Dračí poselství

Dračí vejce 1/3

"Je to vyřízeno, Lanci," volal Hrodgar. Lance si právě dopřával oběd, když ho Hrodgar poplácal za rameno. "Budeš se učit u Luka."

"Copak se neříkalo, že budu u někoho z generálů?"

"Ano, ale poté, co jsi chytil, dobrá, teď už to můžu říct, Celestiu, jsme se dohodli takhle."

"Aha." Lance se otočil a dále se věnoval pouze svému kuřeti. I když se Hrodgar poté, co chytili Celestiu, začal chovat k Lancovi líp, stále ho neměl rád. Snažil se od něj držet co největší odstup a promluvit s ním co nejméně slov. Ostatně i všichni ostatní se k němu začali chovat jinak. Byl v táboře teprve druhý den a už se jeho postavení ve společnosti úplně změnilo. Jestli se na něj dřív všichni koukali s opovržením, teď to bylo s respektem a možná i strachem. Když potkal Elenu, nalezl v jejích očích trochu překvapení. Předtím, než nakrčila nos a odešla pryč. Hrodgar stál stále za ním. Lance se otočil a vrhl na něj nechápavý pohled. Překvapilo ho, že se Hrodgar netvářil nadřazeně, jako obvykle, ale starostlivě a vyčerpaně.

"Děláš nám všem velké starosti. Takový nováček a Celestia. Chtěl bych...chtěl bych se ti omluvit za to, že jsem tě podcenil, i když si stále myslím, že to byla náhoda."

"Hm, děkuju," řekl znuděně Lance, přestože ho výpověď hodně rozrušila.

"Tak se měj. A těším se, co se z tebe jednou stane." Poté odešel. Lance konečně mohl dát volný průchod svému šoku. Začal se třást a měl dost velký problémy s tím, aby nezačal křičet.

Hádej co? spojil se s Felixem. V pozadí se ozývaly mlaskavé zvuky. Felix asi právě ohryzával jednu z kostí svého oběda. Otráveným hlasem mu odpověděl.

"Je to tak důležité, že mě musíš vyrušovat zrovna teď?"

Právě jsem dostal pochvalu od Hrodgara! V pozadí se ozvaly dávivé zvuky. Lance se usmál. Představa dávicího Felixe byla prostě vtipná.

"Počkej...to jako fakt?"

Nekecám, teď za mnou přišel. A taky zůstaneme u Luka. Díky Celestie.

"Tak to jsem tak nějak čekal, ale pochvala od Hrodgara? Teď už je možné opravdu všechno. To už je větší pravděpodobnost, že se Vivy...

Copak s Vivy?

"Nic...užij si oběd." A Felix násilím vytlačil Lance ze své mysli. Ten se jen pousmál a konečně se začal naplno věnovat svému již studenému obědu.

Další den už byl pro Lance naplánovaný. Dopoledne stráví u Luka a odpoledne poletí s jednou z dračích skupin do lesa. Lance se na výlet moc těšil a to hlavně proto, že ji nevedl Hrodgar. Když však v pravé poledne opouštěl Lukovo týpí s doporučenými knihami na přečtení v náručí, byl vyšťavený jako pomeranč, ze kterého právě udělali džus. Možná ještě víc. Možná, že džus udělali i z jeho slupky. I kdyby celou noc hlídal jednorožce, kydal hnůj a tančil u toho zároveň, tak by nebyl tak unavený jako teď. Luke se celou dobu choval divně. Neznal Luka příliš dlouho, ale byl si jist, že tohle u něj normální nebylo. Ani jednou se neusmál, vždycky dal Lancovi nějaký úkol a pak jen seděl opodál, vzpínal ruce a přemýšlel. Vůbec si nevšímal, že Lance už má hotovo a Lance ho na to musel neustále upozorňovat. Přednášel velmi znuděně a nezáživně. A jako bonus uprostřed Lancovy těžké úlohy vykřikl: "Tak to přece nemůže být!" a hodil svou židli do kouta, až se skoro rozbila. Lance se vyděsil a omylem si rozházel všechny papíry. Luke se omluvil a jedním důvtipným kouzlem spravil židli a srovnal papíry zpátky. No nic, vydechl si a nechal, aby si vítr hrál s jeho vlasy a očistil mu duši od všech starostí. Pak ucítil další víření větru pocházející od dračích křídel - Felixových. Pozdravil ho a vyskočil tak nejobratněji, jak to jen jde vyskočit na letícího draka jen s jednou volnou rukou, protože ta druhá drží knihy. Felix se trošku naklonil a tím Lancovi pomohl se bezpečně usadit na jeho hřbet. Společně letěli vstříc obzoru, odreagovávali se a vyprávěli si o svém dopoledni. Dělali to tak skoro každý den, ale vždy si to neskutečně užívali. Prostě to byl drak a jeho jezdec.