Dračí poselství

Čas bojovat 2/2

Lance se rozhlížel kolem sebe a vymýšlel úhybný manévr. Musí se nějak dostat zpátky ke svému meči, jinak se nebude schopen pořádně bránit. Díval se černému bojovníkovi do očí a ten mu pohled opětoval. Lance se snažil, aby se tvářil bezmocně, ve skutečnosti však čekal na chvíli, kdy se bojovník pohne. Jenom tak má možnost přežít. Konečně postřehl, jak se meč pohnul. Bojovník se musel lehce rozmáchnout, aby se mu podařilo ho skutečně zabít. To byla jeho chvíle. Skrčil se a udělal kotoul dozadu. Jenže zase se mu to nepodařilo tak rychle, jak by chtěl. Když dokončil kotoul a stál zase na dvou nohách, zakryl si rukama obličej a čekal spoustu nekontrolovatelných ran mečem, snažíce se prorazit jeho zbroj a zabít ho. Ale nic se nestalo. Místo toho slyšel před sebou křik. Otevřel oči a podíval se, co se děje. Černý bojovník tam pořád byl, ale stál na místě a křičel bolestí. Na jeho rameni seděla rozohněná Fira. Plameny z jejího těla šlehaly víc a víc a pohltily celé bojovníkovo tělo. Lance pro jistotu couvl dozadu, bylo mu trochu horko. Pak už jen pozoroval, jak bojovníkovi meč vypadl z ruky a křik pomalu ustával. Když ustal úplně a Fira chytla zpět normální barvu, prázdné brnění se sesypalo na zem a přistálo na hromadě černého prachu. Fira významně přeletěla k Lancovi a usedla před ním na zem.

"Vidíš? Říkala jsem, že tě zachráním."

Páni, děkuji, odpověděl Lance. Přísahám, že tohle Lukovi jen tak neodpustím. To brnění je hrozný!

"Pravda, ostatní mají jiná brnění. Možná nečekal, že budeš až tak odhodlaný. Že se prostě někde schováš mimo bitvu. Ale ono to možná bude fakt lepší. Vím, není to tvůj styl, ale s tímhle nemůžeš bojovat."

Pokusím se. Ale už jsi trošku pookřála...

"Pořádně neví, co se mnou dělat. A to se mi líbí."

Jen buď opatrná...

"Neboj, budu." Fira odletěla a Lance se snažil odejít pryč. Ale nedařilo se mu to. Každý jeho krok byl pomalejší a pomalejší. Svaly mu vypovídaly službu, těžko se mu dýchalo a pomalu ztrácel vědomí. Už byl daleko, hodně daleko od bojiště. Ale musí jít dál, pořád by ho mohl někdo najít. Lance byl však úplně vyčerpaný. Padl na zem a zhluboka dýchal. Hlava se mu točila a celé tělo ho nesnesitelně bolelo. Chtěl se okamžitě toho brnění zbavit. Chtěl být volný. Chtěl se dostat z toho místa pryč, chtěl zpátky k Felixovi. Jenže věděl, že by to sám nedokázal. Jeho oči se začínaly zavírat. Ne, musí dávat pozor. Nesmí omdlít, nebo ho najdou, rozsekají, zabijou. V té chvíli, se jeho oči zavřely...

Felix se vyhnul další střele a vyslal další vodní kouli. Tahle bitva ho začínala bavit. I když byl pod tíhou jeho brnění kapku unavený a zpocený, dařilo se jim mít Aaronovy draky pod kontrolou. Jo jo, to se jinak bojuje, když se na ně mohli připravit. Náhle ucítil příval zvláštní energie. Zastavil se a rozhlížel se, co se vlastně děje. Jako by se obloha chvěla. Bylo to zemětřesení, ale ve vzduchu. Felix moc nechápal, jak to bylo možné. A pak se to stalo. Něco do něj narazilo a odmrštilo pár metrů daleko. Felix roztáhl křídla a srovnal balanc. Poté se zmateně rozhlížel kolem. Nevěděl, co to bylo, ani odkud to přišlo. Smetlo to i ostatní draky a i ti se kolem sebe zmateně rozhlíželi. Felix sletěl na zem, ukryl se do křoví a čekal, co bude dál. Nemusel čekat dlouho. Po chvilce se kdesi v dálce objevila azurově modrá tlaková vlna. Smetla všechny draky ve vzduchu a odhodila je. Poté pokračovala dál a po nějaké době prostě zmizela. Felix se za ní zmateně podíval. Vždyť on tu barvu zná. Objevila se další tlaková vlna. A po ní další. A další. Tempo zrychlovalo. Bitvu to kompletně přerušilo a draci s jezdci se jen marně snažili najít místo, kde by před vlnami byli v bezpečí. Felix přemýšlel. Takovou barvu měla i aura, kterou Lance vyčaroval, když spadli do hory, kde zachránili Ashley, v té době ještě jako vajíčko. Vlny proudily odněkud z místa, kde bojovali pěší vojáci a rozléhala se do všech stran jako kruhy po vodě. Tohle není dobré, Lance je určitě v maléru. Jako by to netušil! Felx vzlétl a chtěl se vydat tím směrem, ale smetla ho další tlaková vlna...