Dračí poselství

Fadawar

Konečně! Jeho zranění se vyléčila a tělo nabralo novou sílu. Lance se nyní nacházel ve svém týpí a do batohu balil věci, které bude potřebovat. Jak byl rád, že se konečně může vydat na cestu za Fadawarem. Ty dva týdny, které strávil v nemocnici, byly hrozné. Byl si jist, že by se uzdravil mnohem dříve, kdyby za ním nedocházel Jura. Jura byl o hlavu menší než Lance, shrbený, hubený stařík, opírající se o dřevěnou hůl s vyřezávanými draky a ozdobenou různými cinkrlátky. Na jejím konci byl dračí zub. Věčně zamračený Jura měl na Lance opravdu velké nároky. Přestože byl trpělivý, těžce nesl, když se Lancovi nedařilo a dával mu jeho neschopnost najevo. Hlavně v prvních dnech Jura nemohl pochopit, že Lance je ještě vysílený a jeho příkazy se mu plnily velmi těžce. Ale přece jen se něco naučil. Podařilo se mu najít a dotknout se síly, co má uvnitř. Našel ji, viděl ji. Je tam. Spí a čeká na moment, kdy bude opět vypuštěna. Ale nemůže uniknout najednou, mohlo by to být nebezpečné. Na to ho Jura několikrát upozornil. Taky už zvládal za svého plného vědomí z jeho rukou vykouzlit malou azurovou kouli ve velikosti menšího míče. Nečekal, že ho to zachrání, ale pro začátek to považoval za úspěch. I Felix na sobě zapracoval. S Friskem se zaměřili na meditaci, pochopení sebe sama a hlavně pokusit se navázat s křišťálem kontakt. I on zatím svou energii vydával, jak se mu zachtělo. Felix se mu to vždy večer pokoušel vysvětlit, kdy měli po dlouhém dni nějaký čas pro sebe. I Fira si ho vždy ráda poslechla, neměla totiž přes celý den co dělat. Felixovi se podařilo dostat do okolí křišťálu a vnímat sílu, která z něho vycházela. Dále se však nedostali, ta síla byla tak silná, že se oba báli jít hlouběji.

Díky Jurovu výcviku si Lance ani neuvědomil, že slaví své osmnácté narozeniny. Kdyby mu Arthur a Nicole nepřišli popřát, určitě by na to zapomněl. Lance se na sebe ten večer podíval do zrcadla. Byl dospělý, ale co to mělo znamenat? V mysli se pořád cítil jako dítě a osmnáctka ve světě jezdců a čarodějů moc neznamená. Pořád to byl mladíček.

Takže, teď by měl mít všechno. Snad. Ve vyhnanství už byl, věděl, jak přežít a neupoutat na sebe nechtěnou pozornost. Ještě jednou se podíval na mapu, kterou dostal od Luka. Základ byl držet se proti proudu řeky. Velký horský masiv, kde řeka pramenila, byl jejich cíl. Jednoduché, nemohli se ztratit. Schoval mapu do batohu, hodil si ho na záda a vyšel ven. Bylo pravé poledne, ideální čas na to, aby vyrazili. Felix na něj již čekal a jakmile se objevil venku, přišel k němu blíž a nechal se podrbat pod bradou. Společně s ním na něj čekali Luke s Friskem a Firou.

"Všechno v pohodě, Lanci?" zeptal se Luke.

"V pořádku pane."

"Výborně..." Luke se na chvíli odmlčel. "Bude to nebezpečné, ale já vám věřím. Buďte opatrní a vraťte se celí." Fira přiletěla blíž a Lance nastavil paži, aby si mohla sednout. Fira zůstávala v táboře, neznala jejich svět a její schopnosti byly potřeba v táboře.

"Já...budete opatrní, že jo?"

Budeme...už jsme to jednou dokázali.

"Ale Luke říkal, že teďka to bude fakt nebezpečný..."

Ani já nejsem rád, že tě musíme opustit. Ale myšlenkami budeš vždy s námi a budeš nás střežit, jo? Fira pokývala hlavou. Naposledy ji pohladil, položil ji na zem a vyskočil na Felixe. Vzlétli a zem se jim začala vzdalovat. Luke jim ještě ze shora zamával a Felix se vydal směrem k lesu a jejich řece.

Celkem dva týdny byli na cestách. Lance byl ze začátku velmi nervózní. Jsou sami a kdykoliv je mohli najít a zaútočit na ně. Po pár dnech ho to ale přešlo a cestu si užíval. Bylo krásně, skoro po celou dobu jim svítilo slunce a zem se provoněla nejrůznějšími květinami a kvítky stromů. Taky pozorovali, jak zvířecí matky vodí své mladé a ukazují jim krásu jejich nového domova. Během dlouhých letů se mohli nad touto krásou společně rozplývat. I Felix po nějaké době pookřál. On zvířata většinou vnímal pouze jako jídlo. Po dvou týdnech tedy přistáli u horského jezera, ze kterého řeka vytékala. Bylo to zvláštní místo, hodně daleko od lidí, pusté a opuštěné. Moc rostlin tu nerostlo, moc zvířat tu nežilo. Obrovské hory, mající velmi těžké podmínky pro život. Stáli na plošině, kterou hory kruhově ohraničili. Kromě malých pramínků tekoucích z vrcholů hor a ústící do jezera tu nebylo nic. Na zemi byla jen udusaná suchá hlína a štěrk. Lance seskočil z Felixe a kouknul se do mapy.