Dračí poselství

Nic není tak jednoduché 2/2

Dalšího rána se Vivy rozhodla proletět. Měla svojí oblíbenou cestu a poslední dobou jí lítala čím dál častěji a častěji. Elenin stav se jí ani trochu nelíbil, ale lepšil se a ona věděla, že to zvládne. Je to silná dívka a to jak ve slovech, tak v činech. Přestože se včera ke Steelwy a Felixovi chovala strašně, jako obvykle. Ani jedna si prostě nerozumí s přáteli té druhé. Ale byla na sebe pyšná. Ta bitva...všem ukázala, že není moudré krásku podceňovat. A kdo to udělal, byl zraněn ještě dřív, než stačil roztáhnout křídla. Nesnášela, když musela ubližovat ostatním drakům. Draci mají táhnout spolu, ne proti sobě! Vždyť draci jsou ztělesnění síly a spravedlnosti! Ale když je zradil někdo z vlastního druhu, asi se nedá nic dělat. Tahle válka se rozhodně netýká jen draků. A ohrožuje všechny. Lidi, zvířata, kouzelné bytosti...a je to čím dál horší. Kdo se nepřidá, je zabit. Draků rapidním tempem ubývá. Jak daleko tohle může zajít? Záleží Aaronovi vůbec na jejich přežití? Ale vždyť musí, je to přece taky drak. Stačí, aby měl na hradě pár dračic, které se nebudou zapojovat do bojů a bylo by to. Sevřel se jí žaludek, když si to představila. Všichni draci by se navzájem pozabíjeli a zbyl by jen Aaron a jeho posluhovačky. A všechny další generace by v sobě nesly Aaronovu krev. Krev zrádce. Tím by se asi určitě překopaly všechny dračí hodnoty. To by byl hnus...

Vivy se náhle zarazila. Zahlédla v dálce na malé skále ležet modrou hroudu, Felixe. Tělem jí projel pocit štěstí a proti své vůli se usmála. Co se to s ní zase děje? Felix se, skoro jako vždy, koukal zkroušeně do dálky. Naprosto ho chápala, tuhle válku nesli těžce úplně všichni. A i Felix, smíšek, rozdávající vtipy a poznámky na každém kroku, za svým smíchem schovával stres a trápení. Když přiletěla blíž a Felix ji zaregistroval, pozdravil ji a usmál se na ni. Oplatila mu pozdrav a sedla si vedle něho. Plácek byl pro dva draky poměrně malý a oni se museli k sobě přitisknout blíž než normálně, aby nespadli.

"Je to čím dál horší," řekl Felix. Vivy přikývla. Věděla přesně, co má na mysli.

"Ale musíme bojovat, jsme přece draci." Tentokrát přikývl zase Felix.

"Když jsme byli u Fadawara, řekl nám, že i přes to, že jsme v menšině, máme velkou výhodu. Bojujeme pro lidi, pro naše jezdce, pro naše přátele. Zatímco Aaron bojuje jen pro moc. A já se bojím. Za tu dobu, co jsem tady, jsem se dal do řeči s mnoha draky, kteří již nelítají po tomto světě. Stačí jen trošku smůly..." Felix se odmlčel. Vivy se smutně podívala na zem.

"Takové obavy trápí asi všechny, kdo se ještě nepřidal na jeho stranu. Hmm...jak jednoduchý a přitom hrozný pocit."

"Ale někdo z nás musí padnout. Pro dobro všech...a nezáleží na tom, kolik bolesti to bude stát."

"Máš úplnou pravdu Felixi. A já bych radši zemřela, než abych nechala jeho vládnout."

"Přesně, ale s oběťmi radši pozor. Každý další mrtvý drak bolí a čím blíž nám je, tím horší bolest to je. Ale pokud by se stalo, že by situace byla bezvýchodná...já bych se teda ani v téhle situaci Aaronovi nevzdal, ale draků je čím dál míň a míň..." Vivy přikývla. Míň a míň...o svých obavách se bavili poměrně často. Kolik času už takhle spolu strávili? Dost. Sezení na skále, nekonečné debatování v utajení ode všech. Pryč od toho všeho, pryč ode všech. Jen oni dva...v rychlosti projela myslí své tělo. A rozhodla se. Vzlétla a před Felixem se ve vzduchu natáhla jako tyčka. Křídly mávala lehce a pomalu, prostě tak, aby stála na místě. Nohy svěsila podél těla, krk esovitě prohnula a hlavou kolíbala ze strany na stranu, stejně pomalu, jako mávala křídly. Konec ocasu zamotala do malé spirály. Tuhle pózu uměla náramně a díky tomu mohla vyniknout plná krása jejího těla. Na chvilku zaváhala, jestli udělala dobře, ale již nebylo cesty zpět. Felix na ni vytřeštil oči a bylo slyšet pomalé šoupání zpátky.