Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 26 "Aww, this is cute."

Hello everyone, jak se máte? Přeju vám všem krásného Valentýna (kdo ho slavíte) a těm, kdo jsou nezadaní jako já: hoďte se do klidu, není kam spěchat, on se někdo v pravý čas objeví. ;) Zatím si můžete zorganizovat 'den lásky' v tom stylu, že budete mít rády samy sebe a uděláte si něčím radost a nebo třeba vytáhnete kámošku do kina, nápadům se meze nekladou ;)

Jinak se na mém profilu objevila informační zpráva o všem možném, takže pokud vás zajímá, co se děje ať už u mě nebo tady, určitě mrkněte ;)

Tak, to je pro dnešek vše :)

Enjoy xx

PS: tenhle díl je důležitý, ale je to celkem nuda a taky se mi psal hodně špatně, takže se omlouvám :(

"Jsi nervózní?"

"Ne, nejsem. Tví rodiče jsou moc milí," usmála jsem se a od úst se mi do mrazivého večera vznesla pára.

Byl pátek večer, prosinec, týden po odstěhování se mámy do New Yorku, dva týdny před Vánocemi a tři před mými osmnáctými narozeninami a já byla pozvaná k Horanovým na večeři. V jedné ruce jsem svírala dárkovou tašku pro Mauru a Boba, v druhé Niallovu dlaň. Když jsme došli na místo, Niall odemkl dveře a v chodbě mi pomohl z kabátu.

"Mami, jsme tady!" zavolal.

Když jsem se otočila, ve dveřích stála blonďatá holka a kluk, oba něco přes dvacet.

"Sakra, brácho! Tebe jsem neviděl už sto let!" vrhnul se na ně Niall a jednoho po druhém je sevřel v náručí.

"To je můj brácha Greg a jeho přítelkyně, Denise," představil mi je, "a tohle je Jessica."

"Ahoj, rádi tě poznáváme. Hodně jsme o tobě slyšeli," uchechtla se Denise a podala mi ruku. Za jejím příkladem šel i Greg.

Já tázavě nadzvedla obočí. "Nialle? Hodně o mně slyšeli?"

Ni se usmál. "No co, musel jsem se pochlubit."

Já jenom zavrtěla hlavou. Ten kluk je vážně roztomilý.

Ihned po tom, co jsme vešli do kuchyně, mě jeden po druhém objali Maura i Bob se slovy, že mě rádi vidí. Já jim předala tašku a pak jsme se všichni posadili ke stolu.

"Takže, co je u vás nového?" zahájil hovor Niall, když se na stole objevil zákusek.

Greg s Denise se na sebe podívali a koordinovaně pokrčili rameny.

"Ben s Alice čekají dítě a Josh s Ellen se konečně zasnoubili, jinak nic," oznámil Greg a strčil do pusy porci zákusku.

"Nás by spíš zajímalo, co se děje u vás," vložila se do hovoru Denise a mrkla, "víte, co myslím."

"V lednu jdu do Xfactoru," vyhrkl Niall.

"Prima! Takže ses konečně odhodlal?"

"Jo, tak nějak," zčervenal Ni.

"Budeme ti všichni fandit," ujistila jsem ho.

"Jak jste se vy dva poznali?" změnila téma Denise.

"Ve škole." zněla moje odpověď, ale Niall se to evidentně rozhodl rozvinout.

"Vrazili jsme do sebe hned první den ve škole a když jsem se na ni podíval, přede mnou stála moje vysněná. Řekl jsem si, že ji prostě musím poznat. A teď je to měsíc, co jsme spolu."

"Aww, to je tak roztomilé," rozplývala se nad námi Denise.

"A jak dlouho jste spolu vy?" zeptala jsem se.

"O Vánocích to bude rok a půl," pronesla Denise hrdě a pohladila Grega po ruce.

"Když už jsme u těch Vánoc," vložil se do hovoru Bobby, "strávíte je, doufám, s námi?"

Greg s Denise se na sebe významně podívali.

"Vlastně jsme chtěli být na Vánoce u mých rodičů. Nevadilo by vám to?" zeptala se Denise.

"Chtěli jsme ten čas strávit s vámi, ale samozřejmě to chápeme," usmála se Maura a pak se obrátila na mě. "A kde trávíš Vánoce ty, sunshine?"

"No, uhm, já asi doma," pousmála jsem se. Vůbec mi nedošlo, že vlastně budu na Vánoce sama. Díky, mami, perfektní načasování pro to, aby ses odstěhovala.

"Sama?" vykulil oči Niall, "To ani náhodou!"

"Niall má pravdu, zveme tě k nám," mrkl Bobby.

"No, já..." přemýšlela jsem. Byla to lákavá nabídka, vlastně ta nejlákavější, jakou bych si mohla přát, ale...

"Jess, no tak! Hlavně, prosím, neříkej, že nechceš obtěžovat nebo něco podobného." přemlouval mě Ni.

"No tak dobře." souhlasila jsem nakonec a Horanovi se všichni radostně usmáli.

Celý večer probíhal v rodinném duchu, jako bychom i Denise a já do rodiny patřily. A já se tak opravdu cítila. Jako by Maura byla mojí vlastní mámou, Bobby tátou, Greg mým velkým bráchou a Denise se zdála jako starší sestra a nejlepší kamarádka v jednom. A Niall... Ten seděl a fascinovaně poslouchal všechno, co říkám. Byl roztomilý.

"Brácho, ty jseš pěkně v prdeli," smál se mu Greg.

"Ty máš co říkat," ušklíbl se Niall, "pořád nemůžu zapomenout na tvůj výraz, když jsi poprvé viděl Denise v plavkách."

Všichni propukli smíchy, kromě kysele se tvářícího Grega a mě, která nevěděla, o co jde.

"Celkem jsi mě tehdy vylekal," smála se Denise, "přestal jsi úplně reagovat a jenom zíral."

"Já za to nemůžu," pokrčil Greg rameny.

"Doprovodím tě domů," nabídl se Niall, když jsem vstala od stolu.

"To je dobrý, zvládnu to sama," usmála jsem se a sundala kabát z věšáku.

Niall mi pomohl do něj, pak mě otočil a donutil mě podívat se mu do očí.

"Vážně si myslíš, že bych tě nechal jít večer domů samotnou?" zastrčil mi věčně neposlušný pramen vlasů a ucho a jemně mě políbil na čelo.

"Uhm...ne?"

"Ne." potvrdil a oblékl si svůj kabát.

"Už jdete?" objevila se ve dveřích Denise.

"Jo, mám za sebou náročný týden," usmála jsem se, "každopádně jsem tě ráda poznala a doufám, že se zase brzo uvidíme."

"V to doufám," objala mě Denise.

Pak se v chodbě objevil i Greg a Maura s Bobbym, loučili se se mnou, děkovali za návštěvu a znovu mě zvali na Vánoce.

Když jsme vyšli ven, oklepala jsem se zimou.

"Páni, to je Sibiř," řekla jsem a od úst se mi vznesla pára. Měla jsem jenom šaty a na nich kabát, nečekala jsem, že se tak hrozně ochladí.

Niall si beze slova odmotal šálu a namotal ji na mě.

"Lepší?"

"Lepší," přikývla jsem. Jeho šála krásně hřála a taky nádherně voněla.

"Tak jdeme. Chtěl jsem se ještě projít, ale když je ti taková zima..."

"Teď už je to ok," usmála jsem se a chytila Nialla za ruku, "můžeme jít."