Dračí poselství

Návrat 3/3 + Přání

"Děláte si legraci, jak jako věděli?" vyjekl Lance. Rychle se postavil, až židle, na které seděl se se skřípáním odsunula a málem spadla. Lance udeřil pěstmi do stolu, odpovědi se mu ale nedostalo. Oliver i Sofie na něj jen smutně koukali.

Tak fajn, řekl si Lance pro sebe, sedl si zpátky na židli a dal ruce křížem.

"Nechceš se trochu uklidnit?" navrhl mu Felix, který ho přes jejich spojení slyšel. Lance ho ignoroval. Oliver položil dlaně na stůl a podíval se Lancovi do očí.

"Bylo to už dávno, mnohem dřív, než jsme se vůbec narodili. Všichni tři. Tahle farma tady stojí už strašně dlouhou dobu. Založil ji jeden z mých předků, jménem Mike, pokud si dobře pamatuji, asi dvacet let před Aaronovým narozením. Zlatá Popercivalovská doba, jak jí Luke občas ze srandy nazýval. A byla založena jen díky společnosti. To ona Mikovi pomohla sehnat jednorožce, jejichž počty značně ubývaly. Navíc lidé je pronásledovali a zabíjeli pro peníze. Přestože jednorožci umí kouzlit a dokáží se ubránit, proti lidské vynalézavosti byli i oni krátcí. Společnost je tedy pomocí draků začala odchytávat a zakládat chráněné farmy, které vedli jejich svěřenci. Díky tomu snížili počty divokých jednorožců natolik, že se lidem už nevyplatilo je pronásledovat. Trh díky farmám nepřišel o jednorožčí produkty a jednorožci přežili, takže všechno dopadlo dobře. Všichni noví farmáři, jejich rodiny i potomci zůstali se společností v kontaktu. Jednorožčí farmy vznikaly i poté, ale nad těmi už tábor kontrolu neměl. A taky ne všechny farmy se zachovaly, i ty původní. I já jsem byl se společností v kontaktu a jako malý chlapec jsem ji hodněkrát navštívil. Slyšel jsem o Aaronovi a o hrozbě, kterou světu přinášel. Luke se tenkrát rozhodl, že všem jednorožčím farmářům vymaže pameť, aby jsme se nedostali do zbytečného nebezpečí a taky, kdyby nás zajali, abychom pod náporem kouzla nevyzradili jejich polohu. To, jak jsem teď zjistil, bylo stejně zbytečné, protože Aaron už si vás najde i bez nás. Nikdo z toho neměl radost, ale Luke se nenechal nikým přesvědčit. Tobě bylo přesně půl roku, když se to stalo. A od té doby jsme žili s tím, že draci sice existují, ale to bylo tak všechno. Dále jsme věděli, že jsou to velmi vzácná stvoření a že na našem území nikdy nežili, ale to se nedá moc počítat. O Aaronovi jsme taky nevěděli, protože se zajímal o mnohem důležitější místa než Lulicox a navíc všechna jeho činnost byla tajná. To kouzlo se Lukovi opravdu povedlo. Ani nález Felixova vejce nepřipomněl zapomenuté vzpomínky. To byl taky důvod, proč jsme jednali tak, jak jsme jednali. Jednali jsme jako farmáři, snažící se ochránit své stádo. Když jsem rozhlásil pátrání po tobě, společnost si všimla, co se děje a přiletěla za námi. Nemohli mi zase kouzlem přičarovat naše vzpomínky zpátky, ale povyprávěli nám o činnosti společnosti a na něco jsme si rozvzpomněli. O to více jsme byli zděšeni, když jsme si uvědomili vážnost nebezpečí. Aaron musel vědět, že se někde potuluje mladý, nezkušený jezdec, který není na ničí straně. Navíc když o tobě nebyly žádné zprávy...byli jsme přesvědčení, že jsi buď ve službách Aarona, nebo mrtvý. Upřímně, nevím, co je horší. Opravdu nevím, jak to, že vás nedokázali najít, navíc jste v té době neuměli žádná kouzla."

"Vyrovnat se s vaším zmizením bylo...hrozné," dodala Sofie. "Tolik nocí, které jsme strávili nepřítomným civěním do zdi a brečením. Oba dva, viď?" spiklenecky dloubla loktem do Olivera.

"Ano, oba. Nenáviděl jsem se za to, ale nepřestával jsem doufat. Doufat, že jste naživu a v bezpečí, že tam někde jste a čekáte na příležitost, abyste se mohli vrátit. Bylo to pošetilé. Uvědomil jsem si, že i kdyby jste se vrátili, stejně bych vás musel okamžitě poslal za Lukem, protože ani na farmě byste nebyli úplně v bezpečí a znova riskovat váš život jsem nehodlal. A pak, když se jednoho dne Luke ozval s tím, že našli vás..." Oliver sklopil hlavu.