Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 45- "Tell me it's a joke!"

Hey everybody! Přeju vám krásné sobotní dopoledne (je tak krásně, že?) a posílám další díl :)

Enjoy xx

Ann na mě nevěřícně koukala. "Řekni mi, že je to vtip!"

"To by byl hodně hloupý vtip, ale přála bych si, aby to tak bylo," povzdechla jsem si a začala vykládat nákup na pás.

Ann se chytla za hlavu. "Promiň, Jess! Promiň mi ty poznámky před chvílí... Já... nevěděla jsem to. Ale proč? Kdy? Jak?"

"Podvedl mě." zašeptala jsem, naťukala PIN a začala nákup balit do tašky.

"Podvedl?!" vyjekla Ann, "Jak jako...podvedl?"

"Prostě to celé byla jedna velká lež," znovu jsem si povzdechla, vzala tašku a vyšla ven.

"Co kdybys přestala mluvit v hádankách a pořádně mi to vysvětlila?" vyběhla za mnou.

"Tak fajn," souhlasila jsem, "ale šla bych radši domů, už tak jsem středem pozornosti mnohem víc, než se mi líbí."

"Dobře." souhlasila Ann a vzala jedno poutko tašky. Věnovala jsem jí pokus o úsměv a vydala se směrem domů.

Po cestě jsme nic neříkaly. Viděla jsem, jak to Ann v hlavě šrotuje a jak může vyskočit z kůže, jen aby se dozvěděla, co se stalo. Neměla jsem jí to za zlé. Měla o mě starost, viděla jsem to. A kdybych jenom věděla, že můj další pokus o úsměv neskončí takovou katastrofou jako ten první, usmála bych se na ni. 

"Tak, vítej u mě doma," odemkla jsem dveře, "ale varuju, je tady neskutečný bordel."

"To nic, ten mám v pokoji pořád," zazubila se Ann a vešla dovnitř.

Já vyložila tašku v kuchyni a začala ji vybalovat. Ann mi nabídla pomoc, ale odmítla jsem ji s tím, že stejně neví, co kam patří, a tak jenom chodila po kuchyni a přilehlém obýváku a prohlížela si všechno možné, od sedačky přes ovladače až k záclonám.

"Máš to tu moc hezké," pochválila mě.

"Díky. Raději bych šla nahoru." řekla jsem, když jsem si všimla, jak si sedá ke stolu.

"Fajn, mám tam něco vzít? Nějaké jídlo nebo třeba víno?" mrkla na mě spiklenecky a já se jemně pousmála.

"Mrknu se do sklepa, jestli tam nějaké mamka nechala, ty alkoholiku," ušklíbla jsem se a vydala se dolů.

Po chvíli jsme už obě seděly v mé rozházené posteli a upíjely ze sklenic bílé víno. Nic jsme neříkaly. Ann se rozhlížela kolem a mně se do povídání moc nechtělo.

"Tak co se tedy stalo?" začala Ann, když se průhledná tekutina z její sklenky vypařila.

Já si povzdechla. "Niall se domluvil s Nicol, že svede Jeremyho, a aby to udělala, vyspal se s ní. Ona se pak vyspala s Jeremym, a bylo to narafičené tak, abych je při tom nachytala. Niall totiž věděl, že se s Jeremym kvůli tomu rozejdu, a přesně to bylo to, co chtěl. Nevím, proč si pro tohle vybral mě, pravděpodobně proto, aby ponížil Jeremyho a stal se tak školním idolem místo něj, nebo..."

"Počkej, počkej, je tam nějak moc toho sexu," chytla se Ann za hlavu, "navíc, tomuhle se mi nechce věřit. To ti jako řekl?"

"Ne tak docela. Slyšela jsem ho telefonovat s Nicol."

"A z toho jsi vydedukovala, že spolu spali?" nadzvedla Ann obočí.

"Ne, to mi řekla přímo ona, asi dva měsíce zpátky."

"A ty věříš raději jí než Niallovi?"

"Já už nevím, čemu mám věřit!" vyjekla jsem a cítila, jak se mi oči zaplňují slzami. "Lhal mi, chápeš?! Všechno to byla lež!"

Ann se natáhla k mému nočnímu stolku a podala mi balení kapesníků. "Všechno ne." řekla nesměle.

"Co?" nechápala jsem.

"To, že tě miluje, lež nikdy nebyla. Ani to, že mu na tobě záleží. Ani to, že chce, abys byla šťastná."

"Vážně?" pousmála jsem se slzami v očích.

"Jess, ty jsi někdy tak paličatá," povzdechla si Ann, "copak jsi zapomněla na všechno, co pro tebe udělal? Byl tu vždycky pro tebe, když na tebe Jeremy kašlal, uspořádal ti narozeninovou oslavu, přesvědčil všechny kolem, že nejsi taková, jako jsme si mysleli a své těžce naspořené peníze utratil, aby mohl strávit Silvestr s tebou v jeho vysněném městě. Potřebuješ ještě nějaký další důkaz?"

Já zavrtěla hlavou. "Ale co ta Nicol?"

"Zlato," povzdechla si Ann, "pokud to nebylo v posledních dvou týdnech, tak se s ní nikdy nevyspal. Byla jsi jeho první, na to vem jed. Navíc mi to k jeho povaze vůbec nesedí..."

"A fingovaná nevěra ti k němu sedí?" odfkla jsem si s pořádnou dávkou sarkasmu.

"Ne," zavrtěla Ann hlavou, "ale každý přece dělá chyby. Myslím, že kdybys mu dala šanci, s radostí by ti to vysvětlil."

Chvíli jsem mlčky seděla a přemítala nad tím, co mi právě Ann řekla. Dávalo to smysl. Všechno to do sebe teď pěkně zapadalo, až na jednu věc, a právě ta byla důvodem, proč jsem se rozhodla za Niallem zajít. Teď hned.

"Říkáš, že Niall taky nebyl ve škole?" ujistila jsem se a Ann přikývla. "Výborně, takže bude doma. Děkuju," objala jsem ji, hodila na sebe bundu a jako hurikán se vyřítila ven. Běžela jsem jako o závod a bylo mi úplně jedno, že vypadám vážně strašně.

Celá udýchaná jsem vyběhla těch několik schůdků ke dveřím domu Horanových a s tlukoucím srdcem zmáčkla zvonek.

"Ahoj Jessico," otevřela mi Maura.

"Je tady Niall?" vybalila jsem na ni místo pozdravu.

"Niall? Ten přece včera odjel."

"Odjel?! Kam?!"

"Přece do Xfactoru."