Dračí poselství

Aaron

Felix a Lance se chystali k Lukovi na hodinu. Oba dva byli velmi nervózní a nevyměnili mezi sebou jediné slovo. V hlavách jim kolovalo to samé. Konečně přistáli na louce, kde se měli setkat s Lukem. Dopadli, Felix se rozvalil do trávy a Lance si sedl na kámen a složil hlavu do dlaní. Přemýšlel, jak má svůj dotaz formulovat. Jedno bylo jasné, Lukovi se jeho otázka rozhodně líbit nebude. Felix si ještě vyčistil křídla a už se zvedl silný vítr, náznak dračího příletu. Obrovský Frisk s Lukem na zádech přistál do trávy před nimi. Čím více se Luke k němu blížil, tím více byl nervóznější. Luke seskočil a rozložil své papíry do trávy. Lance si k němu přisedl a zhluboka se nadechl.

Připraven Felixi? Felix se nadechl.

"Frisku...nemohl bych dneska zůstat u Lance?"

"A proč?"

"To je tajemství, promiň, nemohu ti to říct." Vzápětí se Frisk pokusil dostat do Felixovy mysli. Felix se okamžitě obrnil, přesně tak, jak se to učili. Bylo velmi těžké bránit se nepříteli tak zkušenému jako Frisk, ten ho navíc ani nešetřil. Po chvíli nátlak přestal. Felix se podíval Friskovi do tváře a čekal potíže.

"Dobrá, zůstaneme tady," přikývl Frisk. S Felixem ta odpověď málem švihla. "Jen půjdeme trošku dál, ať naše jezdce nerušíme."

"A to se mě ani nepokusíš přesvědčit? Ty velíš, mistře Frisku a já bych tě měl poslouchat."

"Ne, proč?" podivil se Frisk. "Víš, Felixi, neexistuje silnější pouto než pouto mezi drakem a jeho jezdcem. Neexistuje žádná síla, která by tohle předčila. Probouzí v lidech a v dracích zázraky. Jedna z možností, jak porazit něco tak silného, je obě duše rozdělit. Jasně, toto nebezpečí musíme podstoupit, ale netěší to ani jednoho z nás. Ty, Felixi, máš důvod, proč chceš zůstat se svým jezdcem. Většinou to bývá, že tušíš smrtelné nebezpečí, ale může to být i něco jiného, ne méně důležitého. A v tomhle okamžiku ti nic nezabrání v oddělení od tvého jezdce. I kdyby tě napadl tisíckrát větší a silnější drak než já, ty bys s ním stejně urputně bojoval, jen abys mohl zpátky ke svému jezdci a ochránit ho. To samé udělá jezdec pro tebe. Jak už víš, ze ztráty partnera se většina draků nevzpamatuje. Často zešílí, začnou ubližovat sobě i svému okolí, začnou všem včetně sebe vyčítat, v nejhorším případě spáchají sebevraždu. Samozřejmě se stává, že úkol, který musí draci splnit, aby sebe i svého jezdce zachránili, je jednoduše moc těžký. Ale pokud jiná možnost nezbývá, tak oni budou za svého jezdce bojovat a jejich úsilí dokáže zastavit pouze smrt...a to je důvod, proč ti nebudu bránit. A aby sis nemyslel, poznám, kdy draci cítí nebezpečí pro svého jezdce, nebo jsou jen tvrdohlaví." Felix přikývl. Sám moc dobře věděl pravdivost těchto slov.

Luke právě zkoušel Lance z druhů přírodní magie. Přestože to nebylo nijak těžké téma, Lance se často sekal, koktal a potil se. Když už si ani nedokázal vzpomenout na kouzlo vyčištění vody od bakterií, Luke ohlásil přestávku. Lance svačil jablko a snažil se uklidnit. Vzpomněl si na Celestiu a její řádění na farmách, vzpomněl si na Percivala a na vyprávění z jeho hrůzostrašných válek. Ne, už to nemůže dál oddalovat, musí vědět, co se děje. V krku měl knedlík a srdce v kalhotách.

"Říkal jsi, že zjistím, proč jsi chtěl zůstat s Lancem. Smím-li se zeptat, kdy to tedy konečně bude?"

"Vydrž Frisku, už to brzy bude. Snad..."

Luke zadal Lancovi další úkol. Sotva se otočil, Lance se nadechl:

"Pane Luku, kdo to je Aaron?" Lance viděl, že Luke sebou cuknul.