Dračí poselství

Magie a cesta domů

"No tak, už ti to docela šlo. Zkus to ještě jednou."

Lance si odkašlal a podíval se do Lukových očích. Poté jeho pohled sklouzl na pampelišku v Lukově dlani, které se již pěkně dlouho snažil pomocí kouzel vyléčit natrhlý stonek. Zavřel oči a myslí se blížil ke květině. Neustále si opakoval to, co mu Luke před několika minutami poradil. Vplul myslí do pampelišky a zkoumal strukturu stonku. Pak pocítil bolestivé pulsování. Bylo to místo, kde byl stonek natrhlý. Prohlížel si to místo a hledal cévy, které patřily dohromady a jako vždy netušil, co má dělat.

"Kouzla vychází z nás, z našich jader a srdcí. Mysli na to, co chceš udělat a to se taky stane."

Lance tohle bral v potaz, ale stále ho nic nenapadalo. Prostě si moc přál, aby s těmi cévami pohnul. Jenže jeho ruce zůstaly u těla, a tak si mohl jen představovat, jak stonek spojuje. Minuty utíkaly a nedělo se vůbec nic. Náhle ucítil jakési divné šimrání. Podíval se na cévy a zjistil, že se naklání, protahují a pomaličku spojují. Balancoval na pomezí svého těla a těla pampelišky a probodával ji upřeným pohledem. Prsty pravé ruky se mu samovolně ohnuly, ale pomohlo to. Propojování se zrychlilo. Lance na to jen užasle zíral a zaplavil ho pocit radostné naděje. Pak ale nechtěně škubl ramenem a cévy se opět roztrhly do původního stavu a dalším mrknutím už viděl bílou plachtu Lukova týpí. Otřepal se a podíval se na Luka, který souhlasně přikyvoval.

"Už jsi to skoro měl, potřebuješ se jen ještě víc soustředit."

"Můžu si vzít tu kytičku?"

"Jistě, tady je," řekl Luke a podal mu ji. Lance ji jemně vzal do dlaně a prohmatával ji mezi prsty. Pak ji pohladil po natrhnutém stonku.

"Vyléčím ti to," zašeptal. Poté se opět ponořil do soustavy jejího těla. Myslel na to, že jí chce pomoci. Myslel na všechna ta dobrodružství, které s Felixem prožil. Uvědomoval si, že existuje desetitisíce druhů kouzel a on teď musí najít to, které mu pomůže vyléčit zlomený list. Jak na to myslel, pocítil náhlý příval energie. Byla velmi silná, nepopsatelná a měla dračí podobu. Pak Lance vyslovil slovo. Stonek se vzpřímil, cévy začaly růst, až dosáhly svých protějšků a spojily se. Během chvilky byl stonek zase v pořádku. Když si Lance uvědomil, co udělal, energie byla pryč. Pak se zakymácel a omdlel vyčerpáním.

"Lanci, Lanci prober se."

Lance otevřel oči a zjistil, že se nad ním sklání spokojený Luke.

"Výborně Lanci. Neboj se, až budeš mít s kouzlením trochu větší zkušenosti, tak už omdlévat nebudeš." Lance natočil hlavu napravo a uviděl pampelišku, kterou pevně držel v dlani. Posadil se a znovu si ji prohlédl. Něžně přejel prstem po stonku, kde se ještě před několika okamžiky nacházela trhlina. Luke mu položil ruku na rameno a usmál se.

"Jak ses cítil?"

"Bylo to...zvláštní." Lance se marně snažil Lukovi popsat to, co právě zažil. Nedokázal najít správná slova. Zatímco koktal, Luke se usmíval.

"Tak je to správně. Nedá se to vysvětlit, musíš prostě cítit, že to bylo dobře provedené kouzlo."

"Pane, ale já jsem něco řekl. Nevím co to bylo, nepamatuji si to, ale něco jsem řekl."

"Ano, to je možné. Řekl jsi slovo v jiném jazyce. Jazyce, který byl kdysi dávno zaklet tak, aby si jej žádný člověk ani jezdec nedokázal zapamatovat. Je to jazyk, který je jedním z klíčů pro použití kouzel."

"A co to je za jazyk?"

"Dračí."

"Cože?"

"Ano. Jak jistě víš, draci sami o sobě jsou kouzelná stvoření a jejich jazyk tvoří jakousi bránu ke kouzlům. Díky tomu můžou dračí jezdci čarovat. Těhlech bran existuje více, ale dračí jazyk je nejznámější. Když chceme čarovat, tak vždy víme, co vyslovit. Nevíme proč a neumíme si nic zapamatovat. Je to, jako by nám napovídali naši draci. Ano, člověk a jezdec jsou dvě úplně rozdílná stvoření. Co všechno draci nedokáží, že? Teď se vrať do svého týpí a chvilku si odpočiň. První kouzla jsou vždy velmi vyčerpávající. Vrať se, až ti bude líp." Lance se trochu divil, že jejich první hodina skončila tak brzo, ale nic nenamítal. Zvedl se a vyšel ven. Ke svému nemilému překvapení zjistil, že trochu kulhá. Chodil však bez větších obtíží. Pomalu se vracel ke svému týpí a nepřestával se dívat na tu pampelišku. Ani nevěděl proč, stejně na ní nenajde nic nového, i přesto ho pohled na květinu těšil. Právě na ní udělal své první kouzlo. Je jeho prvním krokem k pochopení něčeho tak velkého a složitého, jako je magie. Na tenhle moment prostě nechtěl zapomenout, proto, když dorazil k týpí, vzal malou misku, nasypal do ní trošku hlíny a do ní pampelišku zasadil. Pak si ji postavil na stůl. Pampeliška se ve svitu slunečního světla krásně třpytila. Lance se musel smát, když ji tam tak viděl. Sice mu brzy odkvete, ale to nevadí. Chtěl ji mít někde poblíž. Odvrátil pohled a pomalu se vracel k Lukovi.