Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 27 "sure, babygirl."

Hey everybody :)

Jak jsem slíbila, přináším nový díl a doufám, že se vám bude líbit :)

Jinak kdo ještě nekoukal, doporučuju mrknout na informační zprávu na mém profilu ;)

Enjoy xx

První, co mě napadlo, když jsem se ráno probudila, bylo, že ta večerní procházka nejspíš nebyla nejlepší nápad. Byla jsem celá zpocená, bolela mě hlava a v krku se mi usadil nepříjemný knedlík. No paráda, to jsem teď vážně potřebovala.

Zavrtala jsem se zpátky do peřin a snažila se znovu usnout s naivní myšlenkou, že až se probudím, bude mi fajn. Jenže právě tehdy se ozval zvonek u dveří.

"Booože," protáhla jsem otráveně a vyhrabala se z, dle mého názoru, moc teplé postele. Vrávoravým krokem jsem sešla po schodech a otevřela dveře.

"Dobré ráno, sunshine," usmíval se na mě Niall.

"Dobré možná pro tebe," zahuhlala jsem zachrápnutým hlasem. "Měl bys jít, jinak se nakazíš. A navíc, vypadám příšerně."

"Jsi krásná," usmál se Niall a líbnul mě na tvář, "a já jdu dovnitř. Někdo se o tebe musí postarat."

"Budeš nemocný." varovala jsem ho.

"To nic. Bude mi ctí být nakažen Vaším Veličenstvem," mrkl na mě.

Já se rozesmála. "Jsi blázen!"

"Ano, do tebe," ušklíbl se a bez varování mě zvedl ze země. "Odnesu tě do postýlky."

"Já umím chodit, Nialle." poznamenala jsem.

"A?"

"A jsem těžká."

"Prosím tě," protočil očima, položil mě na postel a přikryl.

"Taky se umím sama přikrýt." zlobila jsem ho.

"Zmlkni," přitiskl Ni rty na ty moje, "a spi."

"Tak fajn," kapitulovala jsem, "zůstaneš se mnou?"

"Jistě, babygirl," usmál se, shodil kabát, který měl do teď na sobě a šálu, kterou jsem měla včera na sobě já a vlezl ke mně do postele. Zabalil mě do peřiny a obtočil mi ruce kolem pasu.

"Spi, jsem tady s tebou." zašeptal a já se pousmála.

Když jsem se probudila, postel byla prázdná. Vyšvihla jsem se do sedu, ale bolestivě mě píchlo v hlavě a tak jsem se pomalu opřela o pelest postele a obmotala kolem sebe peřinu. Bylo mi snad ještě hůř než ráno. Koukla jsem na hodiny. Půl dvanácté. Pak se můj pohled zastavil na kabátě a šále pohozené na židli a já se usmála. Zůstal tady.

Což bylo za chvíli poznat i jinak. Z kuchyně se totiž začaly ozývat různé zvuky: od třískání nádobí po Niallův zpěv smíšený s nadávkami. Musela jsem se usmát.

Sáhla jsem po hrnku s čajem, který stál vedle postele a vzala si i nějakou tu tabletu proti horečce, i když netuším, kde ji Niall vzal. Poslušně jsem vypila celý hrnek a zpátky si lehla. Ani jsem nezaregistrovala, kdy jsem znovu usnula.

Probudil mě studený dotek na čele. Když jsem otevřela oči, setkala jsem se s Niallovým starostlivým pohledem.

"Celá hoříš," podotkl a vyměnil mi mokrý šátek na čele za nový, studený. To bylo to, co mě probudilo.

"Ta procházka byl špatný nápad. Neměl jsem tě tam tahat," povzdechl si.

"Ni, to není tvoje vina. Mohla jsem říct, že mi je zima, ale chtěla jsem být s tebou. Takže si za to vlastně můžu sama."

"Chtěla jsi být se mnou? No tak teď se mě nezbavíš," zazubil se na mě.

"Tak to je fajn," usmála jsem se na něj.

"Přinesu ti něco k jídlu, ano?" líbnul mě na čele a zmizel za dveřmi. O minutu později byl zpátky, s tácem jídla v rukou. Ten položil na stolek vedle mé postele a pomohl se mi posadit. Pak mi položil tác na kolenou a sedl si vedle mě na kraj postele.

"Budeš jíst sama, nebo tě mám krmit?" uchechtl se.

Já přejela kritickým okem celý tác. Byla tam zeleninová polévka, na druhém talíři maso s rýží a salátem a na třetím talířku místo zákusku nakrájené ovoce. Musela jsem se usmát. Byl tak starostlivý! Tolik ovoce a zeleniny jsem doma neměla, takže bylo jasné, že byl nakoupit.

"Krmit." rozhodla jsem.

"Jak si přeješ, babe, ale moc si na to nezvykej," mrkl na mě a strčil mi do pusy první lžíci polévky.

"Škoda," uchechtla jsem se mezi sousty, "tohle bych si nechala líbit."

"Ještě aby ne," ušklíbl se a strčil si do pusy vidličku s MÝM jídlem.

"Hej!" vyrvala jsem mu vidličku z ruky. "Sežereš mi oběd!"

Niall se zatvářil jako neviňátko. "Stejně ho celý nesníš."

"Aby ses nedivil," vyplázla jsem na něj jazyk a nasoukala do sebe celý oběd.

Niall nestačil zírat. "Takhle rychle bych to do sebe nenarval ani já," smál se mi.

Já jen protočila očima a odložila nádobí vedle postele. "Pustila bych si nějaký film. Notebook je na stole a nabíječka pravděpodobně taky."

"Ještě odnesu to nádobí a přinesu ti čaj a pak se na něco koukneme, dobře?"

"Děkuju. Jsi nejlepší."

"Vážně?" rozzářil se mu obličej.

"Vážně. Kdo jiný by trávil sobotu obskakováním nemocné holky místo užívat si volno a mít fajn den?"

"Já mám fajn den, zlato," naklonil se ke mně a políbil na špičku nosu, "vždy, když jsem s tebou."

Po těch slovech vzal do ruky tác s nádobím a zmizel. Já se musela usmát. Byl vážně skvělý. Kdybych neseděla, podlamovala by se mi z něj kolena.

 Niall se po chvilce vrátil s hrnkem čaje a tabulkou čokolády, kterou musel koupit taky, protože u mě doma něco jako čokoláda nebylo nikdy k nalezení. O to jsem se poctivě starala. Všechno mi podal a pak přinesl i notebook a posadil se vedle mě. Zase jsme koukali na The Age of Adaline. Tentokrát to byl ale Niallův návrh, a za chvíli jsem měla přijít na to, proč.

Když byla Adeline na silvestrovském večírku a volala jí dcera s přáním narozenin, Niall se na mě otočil.

"Chtěla bys strávit Silvestr se mnou?"

"To bych moc ráda," usmála jsem se.

"To je dobře," mrkl na mě spiklenecky, "protože jsem nám už zařídil malý výlet... do Londýna."