Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 48- "Gosh, he's in the Xfactor."

Hey everybody,

další díl je tu! Chci vám poděkovat za 34K reads a 4K votes, neskutečně si vaší podpory vážím a každý vote nebo komentář pro mě moc znamená :) Tak tedy... 

Enjoy xx

Nejhorší pondělí, jaké jsem kdy zažila. Dobře, přiznávám, že jsem takhle pojmenovávala každé pondělí, ale tentokrát jsem věděla, že je to pravda. Nedokázala jsem si představit, jak to bez něj ve škole vydržím.

Navlékla jsem na sebe své oblíbené džíny, když se můj pohled zastavil na bílém tričku s povědomým nápisem. Crazymofos. Nikdy jsem nezjistila, co ta blbost znamená, nezajímalo mě to. Teď bych ale dala všechno za to, moct se na to Nialla zeptat.

Natáhla jsem tričko na sebe a vydala se do koupelny. Vážně jsem neměla náladu na patlání makeupu, ale bylo mi jasné, že dnes obzvlášť budu v centru pozornosti. Vzhledem k tomu, že byl Niall v Xfactoru a já tam nebyla s ním, čekalo mě množství otázek týkajících se našeho teď už neexistujícího vztahu, na které jsem nebyla ani zdaleka připravená a děsila jsem se samotné představy, že se mě někdo na něj zeptá. Vypadat jako troska alespoň z poloviny tak, jak jsem se cítila, z otázek se do smrti nevyhrabu.

Napatlala jsem si tedy něco na obličej a prsty si prohrábla vlasy. Výsledek vypadal ještě o něco líp, než jsem čekala. Sbalila jsem všechno potřebné a o patnáct minut později už vcházela do školy.

"Ahoj Jess, vzkaž Niallovi, že mu držíme palce!" ozvalo se, sotva se za mnou zavřely dveře.

"Jasně!" zavolala jsem zpátky, aniž bych se podívala, kdo to byl.

Pokračovala jsem dál ke své skříňce a bez zájmu odpovídala na všechny pozdravy. Když se mým očím ukázala jeho skříňka, bodlo mě u srdce. Věděla jsem, že je uvnitř prázdná, ale venku byla polepená neskutečným množstvím různých popsaných papírků. Když jsem přišla blíž, došlo mi, že to jsou vzkazy od asi poloviny školy hlásící, že na něj všichni myslí, mají ho rádi a drží mu palce.

Oči se mi znovu zalily slzami. Jak jsem jen na něj mohla zapomenout?

"Čau kočko, kde máš Nialla?" vyrval mě z přemýšlení neznámý klučičí hlas a než jsem se stihla otočit, byl pryč. Na chvíli jsem ztuhla v pohybu, jako bych snad čekala, že se vedle mě objeví jeho ochranitelská ruka a já mu budu moc zabořit hlavu do hrudi a s pocitem bezpečí poslouchat tlukot jeho srdce. Jenže to už bylo pryč.

"Došukáno?" šklebila se na mě Nicol, když jsem vešla do třídy.

"Počkej," zastavila jsem se a tvářila se, jako že nad její otázkou přemýšlím, "uhm, ne. Dneska večer pokračujeme a dáme si to na reproduktory, aby to slyšel celý Dublin."

"Fakt?!" vykulil oči Brian, který seděl vedle.

"Ty jsi debil," protočila jsem oči, "vždyť je v Xfactoru."

"Škoda," povadl Brian. Idiot.

"Proč jsi s ním nebyla na konkurzu? Desítky holek v téhle škole by se s chutí pozabíjely, jenom aby byly na tvém místě, a ty na něj tak kašleš..." šklebila se na mě Nicol dál.

"Drž hubu, Nicolo," objevila se vedle mě Ann, "nic o tom nevíš. Pojď, prosím tě," popadla mě za ruku a posadila do lavice, kterou jsem ještě týden zpátky sdílela s Niallem.

"Nevšímej si jí," posadila se na jeho místo, "je to kráva."

"Děkuju," vykouzlila jsem na tváři něco jako úsměv, ale podle reakce Ann to evidentně moc jako úsměv nevypadalo.

"Jess..." povzdechla si, "tak moc bych si přála umět ti nějak pomoct..."

"To nic, Ann, já to zvládnu, jenom... Jenom si teď musím odskočit." vymumlala jsem a než si někdo stačil všimnout slz, které mi začaly stékat po tvářích, byla jsem ze třídy venku.

Běžela jsem přímo na nejbližší záchod a sotva jsem za sebou zabouchla dveře, nadobro jsem se rozvzlykala. Proč to musí tak hrozně bolet?! Proč ho vidím na každém kroku, proč na něj v každé situaci myslím?! A proč já husa za ním nešla o jeden blbý den dřív?! Všechno teď mohlo být jinak!
Tohle místo se mi začínalo protivit. Jak to tady mám bez něj vydržet?

Opřela jsem se o umyvadlo a zadívala se na svůj odraz v zrcadle. I přes makeup, teď už trochu rozteklý, byly znatelné kruhy pod očima a ztrhaný obličej. Vzpomněla jsem si, s jakou něhou se na mě díval, ať už jsem vypadala jakkoliv. Jak... Ne, nemůžu na tohle myslet. Ne, když se mám uklidnit a vrátit do třídy.

Natáhla jsem se pro papírový ručník, jemně jej navlhčila a umyla si rozteklý makeup. Potom jsem se několikrát zhluboka nadechla a chystala se vrátit do třídy, když se otevřely dveře a v nich stála Lena, holka z prváku, která mě tehdy varovala před Niallovou lží. Když si mě všimla, zrudla a sklopila pohled.

"Ahoj." oslovila jsem ji.

"Uhm...ahoj," zatvářila se překvapeně.

"Já...chtěla jsem se ti omluvit. Měla jsi pravdu. To s tou Nicol a... Niallem," zadrhl se mi hlas, "takže promiň."

"To nic," usmála se na mě, "taky bych ti asi něco takového nevěřila. A vy...jste se rozešli?"

"Uhm...ne," zalhala jsem, "musím jít, tak čau." ukončila jsem rychle a vypadla na chodbu. Uf, tohle bylo jen o fous.