Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 31- "You're the best what i've got."

Hey everybody! Přicházím s dalším dílem a pevně doufám, že se vám bude líbit :) Dneska se zdržím jakýchkoli komentářů , jenom podotknu, že budu určitě ráda, pokud hodíte follow nebo zanecháte vzkaz ;)

Enjoy xx

"Tohle je vážně moc setkání a nových informací za jeden den," povzdechla jsem si, když jsme opustili kavárnu. Venku byla zima a já byla ráda, že mám na sobě teplý svetr.

"Co myslíš?"

"Londýn. To je dost nových podnětů samo o sobě. Pak nápad, že tady budu bydlet a že chceš bydlet se mnou a mít tři dcery, kterých jména jsi mi navíc ještě neřekl," vyčetla jsem mu s úsměvem. "Potom ta servírka v hotelu a nakonec ještě po pěti letech potkám tátu, který má navíc přítelkyni a čeká s ní dítě, dozvím se, že mě má rád, i když to tak posledních pět let moc nevypadalo a pak mě ještě pozve k sobě," vyjmenovávala jsem.

"Máš pravdu, dnešek by vážně mohl být kandidátem na titul 'nejzajímavější den všech dob'," uchechtl se Ni, "i pro mě. I když v mém případě bych přidal ještě jedno přídavné jméno: nejlepší."

"Běž ty, kecko," šťouchla jsem ho.

Niall se usmál, objal mě kolem ramen a políbil ve vlasech.

"Dojdeme koupit něco k jídlu, jo? Dneska to bude dlouhá noc," mrkl na mě. Zaznamenala jsem v tón skrytý význam a uchechtla se. Niall mě už ale dávno nevnímal. Byl zaneprázdněn hledáním obchodu. Tesca, jak jsem později zjistila.

Když jsme vešli dovnitř, Niall popadl košík a začal do něj házet, co mu přišlo pod ruku. Bagety a další pečivo, pití, nějaké sladkosti, prostě neuvěřitelné množství jídla, které by obyčejnému smrtelníkovi jako jsem já, stačilo alespoň na dva dny.

"Co blbneš, prosím tě?" chytla jsem ho za ruku, když hodil do košíku další sušenky.

"Nechci umřít hlady," ušklíbl se.

"To je hrůza. Co máš v plánu, Niallere?"

"To je tajemství," mrkl na mě spiklenecky a do košíku strčil ještě láhev vína. "Šampaňské mi nechutná," objasnil.

Já zavrtěla hlavou. Tohle vypadalo jako jídlo někam na piknik. A kde chce v zimě v Londýně dělat piknik? O půlnoci pod London Eye?

Taška, kterou jsme vynesli z obchodu byla plná k prasknutí. A taky mě celkem překvapovalo, že nerupla pod váhou věcí nacpaných uvnitř.

"Přestaň se tvářit tak nevěřícně," ušklíbl se Ni, "já vím, co dělám.

"Promiň," vymumlala jsem a následovala jej do hotelu.

Když jsme vešli do pokoje, Niall mrkl na hodinky a důležitě se zatvářil. "Podle mého velitelského času je přesně 10:48 p.m. Takže se připrav, přesně v 11:15 odcházíme. Já teď musím... Ehm, něco nachystat, takže zůstaň tady a já budu za chvíli zpátky, jo?" líbnul mě na tvář.

"Dobře," přikývla jsem a svalila se na svou půlku postele. Niall se usmál a zmizel za dveřmi, tašku s nákupem s sebou. Ten blázen chce asi vážně dělat piknik.

Odemkla jsem mobil a při pohledu na tapetu se usmála. Byla to fotka z dneška. Niall stojící na Westminster Bridge, v pozadí Big Ben, a něčemu se hrozně směje. Původně jsem si jenom chtěla pustit hudbu, ale změnila jsem názor. Jedním kliknutím jsem se dostala do galerie a začala si prohlížet všechny dnešní fotky, a že jich bylo. Několik selfíček z letadla, následně naše ksychtíky nad obědem v KFC, potom fotky z prohlídky města feat. naše držky, Niall na večeři, Niall ve Starbucks, táta a Niall, táta a já a zase Niall. Na každé fotce se usmíval nebo dělal držky, ale všude vypadal moc šťastně. A neskutečně mu to slušelo. Koukala jsem na jeho fotky a po chvíli se načapala při tom, že se mimovolně usmívám. Milovala jsem ho. Strašně moc. Najednou se mi to, co kdysi bylo mezi mnou a Jeremym zdálo úplně nepodstatné a spíš parodie na to, čemu jsme teď s Niallem říkali vztah. Kde byla důvěra? Kde byla láska? Kde byla snaha udělat toho druhého šťastným? Až s Niallem jsem poznala, co to je láska. To on mě naučil milovat. Tak moc, až jsem někdy měla pocit, že to bolí.

Nechala jsem mobil zhasnout a vyhrabala se z postele. Ze své tašky jsem vyhrabala rukavice a tlustší svetr, trochu se upravila a když Niall vešel do pokoje, vrhla jsem se mu kolem krku a hladově jej políbila, skoro jako bych se bála, že mi někam uteče. Ten se zdál překvapený, ale potom mi obtočil ruce kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. Jeho rty byly měkké a sladké a já se cítila jako v nebi.

"Necháme si to na potom, ano, zlato? Teď už musíme jít, pokud chceme mít dobrá místa," mrkl na mě.

Já jej neochotně pustila a oblékla se do kabátu. Kolem krku jsem si obmotala svoji oblíbenou, fialovou šálu a na ruce natáhla rukavice a pak jsme už mohli vyrazit.

Celkem jsme spěchali, protože, jak se za chvíli ukázalo, kolem Temže už byly spousty lidí. Nějakým zázrakem se nám podařilo protlačit až k zábradlí na Westminster Bridge, takže jsme měli už teď nádherný výhled na London Eye a jeho světla odrážející se na hladině vody. Rukama jsem se opřela o zábradlí a nechala se Niallem zezadu obejmout.

"Víš, Jess," začal, "tohle byl ten nejlepší rok mého života. Přestěhoval jsem se. Začal jsem na sobě makat. Přihlásil jsem se do Xfactoru. Potkal jsem tu nejúžasnější holku na světě a jsem pyšný na to, že ji můžu zvát mou babygirl. Nedokážu si představit, že bych tady byl s někým jiným, než jsi ty."

"Ani já," usmála jsem se, "předtím jsem si myslela, že je Jeremy to nejlepší, co mě mohlo potkat. Ale teď... Teď vím, že jsem se hrozně mýlila. Ať to zní jako klišé, jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat."

Po mých slovech se mezi námi rozhostilo ticho, ale já věděla, že se Niall usmívá.

"Maura, Nia a Jessica." vyšeptal zničehonic.

"Co?" nadzvedla jsem obočí.

"Děti. Maura po babičce, Nia po tatínkovi a Jessica...po mamince. Teda jestli budeš chtít."

Já se rozesmála. "Jsme spolu dva měsíce a ty už plánuješ děti?"

"Alespoň víš, jak moc tě mám rád a že bych si dokázal s tebou představit celý svůj život," pokrčil rameny.

Já zvážněla. "Ni... Tohle je pro mě zatím něco, co si nedokážu představit. Mít vlastní dům, děti. Ani nevím, jestli nějaké děti chci a vůbec..."

"Zlato," zašeptal mi do ucha, "to je v pohodě. Nechtěl jsem tě vyděsit. Já mám jen bujnou fantazii. Tyhle plány, které spřádám, chci uskutečnit za takových deset let. Teď chci jít do Xfactoru, zpívat, být s tebou a užívat si života."

"Dobře," usmála jsem se, "v tom případě chci, aby se naše první dítě jmenovalo po tobě."

"Cokoliv si budeš přát."