Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 24 "You taste like a coffee."

Krásné páteční odpoledne přeju a posílám vám další díl téhle povídky. Jak se vám líbí, jak se děj vyvíjí? Co myslíte, že teď bude následovat? Budu ráda, pokud mi zanecháte komentář ;)

Enjoy xx

Sotva zazvonilo, vybelhala jsem se ze třídy a vydala se ke své skříňce. Odemkla jsem ji, hodila dovnitř knihy, oblékla si kabát a boty, skříňku zabouchla a vyšla ze školy. Po cestě jsem ještě zaznamenala pohled Jeremyho cicmajícího se s Nicol, ale nestarala jsem se o to. Jako by tam nebyli. Když jsem spatřila Nialla, rozběhla jsem se k němu a vpadla mu do náruče.

"Ahoj princezno," přitiskl mě k sobě a já cítila, jak se zrychluje tlukot mého srdce.

Po chvíli se ode mě odtáhl a sevřel mou ruku ve své dlani. Vzhledem k tomu, že byl konec listopadu, nebylo nic příjemnějšího než Niallova hřejivá dlaň.

Šli jsme spolu směrem k moři a povídali si. Foukal studený vítr a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet, ale moc jsme to neřešili. Doufala jsem, že zapomněl o té věci s Nicol, ale k mé smůle měl moc dobrou paměť.

"Co ti Nicol řekla?" zeptal se, jako by mi četl myšlenky.

"Uhm... Ni? Že bys mě nikdy nepodvedl?" zeptala jsem se.

Niall se zastavil, vzal mou hlavu do dlaní a přinutil mě podívat se mu do očí. "Jess... Jak tě to napadlo?"

"To Nicol. Říkala, že ta věc mezi ní a Jeremym byl tvůj nápad a že...že..." nedokázala jsem to ze sebe dostat.

"Že co?"

"Že jste spolu to..." pípla jsem a nechala větu vyznít do ztracena.

Když Niall pochopil smysl mé nedokončené věty, naštval se. "Já ji zabiju, vážně ji asi zastřelím... Jess, lásko, nevěříš jí, že ne? Je to jen spleť lží, které proti tobě vymyslela a... Nebo věříš?" překvapeně vykulil oči.

"Ni, já... Říkala jsem si, že jsou to jenom lži, ale já nevím, nevím čemu mám věřit. Promiň." dostala jsem ze sebe přiškrceným hlasem.

"Jess," vydechl Niall a sevřel mě ve svém náručí, "nikdy bych se s někým jako je Nicol nevyspal. Nikdy, ano?"

"Dobře," zašeptala jsem, "promiň mi to."

"Co?"

"Že jsem o tobě pochybovala."

"Zlato, za to se nemusíš omlouvat. My oba máme problémy s důvěrou, ale spolu to překonáme, slibuju," usmál se na mě a vzal mě za ruku, kterou následně stiskl. Potom mě potáhl za sebou zpátky do města.

"Vypadá to, že začíná pršet, radši někam zapadneme," vysvětlil.

Samozřejmě, že jsme zase skončili klasicky ve Starbucks. Sotva jsme vešli dovnitř, slečna za pultem se na nás usmála.

"Jako vždy?" zeptala se a my přikývli.

Načepovala tedy dva kelímky našeho oblíbeného frappé a nadepsala našimi jmény. Niall to i přes mé protesty zase zaplatil. Posadili jsme se ke stolku u okna, popíjeli kávu a koukali ven, jak začíná pršet. Po chvíli jsem cítila, jak Niall položil ruku na tu mou. Otočila jsem hlavu a setkala se s pohledem modrých očí, které mě upřeně pozorovaly.

"Copak?" nadzvedla jsem koutky v jemném úsměvu.

"Nic, jenom..."

"Jenom?"

"Jenom jsem strašně rád, že tě mám," usmál se na mě.

Byl tak sweet, že jsem měla chuť ho políbit.

Seděli jsme v kavárně a povídali si, když jsme zjistili, že se už venku setmělo. Páni. Je sice pravda, že na konci listopadu bývá brzy tma, ale stejně se mi nechtělo věřit, že už tu sedíme dvě hodiny.

"Půjdeme?" zvedl se Niall a já přikývla. Pomohl mi do kabátu a pak jsme ruku v ruce vyšli do tmavého města.

"Kam jdeme?" zajímalo mě.

"Chci tě vzít na jedno krásné místo," usmál se Ni a pokračoval v cestě.

Došli jsme k řece a Niall mě vtáhl na barevně osvětlený most. Jasně, že jsem tohle místo znala, ale netušila jsem, co má Niall v plánu a tak jsem byla napnutá jako struna.

"Podívej," naklonil se přes zábradlí, "není to tu nádherně osvětlené?"

"Jo, to je," usmála jsem se a opřela se o zábradlí hned vedle něj. Když ho něco fascinovalo, jeho obličej se měnil na obličej pětiletého kluka, který objevuje svět. Stáli jsme tiše vedle sebe a kochali se až neobvyklým klidem.

"Víš, vždycky jsem chtěl, aby byl první polibek strašně romantický. Když jsem objevil tohle místo, řekl jsem si, že je ideální. A tak jsem myslel, že... Můžu?" zeptal se nesměle a podíval se mi do očí. Byl tak roztomilý, když se styděl a to, že se mě ptal na svolení, bylo snad ještě krásnější.

Já se odhoupla od zábradlí a přisunula se blíž k němu. Přehodila jsem mu levou ruku kolem krku a hřbetem pravé ho pohladila po tváři. Niall obtočil ruce kolem mého pasu a přitiskl mě k sobě ještě blíž tak, že jsme se navzájem dotýkali. A pak se jeho rty přitiskly na mé, nechávajíce za sebou jemnou příchuť kávy. V mém těle jako by vybuchl emoční ohňostroj a já měla pocit, že každou chvíli vzlétnu. Přemístila jsem ruce do jeho vlasů a jemně je masírovala, zatímco mě Niall stále pevně objímal kolem pasu. Jeho rty byly jemné a měkké a líbaly mě s velkou něhou a láskou.

Když se odtáhl, opřel se čelem o to mé a přerývaně dýchal.

"Chutnáš po kávě," zašeptal a zasunul mi pramen neposlušných vlasů za ucho.

"Ty taky," usmála jsem se a přitulila se k němu. "Doprovodíš mě domů?"

"Samozřejmě," nabídl mi ruku a já se do něj zavěsila.

Po cestě domů ani jeden z nás nic neříkal. Zastavili jsme až u branky našeho domu.

"Moc ti děkuju, dneska to bylo moc krásné. A to na mostě... Byl to ten nejkrásnější polibek, jaký jsem kdy zažila." přiznala jsem.

"Jess," usmál se, "to je to nejkrásnější, cos mi mohla říct. Takže já, Niall Horan, líbám líp než nejvíc sexy kluk na škole?" uchechtl se.

"Ne, protože ten nejvíc sexy kluk na škole jsi ty. A nejen na škole," přehodila jsem mu ruce kolem krku. "Nechceš jít na chvíli dál?"