Dračí poselství

Spojení

I přes Albertovu podpěru se Lance neudržel na nohou a opět spadl na zem. Držel se za srdce a vyčerpaně dýchal. Felix okamžitě k nim přiklusal a strkal do Lance čumákem.

"Počkej, zkusím tě posadit na Felixe," řekl Alberto. Lance jen přikývl. Felix se co nejvíc přikrčil a Alberto pomohl Lancovi znovu na nohy. Doklopýtali k Felixovi a Lance se opřel o Felixovy boky. Alberto ho chytl za nohy a zvedl je. Tímto se mu podařilo vytlačil Lance na Felixova záda.

"Dobrý?" zeptal se ho. Lance zamručel na souhlas. Stočil se do klubíčka a křečovitě se chytil jednoho ostnu. Felix vstal a začal pomalu kráčet za Albertem, který to namířil směrem k jejich věcem. Udělali sotva pár kroků, když se vysílený Lance neudržel a skutálel se na zem jako pytel brambor. Jak padal, napíchl se na osten, za který se držel, a ten mu projel celou paží.

"Hm, tak takhle to tedy nepude..." Alberto pozoroval kňučícího Lance choulícího se na zemi s otevřenou ránou, která nebezpečně krvácela. Sundal si z krku šátek a omotal ho kolem Lancovy ruky. Během chvilky se šátek začal barvit červenými šmouhami, to jak krev prosakovala, ale zdálo se, že krvácení se zastavilo.

"Ale jak tě teď dostaneme k věcem?" přemýšlel Alberto nahlas. Felix do něj žduchnul čumákem.

"Co se děje?"

Felix došel k Lancovi, vzal ho za bundu a položil si ho na roztažené křídlo v místě, kde mu kloub spojoval křídlo s tělem. Lance teď neměl jak vypadnout, pouze pokud by Felix s křídlem pohnul.

"Príma," řekl Alberto poplácal Felixe. Pomalou chůzí se vraceli. Lance nemluvil, jen se svíjel na Felixově křídle. Po chvíli našel sílu se zeptat: "Co se vlastně stalo?"

"Už jsem ti to řekl. Když jsem se ráno probudil, nenašel jsem vás. Poflakoval jsem se kolem, dělal si své věci a náhle jsem uslyšel křik. Nevím, co to bylo, nedokázal jsem to identifikovat. Neznělo to ani jako člověk, ani jako drak. Běžel jsem po tom a snažil se to najít. Poté oblohu oslnila oslepující modrá záře. Postřehl jsem, že něco nade mnou proletělo, pokračovalo to dál a pak jsem viděl ty létající stromy. Běžel jsem dál a nakonec vás uprostřed téhle paseky našel. Felix byl trochu zmatený, ale vzpamatoval se hned. Zato tebe jsme tam křísili asi půl hodiny. A než ses probral, měl jsi úplně modré oči."

"To asi musel zářit Felix..." špitl Lance.

"Ty si nic nepamatuješ?"

"Trochu...někdo nás spoutal, nevím jak, ale chtěl ublížit Felixovi. Bodl ho nožem...cítil jsem bolest, strach a vztek. A náhle letíme a Felix svítí, já svítím..."

"Dobrý, teď odpočívej, pak se rozvzpomeneš."

Když se vrátili, Felix opatrně položil Lance do tenké vrstvy sněhu, normálním ohněm zapálil trochu dřeva a odletěl si ulovit něco k snědku. Alberto převařil sníh a dal Lancovi napít. Lancem projelo teplo, které zklidnilo jeho organismus, roztálo jeho ledové ruce a uklidnilo bolest v ruce. Alberto mu podal pár zbytků, skládající se ze sušeného masa a kořínků. Ty v něm zmizely mrknutím oka. Najedený, s příjemným teplem v břiše, se Lance skulil do klubíčka a okamžitě usnul.

Spal celý zbytek dne a celou noc. Když se probudil, Alberto porcoval králíka, kterého Felix přinesl a ten seděl opodál čistil si drápy. Lance vstal a protáhl se. Ihned si všiml, že jeho ruka je převázaná čistým šátkem.

"Dobré ráno, jak ti je?" zeptal se Alberto.

"Mnohem líp, díky." Nebylo to úplně nejlepší, ale už jen to, že mohl vstát a chodit, byl úspěch. Potěšen svým stavem začal rozvazovat šátek na jeho paži. A to neměl dělat. Strhal si tím strupy, které se mu tam vytvořily a přilepily se na šátek a ruka ho začala neskutečně pálit.