Dračí poselství

Špeh 1/4

Arthur a Steelwy se skrývali pod hustými stromy a čekali. Lesy kolem Lulicoxu byly neuvěřitelně rozsáhlé a husté, prostě perfektní pro úkryt draků. Navíc to bylo odtud jen týden cesty na dračích křídlech do hlavního města, pojmenovaném po jeho zakladateli Edwardovi I., Edwardium. Vznešené to město, Arthur si pamatoval, že když byl malý, při jednom z výcviku letěli kolem. A Arthura už z dálky omámily krásné vysoké budovy. Z města sršela radost a bohatství, velké trhy plné hudby byly na denním pořádku a všude visely krásné výzdoby na přilákání zákazníků, kteří sem přijížděli i z ostatních regionů. Ale teď, kdy se Aaron s největší pravděpodobností města zmocnil, to určitě nebude tak krásné. A ještě méně krásnější bylo to, co se právě chystali udělat.

Týden na dračích křídlech do Edwardia byla určitě taková nadsázka, budou muset letět hodně rychle a s malým odpočinkem, aby to za týden stihli, ale čím dřív dorazí, tím líp. Navíc Steelwy dlouho trénovala a on věřil, že je připravená a že to zvládne. Neexistoval nikdo jiný, kdo by to dokázal, než ona. Jeho milovaná dračice. Steelwy vycítila jeho podporu a tiše zapředla jako kočka. Náhle ucítil, jak se zvedá vítr a nervózně pohlédl nahoru. Naštěstí to byl ten, na koho čekal. Hanz.

Stanley, Hanzův drak, se pomalu snesl dolů a díky jeho hnědé barvě snadno splynul s okolními stromy. Hanz seskočil na zem a blížil se k Arthurovi velmi tiše a nenápadně, jako zabiják.

"Všechno v pořádku?" zeptal se Arthur.

"Jde to," přikývl. "Necháme tu draky a půjdeme sehnat nějaké zásoby. Pak se přesuneme na Oliverovu farmu. Stejně mu musíme říct, jak se Lancovi daří."

"A proč nemohl letět s náma?"

"To ti snad nemusím vysvětlovat," ohradil se Hanz. "Náš úkol je víc než nebezpečný a Luke ho chce mít v záloze pro něco jiného."

"Takže se za chvilku začneme rozdělovat podle důležitosti?"

"V téhle době je důležitý každý. A obávám se, že bude hůř. Tak už pojď." Arthur seskočil na zem a pohladil Steelwy po hlavě. Pak uslyšel Steelwyn plechový hlas:

"Hlavně si tam neubližte, ano?" Arthur pokýval hlavou a už následoval Hanze do města. Trvalo mu dlouho, než si zvykl na Steelwyn hlas. Pamatoval si, že když si ho jako malého kluka Steelwy vybrala a poprvé na něj promluvila, málem mu to utrhlo uši. Ale nakonec si zvykl. Navíc Steelwy by si určitě nevybrala někoho, kdo by její hlas nedokázal snést. I dneska, když si nedá dostatečný pozor, nebo s ní nemluví dlouhou dobu, trošku ho její hlas zatahá za uši.

Lulicox byl v začátku jarních trhů. Z jihu přijížděli obchodníci a nabízeli vše, co město po zimě potřebovalo. Obilí, ovoce, zeleninu, semínka, maso, ale taky nábytek, šperky, látky, kůži a spoustu dalších věcí. V takovém davu lidí bylo velmi snadné splynout a obchodníky nezajímalo, kdo si kupuje jejich zboží, hlavně, že vydělají co nejvíce peněz. Arthur měl na hlavě kápi a s sebou malý vak, do kterého dával vše, co nakoupil. Snažil se na sebe strhnout co nejméně pozornosti. Hanz odešel nakupovat na druhou stranu města. Popravdě by se na něj ostatní lidé nedívali tak divně, kdyby neměl na sobě kápi, ale nemohli s Hanzem riskovat, že by je poznal nějaký z Aaronových špehů, které tady určitě musel mít. Velký kohout se začal roztahovat víc, než je zdrávo.

Arthur se prodíral davy lidí a u každého stánku se na chvilku zastavil a něco koupil. Ale nikde se nezdržel déle, než bylo nezbytně nutné. Nesmlouval o cenách, ani zdlouhavě nevybíral ty nejlepší kousky zboží. Přišel, vybral, zaplatil a odešel. Teď zahnul do jedné z postranních uliček. Slunce bylo již tak nízko, že sem nesvítilo skoro žádné světlo. Perfektní místo pro schování. Zašel trochu dál do uličky a začal si prohlížet, kolik toho celkem má a co musí ještě koupit. O peníze se nebál, dostal jich od Hanze dost. Ve svém zamyšlení si ani nevšiml, že někdo, nebo něco zabočilo do jeho uličky...