Dračí poselství

Nečekaná návštěva 2/3

"C-co?" zakoktal první fénix. "To ani náhodou. Lidé nám normálně rozumět nemají. Jak víme, že ti můžeme věřit?"

Říká vám něco Aaron, že ano?

"Jak by nemohlo? To on může za tenhle nepořádek."

Jestli odsud okamžitě nezmizíme, hrozí, že se sem zatoulá nějaký zvěd, kterých má ve městě mraky a zajme vás.

"Co je to město?" zeptal se potlučený fénix.

Aha...to je místo, kde žije hodně lidí v takových velkých stavbách zvaných domy.

"Vždyť jsme si o tom četli, idiote!"

"Jo, už jsi vzpomínám."

Naší farmu Aaron zatím nechává víceméně na pokoji, protože jeho draci mají z jednorožců respekt. Copak si myslíte, že by se tak čistá stvoření jako jsou jednorožci dobrovolně spolčili s Aaronem?

"J-Jo, to je pravda," zařehtal Swen, který nechápal, co se děje, ale snažil se pomoct.

"Jednorožci ne, ale lidé, kteří se o ně starají ano." zamračil se druhý fénix.

Navíc, i kdybych byl na Aaronově straně, za tak krátkou dobu bych posily fakt nesehnal. Prostě musíte se mnou. Prosím...klidně půjdu první, dovedu vás k nám a kdyby se vám cokoliv nezdálo, prostě mě usmažíte, platí? Fénixové se k sobě otočili a šeptali si. Lance jen trpělivě vyčkával. Potřebovali se co nejdřív dostat z lesa, potřebovali se co nejdřív dostat do bezpečí. Po chvilce tiché hádky se na ně všichni fénixové otočili. Druhý fénix vypadal značně naštvaně.

"No, nemyslím si, že rozhodnutí jít s tebou je tak úplně správné, známe se přece strašně dlouho, sotva pár vteřin..."

"Prostě chceme říct," skočil mu do řeči dřív plačící fénix. "Že to s tebou zkusíme. Můžeme vyrazit?" Lance se usmál, otočil Swena a ten se krokem vydal zpátky. Fénixové se opravdu řídili jeho slovy, vznesli se a pomalu letěli za ním. Občas se za nimi otočil, protože jediné, co mu dokazovalo jejich přítomnost, bylo slabé třepotání křídel za jeho zády.

"Mohli bychom se představit, když teď budeme trávit společný čas," poznal Lance podle hlasu dřív plačícího fénixe.

"V žádným případě!" okřikl ho druhý fénix.

"A co se stane? Můžeme být rádi, že to můžeme vůbec komu říct!" odsekl. "Já jsem Matthew, vedle mě letí Virgo a náš vůdce se jmenuje Jake." Chvíli bylo ticho. Lance hádal, že se za ním odehrává tichá oční válka.

"Matt má pravdu," uslyšel Lance Virga. "Soustřeď se na to, proč jsme tady. Jak si myslíš, že bychom uspěli, kdyby nikdo nerozuměl našim slovům?"

Omlouvám se, že vyrušuji, ale já asi vím, proč jste tady.

"Jak to?" zeptal se Jake.

Souvisí to s tím, že vím, kdo jste, že rozumím vašim slovům a s tím...no, vrátíme se na farmu a všechno vám vysvětlím. Souvisí to se vším.

Těsně nad korunami stromů jako šipka letěla Fira. Letěla možná až nebezpečně nízko, pokud nebude dávat pozor, hrozilo by, že do nějaké špičky stromu narazí nebo že je ohněm ze svých křídel zapálí. Od svých společníků, Hrodgara, Hanze a jeho draka Stanleyho, Arthura a dračice Steelwy se už dávno vzdálila. Nebavilo jí to s nimi. Přestože v těhlech místech nikdy nebyla, věděla, že letí správně. Hanz i Arthur jí tu cestu popisovali už mnohokrát. Byla si jistá, že nebyli úplně nadšeni z toho, že letí s nimi. Aspoň Hrodgar nebyl. Ale byl to její nápad a její rozhodnutí, od kterého nehodlala odstoupit. Poté, co podle Hrodgara ztropila scénu, kdy vypadala jako "naštvané kuře", mu lehce popálila obličej. A od té doby se ti dva moc nesnesli. Ale jak jinak mohla dát najevo svůj nesouhlas? Ona se jen tak odbýt nenechá.