Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 13 "You're amazing."

Ahojte, zdravím vás všechny :) doufám, že si užíváte volna stejně jako já a máte více energie než já :D omlouvám se za zpoždění, ale byla jsem včera zaneprázdněna přípravou b-day party a následně oslavou. Teď jsem uklidila a hned běžela s čerstvým dílem k vám :D

Chtěla jsem vám moc poděkovat za vaši neskutečnou podporu. Já vím, že se opakuju, ale vážně si toho moc vážím. Dance with me má totiž 40K reads a já tomu pořád nemůžu uvěřit. Jste úžasné :)

V externím odkazu máte MITAM na Spotify. Pusťte si If I Could Fly ;)

Enjoy xx

PS: tenhle díl bych chtěla věnovat jedné z mých oblíbených autorek, Petra_eM, jako poděkování. Vím, že nestíháš tak úplně číst každou blbost, kterou vyplodím, a že ti tohle teď takhle  vyrvané z kontextu nebude moc dávat smysl, ale věřím, že pokud někdy budeš mít čas si tuhle povídku přečíst, tak ti to udělá radost. Děkuju za výhru a hlavně za krásné povídky, kterými my vždycky dokážeš zlepšit den. :)

"Myslel jsem si, že umím dobře tančit, ale jak vidím, vedle tebe vypadám jako slon v porcelánu." poznamenal Niall a já se uchechtla.

Zrovna jsme tančili na nějakou mně neznámou písničku a vlnili se do rytmu. Cítila jsem, že nás všichni sledují, ale neřešila jsem to. Jenom mi trochu vrtalo hlavou, kde je asi Jeremy a jakto, že mu ještě nikdo nedonesl o tom, že s Niallem tančím a vůbec, že s ním trávím celý večer.

"Jsem prostě úžasná," ušklíbla jsem se.

"Jo, to jsi."

"Však to říkám," uchechtla jsem se.

"Ne, Jessico. Já to myslím vážně. Jsi ta nejlepší holka, kterou znám," pousmál se a podíval se mi do očí.

"Nialle, to si povíme, až budeš střízlivý, dobře?" uhnula jsem pohledem.

"Vypadám na to, že bych byl pod vlivem a nevěděl, co říkám?" nadzvedl obočí.

Samozřejmě, že tak nevypadal, jenom... Jenom mě trochu polekalo to, co mi právě řekl. Nevěděla jsem, jak reagovat, tohle mi totiž nikdo předtím nikdy neřekl.

"Uhm... Nepůjdeme se na chvíli posadit?" navrhla jsem a změnila tak nepohodlné téma.

"Dobře, posaď se, skočím pro něco k pití," mrkl Ni a zmizel za rohem.

O minutu později byl zpátky a v ruce držel dvě sklenky coly.

"Váš drink, slečno," podal mi pití a posadil se vedle mě.

"Díky."

Chvíli jsme jen tak seděli a sledovali parket. Pak jsem se odhodlala k tomu, že se ho zeptám na to, co mě už dlouho zajímalo a nikdy jsem neměla možnost a odvahu se zeptat.

"Nialle? Řekneš mi něco o sobě? Známe se už dlouho a já o tobě pořád nic nevím."

Niall se na mě překvapeně podíval.

"A ty bys chtěla?"

"Moc," přikývla jsem.

"Dobře, usmál se, "takže... Pocházím z Irska, z Mullingaru. Sem jsme se přistěhovali několik dní předtím, než jsi do mě na chodbě vrazila," tu se uchechtl, "to byl můj první den tady ve škole."

"Proč jste se přestěhovali?" zajímalo mě.

"Protože už jsem měl dost toho, jak mě všichni měli za toho tichého, nenápadného a nehezkého podivína. Rozhodl jsem se tedy přestěhovat sem do Dublinu. Víš co, lepší výběr škol a tak dále," mrkl na mě.

Já zůstala s vykulenýma očima. "Nehezkého podivína? Co je to za blblost?"

Niall se začervenal. "Tohle jsem asi neměl říkat..."

"Ale řekl."

"Dobře. Tak tedy... Ale měla bys vědět, že o tom vážně nerad mluvím a nikdo kromě mých rodičů to neví..." odmlčel se a rozhlédl kolem.

"Neboj se, nechám si to pro sebe." slíbila jsem.

"Tak fajn. Jako malý jsem měl křivé zuby. Vážně děsně. Nesnášel jsem se usmívat, protože jsem věděl, že se na ně všichni dívají. A tak jsem se prostě přestal usmívat. Fotbal mě moc nebral, spíš mě vždycky bavilo zpívat a hrát na kytaru, a do dneška poslouchám Justina, co mi na popularitě taky moc nepřidávalo. Vždycky jsem měl pocit, že blonďáci to mají u holek snazší a tak jsem se začal barvit na blond. Všechno tohle ze mě pravděpodobně udělalo toho nejdivnějšího člověka naší školy a outsidera. Řekl jsem si, že s tím musím něco udělat a tak jsem začal nosit rovnátka a chodit na fotbal. Dokonce jsem si našel holku, ta mě ale po krátké době odkopla a tak jsem přišel o tu špetku respektu, kterou jsem si těžce vybojoval. Řekl jsem si, že to stačí. V létě mi sundali rovnátka, sbalil jsem si svoje věci a i s rodiči jsme se přestěhovali sem. Začal jsem cvičit, chodit na fotbal a změnil svoje image i styl oblékání. Kromě toho pořád trénuju hru na kytaru a za dva měsíce jdu na casting do Xfactoru. Už nechci být ten všemi přehlížený, divný Horan."

"Páni," vydechla jsem úžasem, "tohle bych do tebe nikdy neřekla vzhledem k tomu, jak jsi na téhle škole středem zájmu poloviny holek..."

"Cože?" vykulil Niall oči.

"Ano, to je další důvod, proč tě Jeremy tak nemá rád. Před tvým příchodem tady byl jediný idol všech dívek, ale teď... Vážně sis toho nevšiml?"

"Ne," zavrtěl horlivě hlavou a zadíval se někam do pryč. "Moji hlavu totiž zaměstnává jedna jediná holka, jenže..." nechal větu vyzním do ztracena. "No, to je jedno."

Chvíli jsme jen tak seděli a koukali na tančící lidi. Pak jsem se ozvala.

"Nialle? Že mi někdy zazpíváš?" 

"Cože?" obrátil svou pozornost zpátky na mě.

"Chci, abys mi zazpíval," zopakovala jsem.

"Uhm, dobře," začervenal se roztomile, "ale jenom tobě."

"Fajn," dopila jsem colu a zvedla se na nohy. "Jdeme tančit, co říkáš?"

"Fajn," usmál se, odložil svou nedopitou colu a vtáhl mě na parket.

Chvíli jsme skákali do rytmu jedné ze zrovna populárních písniček, pak jsme se vlnili na jinou a pak, když se z beden začal linout nějaký slaďák, mě Niall chytl za ruku a druhou mi položil kolem pasu. Začali jsme se sunout po parketu sem tam.

"Nialle?" ozvala jsem se po chvíli.

"Hm?" otočil na mě svoje modrá kukadla.

"Co by mělo být špatného na tom, že posloucháš Justina?"

"No... Je to Justin. Všichni ho nesnáší."

"Já ne," ohradila jsem se.

"Vážně?" naklonil Niall hlavu.

"Uhm," přisvědčila jsem, "ne že bych ho poslouchala, ale některé písničky se mi celkem líbí a navíc... Co je komu do toho, co posloucháš?"

Niall se usmál. "Jsi úžasná, víš to?"

"Uhm... Myslím, že jsi mi to už dneska řekl," rozesmála jsem se a Niall se ke mně přidal.