Dračí poselství

Čas bojovat 1/2

"To si fakt mám vzít na sebe tohle?"

Lance se prohlížel v zrcadle ve svém novém brnění, ve kterém měl bojovat. Bylo strašně velké, nepohodlné a těžké. Navíc přes přilbu ani pořádně neviděl před sebe. Jediné, co tak nějak unesl, byl meč. Paul, jeden ze správců zbrojírny, který ho měl na starosti, se jen usmál a řekl:

"Brnění pro pěší bojovníky je jiné než brnění pro jezdce. Ti potřebují něco pevného a lehkého, aby se mohli na dračích hřbetech dobře pohybovat. Jim stačí, když je jejich brnění ochrání před šípy. Ale ty budeš na zemi a musíš se pojistit, že když tě někdo sekne do ruky, tak o ní nepřijdeš."

"Ale jak se v tomhle mám jako pohybovat?" řekl zhnuseně Lance, zatímco pajdal kolem. "Vždyť v tom nemůžu ani pořádně chodit, natožpak běhat a obratně se pohybovat!"

"Na to si zvykneš," usmál se Paul. "Musíš prostě nabrat fyzičku, kterou, odpusť mi to prosím, vy jezdci nemáte." Lance se na něj podíval naštvaně a nechápavě zároveň.

"Nechci tě nějak urazit, jezdci jsou zase neskutečně rychlí, mrštní a obratní, s tím se s vámi nemůžu vůbec rovnat, ale těžká brnění pro souboje jeden na jednoho vám dělají problémy."

"Teď už chápu, proč Luke chtěl, abychom byli s Felixem odděleně. Když se nemůžu ani pořádně hýbat, tak nebudu moct bojovat."

"Pochop, Luke má o tebe strach. A toho si važ. Luke je přece jenom člověk a není v jeho silách, aby se pamatoval a věnoval nám všem."

"Spíš bych si přál, abych mohl být jako všichni ostatní a jít normálně bojovat. Tohle mi připadá strašně nefér."

"Luke je velmi moudrý a ví, co dělá. Nevím, v tomhle ti neumím poradit. Asi jen, zkus mu věřit." Lance pokýval hlavou a podíval se na Felixe. Ten na tom nebyl o moc líp. Jeho brnění bylo podobné jako tomu Lancovu, jen bylo kované na draka. Hlavní pointa byla ta, aby ho zakryla co nejvíc to jde a armáda nepoznala, že se jedná o Felixe. Na první pohled vypadalo velmi těžce. Těžké pláty na křídlech, velká maska chránící hlavu a krk a prsní brnění táhnoucí se přes břicho až k ocasu. Samostatné pláty pro nohy a ocas byla samozřejmost.

Jak v tom vůbec budeš létat?

"Blbě." Felix vyskočil do vzduchu a pokusil se vzlétnout. Máchal křídly jako zběsilý a nějak se mu podařilo ve vzduchu udržet. Lance však cítil, jak je to pro něho vysilující a jak mu je v brnění vedro. Navíc stejně pomalu klesal k zemi.

"Dejte mi pár dní a možná budu moct vyletět na strom."

"Paule, je tady pro mě ten meč?" Všichni se otočili za neznámým hlasem. Byla to Nicole, která se schovávala za roh zbrojírny.

"Jo, jasně, vydrž chvilku..." řekl Paul a zmizel dovnitř zbrojírny. Nicole přišla blíž a postavila se ke dveřím, pár metrů od Lance. Ten si mezitím s obtížemi sundal helmu. Jeho tmavě hnědé vlasy byly úplně rozcuchané. Odhrnul si je z obličeje, aby mohl vidět a zeptal se:

"Ty jdeš bojovat?" Nicole se na něj nechápavě podívala. Byla v táboře nějakých pár dní. Samozřejmě si pověděli vše, co se jim za tu dlouhou dobu stalo, ale každá jejich konverzace byla...divná. Lance se vedle ní cítil divně a nedokázal vysvětlit proč.

"Ano, jdu. Nějaký problém?"

"Já jen, že...že je to nebezpečné. Může se ti něco stát." Nicole jen zavrtěla hlavou a klidně odpověděla:

"Lanci, utekla jsem z Edwardia. Poté jsem se tam vrátila a špehovala Aarona. A přežila jsem. Pro mě už slovo nebezpečí neexistuje. Nejsi jediný, kdo bojuje o život."