Dračí poselství

Dračí společnost 2/2

Další den přišel velice rychle. Když se Lance probudil, první, co uviděl, byla tenká modrá blána - Felixovo křídlo. Pohnul s ním, aby se mohl dostat ven. I tenhle pohyb stačil, aby Felixe probudil. Ten zabručel a zavrtěl se. Lance vylezl ven, postavil se a s potěšením zjistil, že jeho noha byla mnohem lepší. Cítil ještě slabé bolavé tahání, ale to bylo jen nepatrné lechtání oproti včerejší bolesti. Felix ho na znamení dobrého rána olízl. Zatímco ho Lance hladil, rozhlížel se kolem. Ranní sluneční světlo pronikalo do týpí a na stěnách kreslilo všemožné obrazce. Lance vyšel ven. Tábor se hemžil spousty lidmi, kteří horlivě spěchali, jedni na jednu a druzí na druhou stranu. Někteří po něm pokukovali a se zájmem a s opatrností si ho prohlíželi. Mezi lidmi se občas mihlo i pár dalších draků. Lance přepadla úzkost. Neví, kam jít a jediného, koho tu zná, byl Luke. Vrátil se do týpí, kde se Felix protahoval a čistil drápy. Přistoupil k ohništi a začal se v něm přebírat.

"Dobré ráno Lanci, spal si dobře? Koukám, že stojíš, tvá noha je určitě lepší, že?" Lance se trochu polekal a trhnutím se otočil. Do týpí nakukoval Luke, ale už v pohodlné košili a v rukách nesl tác s jídlem.

"Dobré ráno pane. Ano, spalo se mi náramně. Noha mě sice ještě trochu bolí, ale to je v pohodě."

"Skvěle," usmál se Luke. Vešel dovnitř a položil tác na stůl.

"Tvá snídaně," mrkl na Lance. "Bohužel Felix si bude muset nalovit něco v lese. Nejsme natolik zásobení, abychom mohli donést tvému drakovi jídlo pod nos a Felix je zdravý, takže mu to jistě nebude dělat žádné potíže. A už to tu trochu zná," znovu lišácky zamrkal. Lance vstal a podíval se, co mu Luke přines. Snídaně se skládala ze dvou pomerančů a hrnku teplé vody s vylouhovanými bylinami. Nevěděl, co to bylo za rostliny, nikdy předtím je neviděl.

"Dobrou chuť," usmál se Luke. "Já teď půjdu něco vyřídit, potom se vrátím a ty mi povíš, jak ses sem dostal. Felix si po jídle může létat kam chce, ale tebe poprosím, aby jsi zatím nikam nechodil. Neboj, nechci tě držet jako vězně, ale prozatím to takhle bude lepší." Poté se otočil a vyšel ven. Lance se otočil na Felixe. Ten kývl, jakože rozumí, odhrnul čumákem plachtu a byl pryč. Lance v týpí osaměl. Přemýšlel, proč Luke chce, aby nikam nechodil. Nedostal se místo do bezpečí do problémů? Chvíli nad tím uvažoval. Kdyby ho chtěli zabít, udělají to rovnou. A Luke byl přece tak milý. Neznal moc špatných lidí, kteří by se uměli takhle přetvářet. A Lance z něho cítil pozitivní energii. Pustil se do pomerančů a přestal si dělat zbytečné starosti. Loupal pomalu, slupky zahazoval do ohniště a pomalu si vychutnával sladkou dužinu. Když snědl poslední kus, ochutnal ten neznámý nápoj. Chutnalo to jako čaj, jen byl trochu hořký. A stále teplý. Vypil ho až do dna a zavrtěl se, jak mu teplá tekutina projela celým tělem. Protože neměl co dělat, posadil se, skrčil kolena a zíral nahoru, zabořený do svých myšlenek. Probral ho až nový šrum. Luke odhrnul plachtu a vstoupil dovnitř, ale tentokrát nebyl sám. Společně s ním vešel i muž asi o hlavu menší než Luke. Měl černé, vlnité vlasy, dlouhé až po ramena, mrzutý obličej s vráskami, poměrně kulaté tělo a na sobě lehké brnění s pochvou a mečem.

"Lanci, tohle je Hrodgar, můj nejvyšší zastupitel. Jestli dovolíš, bude tu s námi a vyslechne si tě také." Lance vsal a co nejhlouběji se uklonil. Stačil si všimnout, že se na něj Hrodgar dívá s ne malým pohrdáním. Na oplátku řekl jedovatě:

"Jsem rád, že jste také přišel."

"Nyní se prosím posaďte," vyzval je Luke. Každý z nich si sedl na jeden konec ohniště.

"Nuže," pravil Luke slavnostně, "rád bych si poslechl celý tvůj příběh. Odkud jsi, jak jsi k Felixovi přišel, i jak ses dostal do těch pískovcových skal. Chci vědět všechno. Jestli je to moc osobní, tak se omlouvám, ale musíme to vědět, abychom se ujistili, že tě můžeme chránit." Lance nervózně polkl. Ochrana? Pověděl Lukovi vše, že jako malý chlapec našel poblíž lesní cesty kámen, ze kterého se vyklubal Felix, jak krásný jeho život s ním byl, jak něco vraždilo všechna domácí zvířata, proč odešel a co všechno na cestách zažil a jak se dostal zraněný do těch skal, kde ho nádherný alicorn odnesl až k němu. Luke to celé poslouchal s velkým zájmem a hltal každý detail, kdežto Hrodgar se ani nedíval Lancovi do očí. Když skončil, Luke vesele vyskočil.