Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 59- "We all love you."

Hello loves, omlouvám se za zpoždění- byla jsem celý den pryč, tak doufám, že mi to odpustíte.

A taky doufám, že mě za tenhle díl nezabijete :D

Enjoy xx

Když zazvonil budík, vyskočila jsem z postele. Obvykle by mě odtamtud nikdo nedostal, ne v tuhle hodinu a ne po téměř neprospané noci, ale dnešek byl výjimečný.

Byl den svatby Denise a Grega a taky den, kdy jsem se konečně po několika měsících měla setkat s Niallem. Shit.

Natáhla jsem na sebe legíny a vlasy stáhla do culíku a seběhla po schodech do kuchyně, kde právě snídala Denise.

"Dobré ráno, nevěsto," pozdravila jsem ji a Denise se šťastně usmála.

"Nemůžu tomu uvěřit. Dneska si beru svého prince na bílém koni," zasnila se.

"Moc ti to přeju," usmála jsem se, "to je splněný sen každé holky."

"Šup, šup, Deni, stylistka je tady," objevila se v kuchyni sympatická, asi padesátiletá žena, Denisina maminka, jak jsem už od včerejška věděla.

"Už jdu," zvedla se Denise od stolu a pak se na mě otočila, "a ty, až budeš mít čas a chuť, přijď do ložnice, myslím, že na tvé už tak hezké tvářičce krásně vynikne profesionální makeup. Bratr mého muže bude kulit oči," mrkla na mě a zmizela.

Já se jenom pousmála a dala se do snídaně. Všude kolem mě to vřelo, všichni pobíhali sem a tam a chystali snídani pro hosty. Rychle jsem do sebe jídlo naházela a odnesla talíř. Bylo už celkem hodně hodin a tak jsem se nasáčkovala do sprchy, umyla a ručníkem vysušila vlasy, hodila na sebe volné tričko a legíny a vydala se do Denisiny ložnice.

Zaklepala jsem na dveře a na pokyn vešla dovnitř. Kadeřnice právě Denise kouzlila na hlavě nějaký složitý drdol a stylistka ji přepudrovávala krásně nalíčený obličej.

"Jess," usmála se Denise, "tohle jsou Pauline a Maddie, vykouzlí ti na obličeji tohle," ukázala na svůj makeup, "ale dávej si pozor, ať z tebe neudělají velikonoční vejce," uchechtla se.

"Cože jsi to řekla?" obořila se jedna z nich a všechny tři se rozesmály.

"Fajn, posaď se, Jess," pokynula mi černovláska, "něco vykouzlíme."

A tak jsem se posadila a nechala Maddie 'kouzlit'.

Tehdy se ozvalo klepání na dveře a dovnitř vešla Maura.

"Omlouvám se, že vás ruším, dámy, a taky se omlouvám za zprávu, kterou nesu. Právě volal Niall," povzdechla si,  "v Londýně řádí vichřice, všechny dnešní lety jsou zrušeny."

"Cože?" vyjekla Denise, "Co to má znamenat?!"

"To znamená, beruško, že nepřiletí," smutně se pousmála.

"Ale... nemůže si to nějak zařídit? Vždyť je to Niall Horan! Ať si najme soukromý tryskáč nebo vrtulník nebo třeba ponorku, co já vím, je to svatba jeho bratra, proboha! To vážně nemůže nic udělat?!" rozčilovala se Denise.

A já? Já seděla na židli, koukala do zdi a cítila, jak se mi oči plní slzami a srdce duní jako zvon. Už by mě to vážně nemělo překvapovat. Jenže já si vážně myslela, že tady se už nic pokazit nemůže... Ale proč?! Proč se tohle děje?! Co jsem komu udělala, že mi osud dává jednu falešnou naději za druhou a pak je vždycky všechny zadupe do země?! To se proti mně spikla existence celého světa a vesmíru?!

"Je mi to moc líto, Deni, ani nevíš, jak, ale větru neporučíš. Ani soukromý tryskáč ve vichřici nevzlétne a najmout si loď... to jsou tři hodiny cesty z Londýna na pobřeží, minimálně další tři nebo čtyři do Dublinu a pak..."

"Dobře, stačí, promiň," přerušila Denise Mauru, "chápu to. Jenom mě to hrozně mrzí... už kvůli Jess."

Tehdy se na mě otočily všechny oči v místnosti, ale já dál zírala do stěny a polykala slzy. Prosím, nemluvte na mě, prostě dělejte, že se nic neděje a že jsme všichni šťastní, a hlavně se mě na nic neptejte, protože neručím za to, že...

"Jsi v pohodě, Jess?" zeptala se mě Maddie a v tu chvíli mě můj organismus přestal poslouchat a z očí mi vytryskly slzy, které se mi začaly kutálet po tvářích.

"Já-musím-," vymumlala jsem, "musím-se-jít-napít."

A ve vteřině jsem byla z pokoje venku. Seběhla jsem do kuchyně a napustila si sklenici vody. Musela jsem se uklidnit, a to hned. Napila jsem se studené tekutiny a několikrát se zhluboka nadechla. Nádech, výdech.  Bude to v pohodě. Ta bodavá bolest v srdci přejde. Vím to. Jednou to prostě bude v pořádku.

"Jess..." objevil se v kuchyni Bobby.

"Ne," vyhrkla jsem, než stačil něco říct, "nemluvte o tom a neptejte se mě, jestli jsem v pohodě, protože nejsem a rozhodně ještě dlouho nebudu, děkuji."

Bobby se usmál. "Jsi skvělá holka, Jess. Já vím, že jsem někdy takový... no, suchar, ale jsem moc rád, že jsem tě mohl poznat. Ať už to s mým krákorájícím synem dopadne jak chce, máme tě tady všichni moc rádi. A teď už běž, holky na tebe nahoře čekají," mrkl na mě.

"Však už jdu," pousmála jsem se nejlíp, jak jsem dokázala a vydala se z kuchyně ven. Pak jsem se ale zastavila, otočila se na patě a vrhla se Bobbymu kolem krku. Ten mě beze slov sevřel ve svém náručí a přitiskl k sobě. Chvíli jsme jen tak stáli a když jsem se odtáhla, věnovala jsem mu ještě jeden, tentokrát opravdový úsměv.

Denise byla tou nejkrásnější nevěstou, jakou jsem kdy viděla, štěstím jenom zářila. Když se s Gregem spojili v prvním manželském polibku, cítila jsem, jak se mi po tvářích kutálí slzy dojetí. Bylo to jako z pohádky. Ano, vždycky jsem věřila na to, že pohádky existují. A taky jsem věřila, že každý má někde na zemi spřízněnou duši a je jen otázkou času, kdy se potkají a budou svou pohádku žít také. 

Teď jsem ale seděla v sále mullingarského hotelu se sklenkou vína v ruce a sledovala dva šťastné lidi, kteří se kolem sebe motali a hlasitě se smáli. Pořád věřím, že pravá láska existuje, jen si nejsem jistá tím, že čeká opravdu na každého.