Dračí poselství

Do neznáma 1/2

"Mohl bych se ještě na chvilku vrátit k Lukovi?" řekl Lance a otočil se na Juru.

"Když chceš," pokrčil Jura rameny. Lance odkryl plachtu zakrývající vchod a Lance vešel do týpí, následován zmenšeným Felixem. Přišel blíž k Lukově posteli a ještě jednou se zahlédl do toho známého a bledého obličeje, na kterém stále zářil ten nepochopitelný úsměv. Bylo to tak divné, když se obličej nehýbal a oči nemrkaly. Lance poklekl a začal šmátrat rukou pod postel. Vždyť vlastně ani neví, co hledá. Zvláštní mapa, pod tím si jde představit naprosto cokoliv. Z myšlenek ho probralo až hlasité zavzlykání. Lance se lekl a bouchl se rukou o spodek postele. Vůbec si neuvědomil, že Frisk tu pořád je. Tísnil se v tom nejtemnějším koutě týpí a třásl se.

"Já, eh, totiž..." začal Lance. Bylo mu trochu trapně, takhle se sem vloupat a začat šmátrat pod postelí právě zemřelého. "Dostali jsme od Luka poslední úkol a..."

"Já vím..." ozvalo se Lancovi v hlavě. Málem ho to porazilo. Vždyť to musel být Friskův hlas, ničí jiný to být nemohl! To mu Felix myšlenkami potvrdil.

Ale...draci v myšlenkách jen výjimečně mluví s někým jiným než se svými jezdci, pokračoval Lance již v myšlenkách. Je mi velkou ctí, že se mi tohle právo dostalo právě od vás, Frisku.

"Nech to být," škytl Frisk. Jeho hlas byl zlomený, byl v něm slyšet velký smutek a zármutek, zároveň ale z něho šlo poznat, jak velká a silná osobnost to je. Byl to hlas vévody.

"V týhle *škyt* době si nemůžeme vybírat. Navíc *škyt* ti Luke věřil. A já také věřím *škyt*, že jsi jeden z těch nejdůvěryhodnějších, co tu zbyly *škyt*."

"Opravdu na tom není dobře," řekl Felix tak, aby ho Frisk neslyšel.

Je vám dobře?

"Ne, není! A tykejte mi prosím *škyt*."

Luke nám řekl, v té vzpomničce, co vykouzlil, že...

"Já moc dobře vím, co vám řekl! *škyt* Pro...pro půjčil jsem mu část své síly, aby ji vůbec zvládl vykouzlit předtím než ze...*škyt* zemřel..." Frisk zavzlykal. Snažil se zhluboka dýchat, aby se trochu uklidnil a tlapou si otřel oči.

Luke chtěl, abychom na tebe dávali pozor. Vím a cítím, jak to máš těžké, ale...víš přece, jak to myslím. Kdyby tě náhodou napadlo...

"Kdyby mi to Luke nezakázal, *škyt* už dávno bych si omlátil o skálu nebo nechal Aaronovo kouzlo rozežrat mé tělo! *škyt*"

Ale život stále nabízí spoustu úžasných věcí, to jen Aaron je všechny sebral.

"Já vím, potřebujete mě, abyste získali zpátky svět, který znáte a milujete. Tak jděte a pokračujte v úkolu. Pro mě už žádné štěstí není, ale vy ho ještě můžete získat zpět..." Lance chtěl ještě něco dodat na uklidněnou, ale Felix ho zarazil. Začal tedy opět šmátrat Lukovi pod postelí. Kromě trávy však necítil vůbec nic.

Nechceš mi třeba pomoct?

"A jak?"

Já nevím...nějak.

"Nech mě se tam podívat." Felix se zmenšil na velikost tažného koně, skrčil se a prohlížel si temná zákoutí spodku postele.

"Nic moc nevidím a víc zmenšit se už nemůžu...ne, počkej, myslím, že to mám. Musí...musí to být ono. Dej tam ruku a já tě navedu." Lance opět natáhl ruku a postupoval podle Felixových rad. Konečně se mu podařilo něco nahmatat. Bylo to...jiné, trochu měkké, hrbolaté...vzal to a vytáhl na světlo. Ukázalo se, že drží kus kůry.