Dračí poselství

Hon na draka

"Kde je Charlie s Marcusem?" zeptal se Lance ještě dřív než se posadili na studenou školní zídku.

"Pryč..." odpověděla Nicole sklesle.

"Pryč? Jak..."

"Tak, jak to říkám. Odstěhovali se a už se nevrátí."

"Aha." Lance to zarazilo, ale ani to nezmenšilo jeho nadšení, se kterým vyprávěl, co všechno prožil. Snažil se to co nejvíc zkrátit, ale příliš se mu to nedařilo. Nicole i Toby byli skvělí posluchači a oba se zajíkali, obdivovali ho a ptali se na různé otázky. Oba zajímalo, jak vypadá opravdový boj o přežití.

"A proč jsi to udělal?" zeptal se Toby. "Mohl ses vrátit hned a bez toho všeho."

"No, víš..." zamyslel se Lance, "já jsem se vlastně ani nechtěl vrátit. Mně se to líbilo. Shánět si sám jídlo, spát mezi stromy, obdivovat krásy přírody z dračího hřbetu...dobře, to utíkání moc příjemné nebylo, ale stejně. Navíc, než jsem zdrhl, napsal jsem našim dopis. Asi jste ho četli. Stálo v něm, že se nevrátím, dokud nedokážu, že je Felix nevinný. Možná, že jsem to použil jako hloupou záminku a necítil jsem se díky tomu tak špatně a provinile. Ale chyběli jste mi, ani nevíte jak. Nyní vím, že to řádění na farmě způsobil jiný drak, ovšem kdo mi uvěří..."

"Nestačí, že my ti věříme?" zeptal se Toby. "My nepotřebujeme žádné důkazy. Mimochodem, jak jsi to zjistil?"

"Za těch pár dní v dračí společnosti jsem se už stačil něco naučit. Například mluvit s Felixem a ten mi pověděl, co se tady dělo. Ale na tom teď nezáleží, stejně tady dlouho nezůstanu. Budu se muset vrátit a dokončit výcvik."

"Ty odletíš pryč?!" vypískla Nicole. "Hrome, všichni si myslíme, že jsi dávno zemřel ve spárech matky přírody a ty se tu náhle objevíš s tím, že musíš letět zase pryč? Proč? Já se ptám, proč?!"

"Protože musím," odfrkl si Lance. "Nicole, Toby, vy jste neslyšeli, co se všechno za Percivala stalo. Šlo to mimo nás a bylo nám to sprostě zatajeno. Vy jste neslyšeli o všech těch zrůdnostech a hanebnostech, co se tu staly. To právě on může za takový pokles dračí populace! To on může za to, že draci z naší paměti skoro vymizeli! A nikde není psáno, že se to nemůže stát znova! Kouzel je dost na to, aby je někdo mohl zneužít. A co když přijde někdo ještě nebezpečnější než on a zaútočí i na vás? Nehodlám kvůli něčí blbosti riskovat váš život! Já patřím k dračím jezdcům. Můj osud byl zpečetěn ve chvíli, kdy se Felix vyklubal. Nemůžu už vycouvat. Jsem jiný, než si myslíte. Nemůžu tady zůstat. A vy nemůžete zůstat se mnou."

"Tím slovem jiný myslíš 'lepší'?" odsekl Toby. "To, že máš spojení s drakem z tebe nedělá automaticky lepšího člověka. Vysvětli nám, proč nemůžeme jít s tebou? Nechci tady dále tvrdnout. Chci taky do světa."

"To nejde, tvé...vaše místo je tady."

"Chceš říct, že s tebou nemůžeme proto, že nemáme draky?"

"Ne, tak to není, já jen..." Lance už svou větu nedokončil, protože se za nimi objevil Bill se stohem papírů v náručí.

"Je to vyřízeno, Lanci. Budeš moct zůstat u nás nadobro." Toby po Lancovi sekl naštvaným pohledem. Bill pokračoval: "Dostal jsem nějaké věci," ukázal na papíry, "co se máš doučit. Trochu jsem se do nich koukal a upřímně, jsou to úplné blbosti. Ale bez toho by tě nepustili. Při první příležitosti to dám Barnymu na roztrhání, jestli se nebudeš zlobit."

"Ne, to teda opravdu nebudu," usmál se Lance.

"Mimochodem, co jsou to ty rovnice?"

"Éh...to neřeš."