Dračí poselství

Narozeninová oslava

Od doby, co Lance našel dračí vejce, uplynulo skoro deset let. Krajina to na sobě nedala nijak znát, jen stromy vyrostly o trošku výš a svými větvemi chránili před přímým slunečním světlem své mladé potomky. Ani farma se na první pohled nezměnila, jen její obyvatelé byli o něco starší a pár jednorožců přibylo a pár jich zase ubylo. Přesouváme se za velké dřevěné stáje, kde teď kromě myší a ptáků nikdo není, na velkou, obdélníkovou jízdárnu ohraničenou provizorním dřevěným plotem. Ten byl prostě stlučený ze sloupků, spojené dvěma tyčemi, visící vodorovně pár desítek centimetrů nad sebou. Písek a prach v jízdárně svými kopyty vířil velký černý jednorožec. Na příkaz svého jezdce cválal. Jeho jezdcem byl Lance, který se za tu dobu změnil k nepoznání. Byl to krásný, patnáctiletý chlapec s hustými, tmavě hnědými vlasy, protáhlým obličejem s hranatým nosem a velkýma, špinavě modrýma očima. Byl poměrně malý, na první pohled působil trochu neohrabaně. Ale způsob, jakým na jednorožci seděl a jistota, se kterou držel otěže, svědčila o zkušenosti, kterou mu mohl závidět kde kdo. Byl hubený, ale ne moc. Byl svalnatý, ale taky ne moc. Ničeho neměl ani moc, ani málo. Lance cválal sem a tam a do toho kraje, teď zase do druhého a užíval si jednorožčí rychlost a obratnost. Může si dovolit i pár krkolomných obratů. Koneckonců, jezdí už od mala a za tu dobu se toho naučil spoustu. Po chvíli už přestal jednorožce trápit, zastavil ho, seskočil z něj a pochvalně ho poplácal. Poté ho zavedl do stájí, kde mu sundal výstroj a pustil ho zpátky na louku za ostatními jednorožci. Odnesl výstroj do malé kamenné budovy s ostatním vybavením a vrátil ji na příslušné místo. Barva: černá, zdobení: žádné, jméno: Austin. Vyšel ven a vydal se po písečné cestě kolem stájí. Došel až skoro na její konec, kde volně přecházela v trávu a zastavil se u konce stájí. Přikročil blíž a otevřel poslední dvířka. Nakoukl hlavou dovnitř a zakřičel:"Vstávej lenochu, jdeme ven!"Tato poslední místnost stájí byla až na pár kopců slámy a jedno stvoření prázdná. Tím stvořením byl Felix. No, stvořením. Felix za tu dobu podstatně vyrostl. Byl o něco větší než statný kůň, v kohoutku měřil přibližně dva metry a ocas, stejně dlouhý jako tělo, mu dodával na délce, se kterou v klidu zaplnil menší místnost. Ani nemusel roztahovat svá blanitá křídla nápadně připomínající hrušku, aby z něj šel strach. Vyrostl, zesílil a rohy a šupiny ztvrdly.

Felix vstal, protáhl se a přivítal svého pána tak, že k němu přiskočil a z legrace ho shodil křídlem na zem.

"Klid," smál se Lance, zatímco se bránil Felixovu neustálému šťouchání. Když se mu povedlo dostat se zase na nohy, vyšli spolu ven. Felix se shýbl, Lance vyskočil na jeho hřbet a vznesli se do vzduchu. Přestože existují lidé, kteří by dali cokoliv za jízdu na jednorožci, Lance měl mnohem radši let na Felixovi. I když musel sedět v docela nepohodlné poloze, aby se nenapíchl na Felixovy ostny. Výhled z jeho hřbetu byl nádherný. Celý svět byl náhle tak maličký, domy se zmenšily tak, že by se vešly do dlaně, a lidé nebyli větší než mravenci. A když zrovna neletěl nad městy, rozprostírala se před ním nekonečná krajina složená z mnoha různě velkých zelených záplat. Jen hory s rostoucí výškou neztrácely a čím víš vystoupali, tím více byla vidět jejich krása, majestátnost a nebezpečnost. Jaká to krása, když mohl letět dál a dál do toho nekonečného moře lesů a polí, do dalekých krajů, do neznámých měst a pořád dál. Tomuhle Lance říkal svoboda. Navíc byli sami, jen on a Felix. Mohli se vydat kamkoliv jen chtěli. Lance se až divil, jak moc snadné bylo Felixe "řídit". Sotva pomyslel na to, že by chtěl letět třeba tam a už se chystal otevřít pusu, aby to svému společníkovi řekl, když Felix už změnil směr tam, kam Lance chtěl. Nikdy se nevydali na cestu déle než na pár dní, ale i staré známé výhledy ho z dračího hřbetu nikdy neomrzely. Hlavně proto, že se každou chvíli měnily. Chvilku se zasnil, poté ho však Felixovo zabručení probudilo. Nejsou na výletě a oba to moc dobře věděli. Lance zašeptal Felixovi pár slov a ten se otočil směrem k Lulicoxu.