Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 16 "Don't cry, princess."

Krásný páteční večer přeju a posílám další díl :) Doufám, že se vám bude líbit a moc vám děkuju za 3K reads, moc si toho vážím a jsem strašně ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří mě podporují :) 

Love y'all xx

PS: pusťte si Infinity ;)

"Ehm, abych byl upřímný, ještě jsem takhle před nikým nehrál," odkašlal si Niall. "Vlastně jsem ani nikomu předtím neřekl to, co tobě... na té párty."

"Vážně?" žasla jsem.

Niall přikývl. "Je několik lidí, kteří znají část mě, ale jenom ty znáš souvislosti."

"Tak už hrej, ať mi do souvislostí zapadá i tvoje krásná hra na kytaru a zpěv," pobídla jsem jej. Moc mě zahřálo, že jsem jediná, komu Niall svěřil svou minulost. Že jsem jediná, komu věří.
Niall několikrát přejel prsty po strunách a pak spustil.

"Down to earth
Keep 'em falling when i know it hurts
Going faster than a million miles an hour
Tryin' to catch my breath some way, somehow

Down to earth
It's like i'm frozen but the world still turns
Stuck in motion and the wheels keep spinnin' round
Moving in reverse with no way out..."

Měl krásný, příjemný hlas a zpíval s takovým citem, že mi vyhrkly do očí slzy a na těle se mi vytvořila husí kůže.

"And now i'm
One step closer to being
Two steps far from you
When everybody wants you
Everybody wants you..."

Fascinoval mě pohyb jeho prstů po strunách, jako by to bylo něco neobvyklého. Bylo to...kouzelné.

"How many nights did it take to count the stars?
That's the time it would take to fix my heart
Oh baby i was there for you
All i ever wanted was the truth
How many nights have you wished someone would stay?
Lie awake only hoping they're okay
I've never counted all of mine
If i tried i know it would feel like infinity..."

Byla to vážně nádherná písnička. A já brečela jako krokodýl. Když Niall skončil, odložil kytaru a když viděl, v jakém jsem stavu, přivinul mě k sobě.

"Pšš, princezno, neplač. On si nezaslouží jedinou tvou slzu." zašeptal a pohladil mě po vlasech.

"Když já... Cítím se strašně," vzlykla jsem, "byla jsem tak blbá!"

"Nebyla. Nemohla jsi vědět, že se něco takového stane."

"Věřila jsem mu. Věřila jsem, že mě miluje a že by mi tohle nikdy neudělal, proto jsem byla taky celý večer v klidu. Ale spletla jsem se. Šeredně jsem se spletla. A to u člověka, o kterém jsem si myslela, že ho dobře znám... Jak mám asi uvěřit někomu dalšímu?"

"Já bych tě nikdy nepodvedl," přerušil Niall můj monolog a přitiskl mě blíž k sobě, "nikdy."

"Děkuju."

"Za co?"

"Za všechno. Žes mě vzal k sobě domů. Žes mě nechal ve své posteli a ještě mi uprostřed noci nosíš vodu a teď i jídlo..."

"Které jsem přinesl hlavně sobě a ani jeden z nás se ho ještě nedotkl," uchechtl se.

"Tak se do toho dáme," natáhla jsem se po tácu a ukořistila croissant.

Niall udělal to samé a tak jsme oba seděli na dece a drobili si do postele.

"Je to výborné," zahuhlala jsem s plnou pusou, "jaká je to náplň?"