Dračí poselství

Boj za svobodu 1/5

Ode dne, co jim Frisk oznámil, že se mají připravit na válku, uběhlo něco přes týden. Mezi lidmi i jednorožci vládla ponurá, napjatá atmosféra. Nicméně nebyla tak hrozná jako ten první den. Všichni se už uklidnili a Oliver s Hrodgarem souhlasili, že draci do lesa letět můžou, musí však zůstat pohromadě. Stalo se přesně to, co Oliver předpovídal. Zvěře v lesích začalo rapidně ubývat a draci byli nuceni se pouštět dál a dál za hranice, kde už přestávala působit Lancova kouzla. Všichni v domě se uskromnili a všechno maso se nechávalo pro draky, aby do lesa museli co nejméně. Byly to dny plné nervozity, ale Lancovi utíkaly, bohužel, poměrně rychle. Každý den měli co dělat, každý den trénovali a posilovali. Lance ani moc nespal a trávil spoustu nočních hodin meditací společně s Felixem a Firou. Pouze klidný večer, kdy všichni už dávno spali a obloze vládl stříbrný měsíc s nočními zvířátky a šuměním lesa, se dokázal uklidnit natolik, aby jejich meditace měla smysl. Musí si srovnat sílu, která v něm dřímá, musí se spojit s křišťálem. Musí se naučit ji ovládat a využít ji v plném rozsahu. A pokud možno u toho nezemřít. A pokud možno co nejrychleji. To na tom bylo asi nejhorší. Rychle, rychle a rychle, dokud je ještě čas...

Všichni seděli v kuchyni a snídali rozpékaný chleba s máslem a čajem. Lance jedl pomalu, míchal si čaj lžičkou a pozoroval kroužky, které se na povrchu vytvářely. Měl strašnou chuť na maso. Když z farmy před těmi několika málo lety odletěli, bylo maso v podstatě to jediné, čím se mohl živit. Bylo to nejdostupnější jídlo a Felix vždy sehnal dost pro oba. Tenkrát by položil ruku do ohně za cokoliv jiného. Za ovoce, které jindy než v létě nerostlo, za zeleninu, za pečivo, které si občas koupil ve městech. Ale to bylo strašně dávno. Ozvalo se slabé zaťukání na okno. Lance vstal a otevřel ho, aby mohl Felixe podrbat na čumáku.

"Poletíme se trochu najíst."

Dobře. Tak neleťte daleko a buďte opatrní. Tahle věta se za ty dny stala klasickou frází a úplně ztratila citový význam. Felix zamručel na souhlas, otočil se a přidal se ke Steelwy a Stanleymu, kteří na něj netrpělivě čekali a společně se vznesli. Stanley byl přesná kopie Hanze, akorát v dračí podobě. Klidný, ničím se nestresující a mluvící hlasem tak pomalým, že jste ho po několika minutách měli chuť uškrtit. Steelwy a Felix se ho mnohokrát snažili vyprovokovat k nějaké blbosti, k nějaké prací hře, ale Stanley je vždy odmítl s tím, že jsou to "nedospělá dráčata" a schytali od něj několik ošklivých kousanců. Felix ale musel uznat, že jestli by tu zůstali uvězněni celý život, byl by rád, že tu s ním jsou právě oni dva. Jen by k nim ještě přidal Vivy.

Tentokrát zamířili na jih, kde před několika dny narazili na pěkné stádo divokých ovcí a doufali, že je najdou znovu. Jako obvykle vedl Felix. Byl ve svém živlu pokaždé, když mohl ukázat všechna místa, kde jako dráče létával. Steelwy se mu často vysmívala, že je až přehnaně dětinský a Stanley je jen nabádal, aby se moc dlouho nezdržovali. Ale jak dny plynuly bez potíží, opadl počáteční strach a draci se často pouštěli do vzdálenějších koutů.

"Obávám se, že jsou pryč," objevil se Stanley zpod korun stromů, mezitím co Felix a Steelwy hlídali okolí.

"Fakt bych si dala nějaké čerstvé maso," postěžovala si Steelwy. "Přece jsme sem neletěli zbytečně..."

"Něco tam přece musí být, nemohli zabít všechny," řekl Felix a sletěl dolů. Bylo vidět chvějení stromů, jak se mezi nimi Felix proplétal. Po chvíli vyletěl zpátky nahoru a zakroutil hlavou.

"Můžeme si dát hraboše, jestli máte rádi spálené jednohubky."

"Ha ha ha," řekla Steelwy ironicky. "Na ně kašli, to nemá cenu."