátky a všichni jsme šli ven."

"Hezky." řekl, když se přestal smát a rozhlédl se kolem.

"Nějak se to tu vylidnilo..."

"To je pravda. Bude už asi hodně pozdě, měla bych najít Jeremyho..." zvedla jsem se ze sedačky.

Cítila jsem se trochu provinile. Bůhví kolik je hodin a já se vůbec nestarala o to, kde je Jeremy. Celý večer jsem vlastně strávila s Niallem...

Kdyby tu nebyl, nudila by ses, ozval se můj vnitřní hlas. Hm, to je pravda, ale teď už je vážně pozdě. Musím najít Jeremyho a odvléct ho domů.

"Mám jít s tebou?" nabídl se Niall.

"Uhm, ne, díky. Už tak budu mít asi průser, až zjistí, že jsem s tebou strávila celý večer," usmála jsem se na něj a vydala se hledat.

Vyšla jsem ven, ale našla jsem tam jenom nepořádek na trávníku a množství prázdných lahví. Vrátila jsem se dovnitř a prohledala celé přízemí. Nic. Zeptala jsem se několika lidí, ale nikdo nic nevěděl.

"Zkus se podívat nahoru," poradil mi někdo.

Vyšla jsem tedy po schodech do prvního patra. Hudba už tu nebyla tak hlasitá a pro mé uši to byla příjemná změna. Na chodbě nikdo nebyl a všechny dveře byly zavřené. Přišla jsem k prvním a mírně je otevřela. Na posteli seděla polonahá dvojice a prokazovali si svou 'náklonnost' tak, že mě celkem překvapovalo, že se ještě navzájem nesežrali. Tohle jsem vidět vážně nepotřebovala a tak jsem dveře zase potichu zavřela. Uf, kam teď? Přešla jsem k druhým dveřím, které vedly do koupelny, jak jsem později zjistila. Tam bylo prázdno. Dobře, tak tedy další dveře. Sotva jsem je pootevřela, mým očím se ukázala scéna... No, jako z pornofilmu. Chtěla jsem ihned zavřít dveře, když se můj pohled zastavil na kárované košili na zemi. Panebože! Tu měl přece na sobě...

"Jeremy?!" vyjekla jsem.

"Ksakru," ozvala se nadávka a Jeremy se otočil.

"Co to má do prdele znamenat?!" vyjekla jsem.

"Není to tak, jak to vypadá," vyblekotal a schoval se pod peřinu vedle té holky, kterou, jak jsem zjistila, byla Nikol. Ta děvka!

"Není to tak, jak to vypadá?! A jak tedy?!" řvala jsem. Pak mi došlo, že jsem jim asi spíš jenom pro smích a tak jsem přestala. Chytla jsem se za spánky a několikrát se zhluboka nadechla. Teď nebudu brečet, to si nechám na potom.

"Víš co?" otočila jsem se zpátky. "Nech si to. A zapomeň na to, že jsme kdysi byli pár. A ty," obrátila jsem se na Nikol, "jsi jen obyčejná děvka. Vlastně myslím, že se k sobě výborně hodíte. Užijte si noc," usmála jsem se sarkasticky a zabouchla za sebou dveře. Opřela jsem se o studenou stěnu a sesunula se po ní k zemi. Z očí mi začaly stékat slzy, jedna za druhou, nacházely si cestičky mezi mými prsty a smáčely mi oblečení. Tělo se otřásalo v tlumených vzlycích. Cítila jsem se podvedená. Vážně jsem věřila tomu, že mě miluje?

"Jess? Jess! Co se ti stalo?" uslyšela jsem polekaný hlas a o vteřinu později Niall klečel na zemi vedle mě.

Odpovědí mu byly ale jenom vzlyky.

"Jess, prosím, mluv se mnou." naléhal.

"Jeremy, on... s Nikol... A já... byla jsem neskutečně blbá," vysvětlovala jsem. 

"Já toho hajzla zabiju," vycedil Niall se zaťatými pěstmi. Byla jsem si jistá, že kdyby tam Jeremy stál, dostal by.  Překvapilo mě ale, že věděl, o čem mluvím. Moc rozumět mi teda nebylo.

"Vezmu tě k sobě domů, dobře?" ucítila jsem, jak mě pohladil ve vlasech.

Přikývla jsem na souhlas a o chviličku později už mě Niall držel v náručí.

Tehdy se rozrazily dveře a v nich stál opilý a polonahý Jeremy. 

"Hej, pusť moji holku, než ti rozbiju ciferník!" zavolal hrubě.

"Ona už není tvoje holka," vycedil Niall nazlobeně, "a jestli se jí ještě jakýmkoli způsobem dotkneš, tak tvůj odporný, arogantní ksycht pozná, co je to moje pěst!"

Otočil se a se mnou v náručí sešel po schodech dolů, kde vzal svoji bundu ze sedačky a přehodil ji přese mě. Potom vyšel ven. Tam se mezitím rozpršelo, takže jsme byli oba úplně mokří, i když jsme šli jenom do auta.

Niall nadiktoval řidiči svoji adresu a nepouštěl mě přitom z náruče. Nevím, jak dlouho jsme jeli ani co si Niall povídal s řidičem, vnímala jsem jenom slzy, které mi pořád stékaly po tvářích, tlukot Niallova srdce a to, jak voněla jeho bunda.

"Díky," řekl Niall řidiči, když auto zastavilo a chtěl mě zase vynést, ale přerušila jsem ho.

"To je dobrý, půjdu sama."

"Dobře," přikývl a odemkl dveře, "můžeš jít nahoru, hned přijdu."