Dračí poselství

Zachránce

Lance se začínal pomalu probírat. Pomalu, ale jistě otevíral oči. První, co uviděl, byli mříže. Hm, to bylo opravdu podivné. Posadil se. Hlava ho bolela jako nikdy. Rozhlédl se kolem sebe. Jak to, že je v cele? A pak se rozvzpomněl...

No, může být rád, že je ještě naživu. Rozhlédl se. Asi se nacházel ve sklepě. Jediná chodba vedoucí nahoru do stavení, po jejíž pravé straně stála jediná cela, v níž se právě Lance nacházel a po její levé straně stály sklenice s jídlem poskládané až po strop. Na zdi visela rozsvícená lucerna, díky které bylo v chodbě vidět. U hromady stála židle a na ní seděl strážce. Ten, jakmile zjistil, že se Lance probral, ho probodl zlobným pohledem, a pak odešel nahoru. V Lancovi vyhrklo. Mají tady jen jednu celu, jednu jedinou. Asi se svých zajatců zbavují, jakmile to jen je možné. Navíc by se sem stejně víc cel nevešlo, z důvodu těch podzemních únikových chodeb. Chytil se za hlavu. Musí odtud utéct, ale jak? A co Felix? Co bude dělat, až se ráno probudí a svého pána nenajde?

"Haló?!" Nic. Jak si jen mohl myslet, že by tady mohl být někdo, kdo by ho slyšel a chtěl mu pomoct?

"Dostal jsem se sem úplnou náhodou, nic jsem nepovedl, pusťte mě ven!"

"Zavři hubu!" Lance vytřeštil oči. Ten hlas, co ho okřikl...byl dívčí. Ona dívka vykoukla zpoza sklenic, rozhlédla se a šla k Lancovi blíž. Lance couvl a chtěl něco říct, ale dívka přiložila prst ke rtům a naznačila mu, ať mlčí. Byla o pár centimetrů menší než Lance, bledý, kulatý obličej s brýlemi a tmavě hnědé vlasy sestřihnuté do mikáda a dlouhé jenom po bradu. Na první pohled vypadala droboučce, ale černé oblečení a sebevědomý postoj z ní dělal dokonalou agentku.

"Ty teď budeš ticho, nemám tu správně co dělat. Neboj se, prozatím ti nic neudělám. Tak povídej, pro koho jsi chtěl špehovat?"

"Co, špehovat?" zeptal se Lance zmateně. "Nejsem ničí špeh, chci jen zastavit umírání těch nebohých zvířat!"

"To sis teda vybral dobrý čas," zakřenila se. "Moment, někoho mi připomínáš. Kdy jsem tě viděla naposledy?"

"Moment, "řekl Lance, "my se přece neznáme."

"Buď zticha," okřikla ho. "Sakra, sakra...áá, už si vzpomínám," řekla a radostně vyskočila. "Ty jsi ten kluk co utekl."

"Kluk co utekl?"

"Ano," usmála se. "Před dvěma dny jsem viděla členy Bratrstva, tak se ty lidi tady nazývají, se o někom hádat. Jeden držel v ruce noviny. Ty jsem pak našla v koši a přečetla si je. Kluk z jednorožčí farmy utekl. Proč nebylo řečeno. Odměna pro jeho nálezce je tisíc zlatek."

"Tisíc zlatek?!"

"Ano," přisvědčila. "Byla tam i tvoje fotka. Takže ty jsi Lance." Lance zaraženě přikývl.

"Ale teď se musím nějak dostat pryč. Co udělá Felix, můj drak? Bude mne hledat, dočmuchá se sem a tady ho zabijou!"

"Ty máš s sebou draka?"

"No..." Lance se zarazil. Asi řekl něco, co neměl.

"Neboj se, neublížím ti. O drakovi se noviny nezmiňovaly."

"No, jo. Mám s sebou draka."

"Ten drak by nám mohl pomoct tě odsud dostat."

"Jenže já nevím, kde teď je."

"Jaj, tak to je problém..."

"Ale když je za mě taková odměna, nemuseli by mě a Felixe hned zabít, ne?"

"Tím bych si tak jistá nebyla..."

"Proč?"

"Vím, jak to tady chodí. Jsem šéfova dcera." Lance vytřeštil oči. Dívka se zašklebila a neochotně přikývla.