Dračí poselství

Temnota narůstá

Lance ležel v nemocniční budově, zhluboka dýchal a snažil se ignorovat narůstající bolest. Christian je hned po jejich návratu poslal na vyšetření. Nemocnice byla obdélníkovém tvaru a vedle sebe ležely desítky postelí. Na některých leželi zranění a ti většinou spali. Felix ležel venku a cítil se podobně jako Lance. Oba jen netrpělivě čekali. Pět minut, deset...možná celou hodinu, oba však cítili, že to byla věčnost. Lance se cítil příšerně. Všechny jeho šrámy se začaly ozývat a bolet. Navíc objevil minimálně dalších dvacet boláků a odřenin, o kterých předtím neměl ani tušení. Motala se mu hlava a chtělo se mu zvracet. Jak že to říkal Felix? Měla úplně tmavé oči, to znamená, že zemřela pomocí černé magie. Že by měla na sobě nějaké zlé kouzlo, které na ně zaútočilo v momentě, kdy se jí dotkli? Nestačil však tuhle myšlenku dokončit, protože ho vyrušilo jakési zašustění. Podíval se ke vchodu a zjistil, že dovnitř nakukoval Arthur. Když spatřil Lancův pohled, přátelsky se zašklebil.

"Tak ses konečně probral?" V jeho hlase byl poznat náznak úlevy. Venku něco zaskřehotalo a do stanu nakoukla Steelwina hlava. Měla opravdu nepříjemný hlas.

"Jo," odpověděl Lance nezáživně. Byl však rád, že Arthura vidí a pokusil se usmát.

"Zdravotník Haris mi řekl, že bys už měl být v pořádku, tak jsem přišel. Ty jo, Lanci. Musíš na sebe dávat větší pozor, všechny si nás vyděsil, ani nevíš jak. Luke zuřil, když se to dozvěděl a chudáka Chrise Frisk div neroztrhal. Ještě že umí zůstávat tak chladným. Co se vlastně stalo?" Lance velmi pomalu odvykládal celý příběh od doby, co se propadli do dračí pasti. Nezmínil se však o modré auře, která ho zachránila před rozdrcením. S Felixem se předtím dohodli, že prozatím to nebudou nikomu říkat.

"A kde máš to vejce, Lanci?" zeptal se Arthur. Lance propadl panice. Nevěděl, kam ho Christian dal. Naštěstí ho objevil u nohy jeho postele. Díky stínu bylo tak dokonale maskované, že každý příchozí by ho jen těžko našel, pokud by nepřišel blíž. Lance vstal, sklonil se a vzal vejce láskyplně do náruče. Na chvilku zapomněl vnímat všechny věci kolem sebe. Objímal vejce jako plačící dítě, které spadlo na kámen a odřelo si koleno. Ať se stane cokoliv, on malého draka ochrání za každou cenu. Bude ho chránit jako svého vlastního draka. Bude ho chránit jako Felixe. Náhle ucítil klepání na rameni.

"Lanci," oslovil ho Arthur. "Nechceš se trochu projít? Potřebuješ si odpočinout na jiném místě než tady a čerstvý vzduch ti pomůže." Lance přikývl a oba se vydali ven. První bytostí, která je venku přivítala, byl Felix.

"Jak se vede?" zeptal se Felix hned poté, co Lance málem srazil na zem.

Ještě se mi motá hlava, ale měl bych být už v pořádku. Vracíme se k týpku, chci totiž ještě chvíli zůstat s Arthurem, vydržíš to beze mě?

"Určitě ano. Pořád je tu Steelwy a já klid také ocením." Lance tedy předložil Arthurovi svůj návrh.

"To není vůbec špatný nápad," souhlasil. "Steelwy se taky moc ráda proletí, viď zlatíčko?" Položil jí ruku na krk a Steelwy souhlasně zakrákala.

"Poslyš, Arty, nikdy jsem se neptal, kolik je tobě a Steelwy let?"

"Mně? Mně je šestnáct a Steelwy jedenáct."

"Tak to jsi se stal jezdcem už v pěti letech, že jo? To máš úplně stejně jako já."

"Páni, opravdu?"

"No, až na ten rokový rozdíl..."

"Ty jo, a kdy se Felix vyklubal? Ještě mi řekni, že naši dra..." Arthur se zarazil. Proti nim šla osoba. Osoba, která v žádném případě nebyla vítána. Naproti šla Elena. Lance by ji z dálky poznal i bez překrásné Vivy, která vznešeně kráčela za svou jezdkyní. Kluci i draci se zastavili a upřeli zraky na démona před sebou. Elena si jich zřejmě také všimla, protože přidala do kroku. Lance mrkl pohledem na Arthura a s potěšením zjistil, že i on se na Elenu netváří moc nadšeně. Kluci ani nedutali, jen čekali, až Elena k nim dorazila a zastavila se u nich. Dívali se na sebe a vyměňovali si zákeřné pohledy. Lance byl rád, že ho Arthur v popřípadné slovní přestřelce podpoří, v tu chvíli však dychtil po tom zjistit, co Arthura a Elenu znepřátelilo. Věděl ale, že teď není vhodný čas na otázky. Elena se zle ušklíbla, v tom úšklebku však bylo mnohem méně pohrdání než předtím.