Stalker (Niall Horan) CZ ✅

part 30 "Dad's fine."

Krásné dobré ráno všem! Jak se máte? :) posílám vám další díl téhle povídky a doufám, že se vám bude líbit :)

Taky vám chci moc poděkovat za 9K přečtení, šplhá to nahoru neskutečnou rychlostí a dělá mi to radost :) Taky vám děkuju za 5K votes u Dance With Me, je to neuvěřitelné! :)

Kdo teď máte jarní prázdniny jako já, tak si je hezky užijte a třeba si přečtěte nějakou z mých starších povídek :) Lifesaver už bude brzy v novém kabátě a s menšími úpravami, tak na to potom určitě mrkněte ;)

Enjoy xx

Večeři jsme si dali v hotelu. Obsluhovala nás holka stará asi jako my a pořád po Niallovi pokukovala. Po chvilce jsem už měla chuť jít a něco jí udělat, ale Niall si jí evidentně vůbec nevšímal. Zato si ale všiml, jak ji vraždím pohledem.

"Co ti udělala?" smál se mi.

"Já udělám něco jí, pokud pořád bude po tobě tak 'nenápadně' pokukovat," vycedila jsem a kývla směrem k ní.

"Ale, ty žárlíš?" nadzvedl Niall pobaveně obočí.

"Ne, nežárlím. Jenom nesnáším lidi, na kterých je už od pohledu vidět, že rádi rozvracejí druhým vztahy."

"V našem případě se totohle bát nemusíš," pohladil mě Niall po ruce a když viděl, že se k nám ta holka blíží, natáhl se přes stůl a jemně mě políbil.

"Víš, že tě miluju?" usmála jsem se.

"Já tebe," mrkl na mě a pak se otočil na servírku, oslnivý úsměv na tváři.

"Slečno, byla byste tak hodná a donesla mé přítelkyni ještě jedno pití? Co si dáš, miláčku?" otočil se na mě a já si všimla, jak mu cukalo koutky rtů.

"Bílé víno, drahý," zamrkala jsem a taky měla co dělat, abych se nerozesmála.

Při celé téhle scéně jsem pobaveně sledovala obličej servírky. Rozesmátý, když ji Niall oslovil, najednou povadl, když Niall vyslovil slovo 'přítelkyně', a znechucený, když jsem ze sebe udělala fiflenku.

"Jistě," vymumlala nakonec a odplula někam k baru.

My si s Niallem se smíchem plácli a následně připili vínem, které servírka přinesla, aniž by se na Nialla alespoň jednou podívala.

"Je nebezpečné chodit po světě s tak hezkým klukem," poznamenala jsem se smíchem.

"Ne, pokud se umí bránit," mrkl na mě.

Po večeři jsme se oblékli a vyrazili ven s nadějí, že si někde dáme kávu. A opravdu. Skončili jsme v nejbližším Starbucks, čili na Piccadilly. Upřímně, čekala bych, že o silvestrovské noci bude všude zavřeno, ale nejspíš tomu bylo úplně naopak. Kdo by taky nevyužil možnosti vydělat na turistech z celé Evropy, čekajících na půlnoc pod London Eye, že?

"Dvakrát karamelové frappé, prosím. Niall a Jessica." vyrecitoval Niall naučenou větu a já se uchechtla.

"Jessica?" zopakoval někdo za mými zády. Já se překvapeně otočila.

"Tati?!" vykulila jsem oči.

Táta se usmál a roztáhl ruce. Já mu vpadla do náruče a natiskla se na něj jako klíště. Voněl úplně stejně, jako kdysi. A taky tak vypadal, jak jsem zjistila po tom, co jsem se od něj odtáhla.

"Vůbec ses nezměnil," chytla jsem ho za ruku.

Táta se rozesmál. "Za to ty jsi se změnila, až je to neuvěřitelné. To je hrozné, člověk chvíli nevidí své dítě a pak už ho má problém poznat," vymumlal spíš pro sebe a pak zabloudil pohledem někam za mě.

"To je tvůj kluk?"

"Jo, promiň, nepředstavila jsem vás. Nialle, tohle je můj táta, tati, tohle je Niall. Můj kluk, jak říkáš."

Niall mi strčil do ruky mou kávu a potřásl tátovi rukou. "Rád vás poznávám, pane Parkere."

"Já tebe," prohlédl si táta Nialla od hlavy až k patě, "vezmu si kávu a pak... Chcete být sami, nebo si s vámi můžu popovídat?"

Já se podívala na Nialla a ten přikývl. "Samozřejmě, že můžeš," usmála jsem se a vydala se k poslednímu volnému stolku.

Niall mě následoval a po jeho výrazu jsem poznala, že je nervózní.

"Ni, buď v klidu," pohladila jsem ho po ruce, když jsme se posadili, "táta je v pohodě."

"To jsem, nemusíš být nervní," ozvalo se nade mnou. Táta se i se svou kávou posadil naproti nám a pobaveně se usmál. Niallovy tváře studem jemně zčervenaly.

"Jak se máš, Jess? Co škola? Kamarádi?" začal táta s výslechem, když trochu upil kávy.

"Škola mi už tak trochu leze na nervy, ale aspoň tam mám Nialla," usmála jsem se na něj a ten mi úsměv vrátil.

"Chodíte spolu do třídy? To je fajn," řekl táta a pak se odmlčel.

"A co máma?" zeptal se po chvíli sotva slyšitelně.

"Máma se asi před měsícem sebrala a oznámila mi, že se stěhuje do New Yorku s chlapem, kterého se mi předtím neobtěžovala představit." povzdechla jsem si. "Je mi to líto."

"To nemusí, beruško," usmál se táta, "já totiž, uhm... Taky někoho mám."

"Vážně?!" vyhrkla jsem a cítila, jak se mi koutky úst rozšířily v úsměvu.

"Jmenuje se Jesy a jsme spolu už asi dva roky. Je krásná a chytrá a... No, uhm, zatím je to tajemství, ale čekáme dítě."

"Tati!" vykřikla jsem a vyskočila od stolu, abych jej mohla obejmout. "Moc gratuluju!"

"Díky, beruško," přitiskl mě k sobě táta, "moc to pro mě znamená. A taky ti děkuju, že jsi na mě nezanevřela, když jsem odjel. Dveře mého domu jsou pro tebe vždycky otevřené, ano? Kdykoliv můžeš přijet a zůstat, jak dlouho budeš chtít."

Pak mě pustil a otočil se na Nialla. "Budu už muset jít, Jesy čeká. Ty, Nialle, se mi líbíš, budu upřímný, ale varuju tě: jestli Jessice nějak ublížíš, tak si tě najdu, jasné?"

"Ano, pane," přikývl Niall.

"Pojď sem," objal ho táta a poplácal po zádech, "dej mi na tu cácorku pozor, ano?"

"Já tě slyším, tati," protočila jsem očima.

Oba se na mě otočili a spiklenecky se uchechtli. Já znovu protočila očima. Chlapi se našli.