Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 11 "I'm not the only girl in school."

Hezkou sobotu přeji a posílám další díl :) snad se bude líbit.

Enjoy xx

Ještě ten večer jsem zazvonila u Jeremyho. Byla jsem nervózní a nevěděla jsem, co mu řeknu, ale měla jsem jasno v tom, že takhle by to nešlo. Celý večer jsme po sobě křičeli a hádali se a vážně lituju všechny, kteří byli v okruhu kilometru od domu. Myslím, že poslech naší hádky pravděpodobně nepatřil k jejich oblíbeným činnostem.

Co je ale důležité, nakonec jsme se usmířili. Jeremy si dokonce nechal vysvětlit, že se prostě s Niallem budu setkávat, ať chce nebo ne, já mu ale na oplátku musela slíbit, že mu o tom vždycky řeknu.

Když jsme se následující den objevili s Jeremym ruku v ruce ve škole, setkali jsme se s překvapenými pohledy našich spolužáků. Bylo nám to ale jedno. Šli jsme chodbou směrem k mé třídě, když se před námi zjevil Igor.

"Čaute hrdličky, co byste řekli na malou párty?"

"Proč ne," pousmál se Jeremy.

"Fajn," ušklíbl se Igor a pak zavolal na celou školu: "Lidi! Jste všichni zvaní! V pátek mi je devatenáct a chystám to řádně oslavit!"

Odpovědí mu byl nadšený výskot a jásot.

Když jsem vešla do třídy biologie, Niall už seděl v lavici.

"Ahoj," zapadla jsem vedle něj.

"Ahoj," usmál se na mě, "jsem rád, že jsi zase v pohodě."

"Asi se nemám ptát, odkud to víš, že?" ušklíbla jsem se.

"Mám svoje zdroje," mrkl na mě.

"Věděla jsem, že se nemám ptát," protočila jsem očima.

"Jak to teda šlo?"

"Řvali jsme po sobě celý večer, ale nakonec... Nakonec s tebou budu dokonce moct sem tam někam vypadnout," prohlásila jsem s vítězným úsměvem a čekala na Niallovu reakci.

Ten na mě nevěřícně koukal. "Neříkej mi, že neměl nic proti."

"Měl, ale řekla jsem mu, že se s tebou budu stýkat, ať se mu to líbí nebo ne."

"A co on na to?" tvářil se Niall pochybovačně.

"Souhlasil s tím pod podmínkou, že o tom vždycky bude vědět."

"Už jsem si říkal, že se mi to nějak moc líbí," zamračil se Ni.

"Co ti zase vadí?" povzdechla jsem si. Člověk se vážně nezavděčí, ať dělá, co dělá.

"To, že právě skončilo veškeré soukromí, které jsme měli. Teď tě bude kontrolovat pokaždé, co budu s tebou."

"Nialle, prosím. Takhle je to nejlepší," pohladila jsem ho prstem po ruce a povzbudivě se usmála.

"Jo, asi jo." vymumlal. "Předpokládám, že v pátek jdete spolu?"

"Jo, jdeme. Igor je Jeremyho nejlepší kámoš, takže... S kým jdeš vlastně ty?"

"S Nikol."

"To si děláš prdel," vyhrkla jsem a chytla se za hlavu, "proč zrovna s ní?! Nemůžeš jít s někým jiným?"

"Co proti ní máš?" nechápal.

"Všechno!" vyhrkla jsem. "Vždyť se na ni podívej! Je protivná, namyšlená a tak umělá, že by se i plast zastyděl! Nechápu, jak s ní můžeš jít po tom, co jsi mi včera popisoval ideální holku."

"Chtěla, abych s ní šel," pokrčil rameny.

"Cože?"

"Neměla s kým jít."

"Tomu se mi nechce věřit," odfrkla jsem si. "Počkej, ty ses nechal pozvat od holky?" nevěřila jsem tomu, co slyším.

"Uhm, jo."

"Bože," protočila jsem očima, "nemohl jsi ji odmítnout a pozvat jinou?"

"Co ti na tom tak záleží?!" vyjekl, ale ihned se chytl za pusu. "Promiň. Chtěl jsem jít s jinou, jenomže to by mě Jeremy pravděpodobně zabil," ušklíbl se.

"Nialle..." prohrábla jsem si vlasy, "uhm...promiň. Ale víš, já nejsem jediná holka ve škole."

"Já vím," povzdechl si Niall, "ale jsi jediná, se kterou bych tam jít chtěl. A jelikož s tebou jít nemůžu, tak mi je úplně jedno, kdo mi bude dělat doprovod," pokrčil rameny.

Povzdechla jsem si. Proč si jenom nenechá poradit? Chtěla jsem něco říct, ale v tu chvíli do třídy vešla učitelka, a tak jsem byla nucena na chvíli ztichnout.

"Bože... Fajn, je mi to jedno. Ale říkám ti, nechtěj po mně, abych se s ní bavila. To že tam bude s tebou pro mě nic neznamená," kapitulovala jsem, když jsme se zpátky posadili.

"Neboj se, to bych ti neudělal," uchechtl se.

"Máš štěstí," pohrozila jsem mu. "Fajn, nechceš se mnou po škole zajít na nákupy? Potřebuju něco na pátek," nasadila jsem nevinný úsměv.

"Proč neřekneš Jeremymu?"

"Jde s Igorem."

"Jsem dobrý jenom když tvůj přítel nemůže?" zašklebil se Niall.

"Jistě, využívám tě," protočila jsem očima.

"Dělá se mi mdlo, jenom slyším slovo nákupy," zaškaredil se Niall.

"Nebuď cíťa," šťouchla jsem ho do boku, až poskočil a bouchl se kolenem o stůl. Samozřejmě pěkně nahlas a znělo to celkem dutě.

Snažila jsem se nesmát, ale při pohledu na Niallův překvapený obličej jsem se prostě neovládla a rozesmála se na celé kolo.

"Zase vy dva?" podívala se na nás učitelka naštvaně, "nechte si to laskavě na po škole!"

"Vidíš, i učitelka ti říká, že máš jít se mnou po škole," uchechtla jsem se.

"Fajn, no dobře," protočil očima.