Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 37- "Friends?"

Hello there :) zdravím vás všechny u dalšího dílu.

Chtěla jsem vám moc poděkovat za 15K reads a 2K votes, s těmito čísly se Stalker stává nejoblíbenějším z mých příběhů podle průměru reads : votes, což je naprosto úžasné, stejně jako více než 61K reads u Dance With Me. Wow, nemám slov.

Jinak kdo byste měli chuť, můžete kouknout na můj instagram, twitter nebo blog, odkazy jsou na mém profilu a budu za to ráda :)

Enjoy xx

Nevěděla jsem, co říct. Bylo to na mě trochu moc informací najednou.

"Ann, to je... To je v pořádku."

"Ne, není," zavrtěla hlavou.

"Věř mi, teď to opravdu v pořádku je. Kamarádky?" natáhla jsem k ní ruku.

Ann se rozzářila. "Kamarádky," přikývla a stiskla mou ruku. Pak, aniž bych to čekala, mě silně objala.

"Jsi úžasná, Jess. Teď už Niallovi rozumím," vyšeptala, "a moc vám to přeju, vypadáte spolu moc krásně. A jsem přes to všechno, co se stalo, šťastná, že jsem jej měla možnost poznat. To on mě naučil, co je to láska. Díky němu jsem schopná přijmout fakt, že je šťastný s někým jiným. Protože když je šťastný on, já jsem šťastná taky. Jediné, co bych si teď přála... Políbit jej. Poprvé a naposledy. A pak bych mohla jít."

Poslouchala jsem její monolog a usmívala se. Tehdy jsem zaregistrovala osobu stojící ve dveřích a můj úsměv se ještě rozšířil.

"Omlouvám se, že ruším," ozval se a Ann sebou jemně trhla, "nevěděl jsem, že jste tady."

"To nevadí, já už jsem stejně na odchodu," zvedla se Ann z postele. Pak se ale zarazila. "Kolik jsi toho slyšel?"

"Jen pár posledních vět," usmál se a pohledem zabloudil ke mně. Věděla jsem, o co mu jde. Žádal mě o svolení. Neváhala jsem a přikývla.

"No... Tak já už půjdu," ozvala se Ann a vydala se ke dveřím.

"Počkej," chytil ji Niall za ruku a přitáhl k sobě. Pak se jemně rty dotkl těch jejích a usmál se. "Teď můžeš jít."

Ann na něj nevěřícně koukala, pak se otočila na mě a když viděla, že se usmívám, usmála se taky. A můžu s jistotou říct, že to byl ten nejšťastnější úsměv, který jsem kdy viděla.

Když zmizela za dveřmi, Niall několika kroky překonal vzdálenost mezi námi a posadil se vedle mě na postel. "Nezlobíš se, že jsem ti o ní neřekl?"

Já zavrtěla hlavou. "Nemusím vědět všechno."

"A přesně tohle na tobě miluju," usmál se a políbil mě na čele. "Půjdeme dolů?"

"Je nějaká šance, že se sem potom vrátíme?"

"Tím si můžeš být jistá," mrkl na mě, vstal z postele a nabídl mi ruku. Já ji s radostí přijala a následovala jej do obýváku, kde to žilo.

"No kde jste?" přivítal nás Jacob z naší třídy, "A co jste provedli Ann? Chová se divně," kývl směrem k tmavovlásce poskakující v rytmu hudby a usmívající se na všechny kolem.

"Zeptej se jí," pokrčil Niall rameny a uchechtl se.

Jacob chvíli na něj koukal a přemýšlel, pak přikývl a vydal se za ní. Niall jej s úsměvem na rtech sledoval.

"Jacob a Ann?!" došlo mi to po chvíli.

"Už to tak vypadá," pokrčil Niall rameny, "ale řekl bych, že o tom ještě ani jeden z nich neví."

"Ty jsi neskutečný," uchechtla jsem se. "Pojďme si dát něco k jídlu."

Dali jsme si tousty, jenže potom byl zase Niall odvolán k něčemu důležitému. Jo, organizovat takovou akci není jen tak.

"Můžu si přisednout?" ozvalo se vedle mě.

"Jo, jasně," usmála jsem se na příchozího, kterým byl Jamie.

Chodila jsem s ním do třídy už hodně dlouho a kdysi jsme byli dobří kamarádi. Pak to ale mezi námi nějak umřelo a já nikdy nepřišla na to, proč.

"Doufám, že jsi mi taky nepřišel vykládat o tom, jak jsi mě neměl rád," uchechtla jsem se.

"Ne, vlastně úplně opačně." řekl a nervózně se pousmál.

Já se na něj tázavě podívala. Jamie složil ruce k sobě a podíval se na mě svým zeleným pohledem.

"Víš, Niall mi řekl, jak se věci měly," začal, a pořád o sebe nervózně poklepával prsty, "že...že ses prostě velkou shodou různých náhod ocitla prakticky sama a bez kamarádů. A mrzí mě to. O to víc, že jsem se vlastně s tebou bavit chtěl, ale něco mi v tom bránilo. Bál jsem se, abych něco nepokazil a nepřipravil tě tak o jediného člověka, kterého jsi pokládala za svého přítele..."

"Vůbec nevím, o čem mluvíš," přerušila jsem ho.

"No, já..." poškrábal se na zátylku, "jak bych to jen řekl..."

"Už prosím nic nerozbijte," objevil se mezi dveřmi Niall a podle sborového souhlasu v obýváku mi došlo, že to asi nebylo mířeno na Jamieho a mě. Pak se zarazil. "Omlouvám se, přerušil jsem vás?"

"To je vlastně dobře," ozval se Jamie, "já totiž nevím, jak bych to jen řekl..."

Niall se pousmál. "Víš, Jess, Jamie se ti snaží říct, že ses mu líbila."

"Díky, brácho," vydechl Jamie s úlevou a tázavě se na mě podíval.

"Aha?" koukala jsem na oba a připadala si, jako bych se ocitla v jiné dimenzi. Nebo alespoň komickém filmu.

PS: nedejte se zastrašit tím, co se dneska stalo. LOVE WINS.