Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 23 "They're all the same."

Hello, it's me
I was wondering if after all these days you want new díl...

Dobře, tak poezie a písničky by mi asi moc nešly (ale rýmuje se to!) nevermind. :D

Děkuju vám moc moc za 500 reads, které přibyly od zveřejnění minulého dílu a kdo byste měly chuť, určitě můžete mrknout na můj (zatím) cestovatelský blog theflyingwatermelon.blogspot.com :)

Enjoy xx

PS: na téhle fotce je Niall neskutečně cute :3

"Máš po škole čas, zlato?" objevila se vedle mé skříňky Niallova hlava.

"Na tebe vždycky," usmála jsem se.

"Fajn, vyzvednu tě," obdařil mě oslnivým úsměvem a zmizel.

Já skončila jako vždycky. Usmívala jsem se jako blbec.

Za ty tři týdny, co jsme s Niallem byli spolu, jsem se do něj šíleně zamilovala. Dostával mě do kolen každý jeho úsměv nebo pohled, každé slovo a všechno, co udělal. Přiznávám, že jsme se dali dohromady celkem zajímavým způsobem a že to z mé strany ze začátku nebyla tak úplně láska, ale Niall byl trpělivý a dával mi spoustu času a prostoru. A já se do něj pomalu, ale jistě zamilovávala a tři týdny bohatě stačily k tomu, abych v tom byla až po uši.

Zabouchla jsem skříňku a vydala se směrem k učebně angličtiny, se zastávkou na toaletě. Upravila jsem si neposlušný pramen vlasů, který mě zlobil už od rána a přejela si rty balzámem. Tehdy jsem si všimla, že mě od vedlejšího umyvadla sleduje holčina z prvního ročníku a nadzvedla jsem obočí.

"Uhm...ahoj, jsem Lena," nesměle se usmála a podávala mi ruku.

"Jessica," podala jsem ji ruku.

"Já vím," vyhrkla a zrudla.

"Jo, jistě," došlo mi, "co potřebuješ?"

"No, já... Vlastně... Ty chodíš s Niallem, že?"

"Jo," byla jsem už mírně otrávená, "hele promiň, musím už jít, pokecáme někdy jindy, jo?"

"Ne, počkej! Je to důležité."

Já si rezignovaně povzdechla. "Fajn. Ale rychle."

"Dobře. Totiž... Niall a Nicol se na vás domluvili."

"Co?" nedávalo mi to smysl. Zase jde o nějaké drby a já tu ztrácím čas vysvětlováním, co je pravda.

"Slyšela jsem je totiž, jak spolu mluvili. Neposlouchala jsem, jenom jsem to prostě..."

"Pokračuj." přerušila jsem ji.

"Uhm, ano, omlouvám se," zrudla Lena ještě víc, "mluvili něco o tom, že jim to vyšlo, a Niall řekl něco ve stylu, že teď si to může Nicol s Jeremym rozdávat kdy chce, protože teď už ti je Jeremy ukradený a pochválil Nicol, že to dobře načasovala."

"To je blbost," rozesmála jsem se, "kdo ti tohle nakukal?"

"Tohle jsem sama slyšela." pípla Lena.

"Niall takový není. Tomu nevěřím."

"Možná bys měla," ozvalo se z druhé strany, "protože má pravdu."

Když jsem se otočila, setkala jsem se s pohrdavým pohledem Nicol. Byla oblečená klasicky jako... no, prostě po svém, namotávala si na prst pramen svých peroxidově blonďatých vlasů a podupávala na deseticentimetrových podpadcích.

"To už budu dřív věřit jí než tobě," odfrkla jsem si a chystala se odejít.

Nicol mi ale blokovala cestu ke dveřím. "Domluvili jsme se, že se vyspím s Jeremym. Niall nesnáší Jeremyho a já zase tebe, takže to bylo celkem fér. Znám Jeremyho a vím, jak se chová na akcích. Nemáš ponětí, kolikrát tě podvedl..."

"Jeremy mi je ukradený. Proč mi to říkáš? Co z toho máš?" nadzvedla jsem obočí.

"Niall podvedl všechny kolem, včetně mě. Neřekl mi, že tě chce šukat, jenom že nesnáší Jeremyho. Tohle je moje pomsta."

"On mě nešuká." vycedila jsem skrz stisknuté zuby. Nesmím se nechat vyprovokovat. Celé tohle je jenom komedie, které účelem je naštvat mě, znejistit a poštvat proti Niallovi.

"To přijde," ušklíbla se Nicol.

"Ne. Niall takový není." řekla jsem rázně. Nesmím se nechat znejistit.

"Všichni jsou stejní. Někteří to jenom umí zamaskovat galancí a podobnými bullshity," ušklíbla se znova, "myslíš, že ve mně ještě nebyl?"

"To by stačilo," vycedila jsem, odstrčila ji od dveří a vyšla na chodbu.

Bože, ta mě tak vytočila! Samozřejmě, že jsem jí to nevěřila, stejně jako Leně. Obě se na mně domluvily, aby mě připravily o Nialla. A pocit, že je takových plná škola, mě taky moc neuklidňoval.

Do třídy jsem vpadla tak tak, a sotva jsem dosedla, vešla učitelka a začala učit. Moc jsem ji ale nevnímala. Ať jsem totiž chtěla nebo ne, do mysli se mi začaly vkrádat pochybnosti.

Co když Nicol mluvila pravdu? To se sice moc často nestávalo, ale co když zrovna dnes to pravda byla? Co když je tohle všechno vážně Niallův nápad, Niallův plán? Co když zneužil Nicol, aby mě dostal? A co když se s ní vážně vyspal?

Zvedla jsem hlavu a zadívala se na něj. Seděl ve své lavici a bezmyšlenkovitě čmáral propiskou do sešitu. Mimovolně jsem se usmála. On by to nikdy neudělal.

Vzpomněla jsem si na jeho znechucený obličej a zatnuté pěsti, když se Jeremy choval jako blbec, vzpomněla jsem si na něhu, se kterou se na mě díval, na jeho šťastný úsměv, když jsme byli spolu, na to, jak hezky se ke všem choval.

Ne, tohle by nikdy neudělal.

Jako by vycítil, že na něj koukám, zvedl hlavu a otočil se. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv vrátil, pak se otočil zpátky a pořád se usmíval.

Já se ponořila zpátky do svých myšlenek, ze kterých mě vyrušila vibrace mého telefonu.

"Děje se něco, Jess?" stálo v smsce od Nialla. Je vnímavý.

"Ne, jsem v pohodě :)" odepsala jsem.

"Zlato, znám tě moc dobře na to, abych ti to věřil. Víš, že mi můžeš říct všechno."

Já si povzdechla a váhavě vyťukala odpověď. "To kvůli Nicol."

"Já už jí asi něco udělám. Vydrž ještě chvíli, zlato, pak mi to všechno řekneš, ano?"

"Mám tě ráda."

"Já tebe. xx"