Dračí poselství

Návrat 2/3

Ten týden uběhl velmi rychle a pohodově, přestože dost spěchali a Lance měl často pocit, že se Felix až moc přemáhá. Přestože Lance věděl, že by se měl bát a měl by si dávat pozor, nebezpečnou cestu si skoro užíval. Vyvolávala v něm opravdovou nostalgii, protože teď se potulovali po normální krajině a né po té uměle vykouzlené. I když měli daný jasný směr a cíl. Na Aaronovy draky narazili jen dvakrát. Poprvé při letu Felix náhle ucítil dračí přítomnost. Jenomže díky křišťálu Felix dokázal vycítit draky na mnohem delší vzdálenost než obyčejní draci, takže se stihli včas schovat. Podruhé, když přespávali ve starém Celestiině doupěti, měl Lance možnost vidět, jak přímo nad nimi proletěly dvě siluety černých draků. Evidentně je však ignorovali, díky tomu, že místo stále neslo stopy pachu Celestie a vidět je v té tmě nemohli. Přestože Lance v Celestiině jeskyni odmítal přenocovat, to místo ho stále děsilo, nakonec byl rád, že se nechal Felixem přemluvit. Když se ten večer ukládali ku spánku, Lance se zeptal:

Budou doma v pořádku, že jo? Nervózně se rozhlídl a podíval se na kosti jednorožců, kterých tu stále zbylo dost.

"Jsou to jednorožci. Ti vědí, jak se bránit."

Ale Celestia...

"Celestiu do toho nemůžeš počítat. Ta je mnohem silnější než ostatní..."

Ale to Aaron taky. Co když je chtěl přimět ke spolupráci osobně?

"K čemu by Aaronovi jednorožci byli? Jasně, jsou to kouzelná stvoření, ale ta ho nikdy poslouchat nebudou. Takže kromě peněz by mu k ničemu nebyli a těch má víc než dost."

Budu ti věřit.

"Nic jiného ti nezbývá..." Lance se ještě chvilku převaloval a poté usnul. Ty hodiny a hodiny, které seděl na Felixově hřbetě, strávil převážně tím, že přemýšlel. Přemýšlel převážně o jejich situaci, srovnával se se smutkem ze ztráty Luka a Heatfora a přemýšlel, jak asi společnost bez Luka funguje. Občas si s Felixem povídali, ale bylo to většinou jedno a to samé. Vzpomínání na minulost, strach a nekonečný smutek. Lance Felixe několikrát přistihl, jak pozdě v noci, kdy si myslel, že už Lance spí, brečí. Sice vypadal po několika dnech už líp, Lance si však nebyl jistý, kolik smutku před ním Felix ještě schovává.

Druhého dne se v davu Lulicoxských občanů objevila zakuklená postava. To Lance se snažil obhlédnout situaci a doufal, že se nic nezkazí a že ho nikdo neobjeví. Některé tváře poznával, ti ho však díky kápi neměli šanci rozeznat. Navíc Lance se od té doby, co byl v Lulicoxu naposled, trochu změnil. Přestože se snažil být co nejvíce nenápadný, přece jen se po něm ostatní otáčeli až nebezpečně často. Ale to bylo spíš díky tomu, že jeho plášť byl tmavě hnědý a pro dnešní teplé počasí poměrně nevyhovující, bylo v něm horko. Na první pohled se nezdálo, že by se něco zásadního změnilo. Něco se přistavělo, něco opravilo a lidé zde stále žili na první pohled poklidný život. O Aaronově vlivu však dokazoval zvýšený počet hostinců a velkém přístřešku pro draky, nově postaveném na konci města. A o přítomnosti Aaronových špehů se přesvědčil, když v koutku temné ulice zahlédl černou, mystickou postavu, která moc nestála o pozornost. Jako čaroděj Lance vycítil, že ta osoba umí kouzlit. Na vteřinu odběhl očima jinam a když se na to místo podíval znova, osoba tam už nebyla.

Pořádně si oddechl až ve chvíli, kdy zahlédl první stromy jemu více než známému lesu. Rozběhl se a okamžitě zmizel v jejich stínu. Běžel dál a dál, na místo, kde cítil přítomnost Felixe. Běžel asi deset minut, než ho konečně našel a když doběhl, položil si ruce na kolena a začal oddychovat. Nedalo se nic dělat, museli si dát sraz trochu dál od města, protože Felix už nebyl tak malý, jako předtím.